Vyhodnocení premiérové sezóny porubského mladšího dorostu

Petr Rambousek, Gabriela Juříková, 17.04.2010

V sezóně 2009/2010 došlo v mládežnickém a celkově v celém českém hokeji ke spoustě změnám. Nejenže se upravila pravidla hry – kupříkladu při vyhození puku na zakázané uvolnění, nesmí tým, který tuto situaci způsobil, střídat – ale také se provedly změny v mládežnickém hokeji. Místo klasického dorostu, se utvořily dva celky. Zrušily se ligy devátých tříd, dorost se rozdělil na mladší a starší a junioři mohou být v této kategorii o rok déle. Nejdůležitější ovšem byla otázka, jak se hokejové kluby poperou s nově vzniklým útvarem ¨mladší dorost¨(dále jen MD). Pro svaz bylo nejtěžší rozdělit týmy do extraligy, první ligy…. Porubský MD byl na základě výsledků předešlé sezóny zařazen do společnosti třiceti týmu nejvyšší soutěže, tedy extraligy. Cestování bylo eliminováno rozdělením na tři skupiny – střed, západ, východ. V poslední jmenované se poprala, o co nejlepší výsledek Poruba. Jejími soupeři byly kluby ze Zlína, Havířova, Třince, Vsetína, Olomouce, Opavy, Šumperku, z jihu Moravy také Hodonín a v neposlední řadě druhý ostravský klub HC Vítkovice. Trenér Petr Rambousek a asistent Zdeněk Otawa měli nelehký úkol – sestavit mužstvo, které by se dokázalo v extralize udržet. Tým se jim sestavit podařilo, ale vzápětí jim Vítkovice sebrali pět klíčových hráčů a mužstvo ztrácelo motivaci, chuť i sílu bojovat. Bylo pár utkání, které bravurně zvládli i bez svých přátel, již střílejících na druhé straně, ale bylo vidět, že jim jejich silné opory chybí. Hráči odcházeli, přicházeli a dokonce se i vraceli. Přesto obsadili v konečném součtu pěknou sedmou příčku s 36 body. V následujícím článku si můžete přečíst hodnocení sezóny z pohledu trenéra Rambouska.

Při vstupu do sezóny, jsme měli s asistentem Zdeňkem Otawou nelehký úkol – udržet extraligu MD pro budoucí sezónu. Pro nově vytvořenou kategorii to byla pro všechny mužstva úplná neznámá (ne však pro Zlín a Vítkovice, ti měli výborné 9. třídy). V úvodu sezóny jsme se museli vypořádat s odchodem nejlepších hráčů. Z úplně nepochopitelných důvodů nám Vítkovice vybraly skoro nejlepší hráče, přestože slibovaly, že nám do hráčů nevlezou, pokud budeme hrát stejnou soutěž (je to jejich ostuda)…Blahuta, Kovář, Pelech, Černín, Baca a do Havířova odešel Ryška. Bez šesti opor (hlavně třech obránců – Baca, Černín, Ryška) jsme měli docela nahnáno, ale zůstal nám Hawlík (z mého pohledu nejlepší obránce u nás) a na něm jsme postavili celou naší hru (než nám i jeho Vítkovice ukradly 12.10.2009).

Naštěstí jsme už měli v té době trochu nahrané body, ale tušil jsem, že náš tým po odchodu Hawlíka bude poloviční a to se na 100 % potvrdilo. Výkonnostně poloviční a po psychické stránce jsme na tom byli ještě hůř. Hawlík byl tahounem mužstva nejen na ledě, ale hlavně co by kapitán v šatně. Nově zvolení kapitáni jej nedokázali nahradit. V žádném případě nic nemůžeme vyčítat Kaletovi, a ani Pobutovi. „Je jen málo úspěšných týmu bez dobrých kapitánů.“

Brankáři - Oborák i Maček - byli oporou, podávali standardní výkony a měli velkou zásluhu na našem konečném 7. místě, i když jim to někdy v sezóně úplně nevyšlo.

Obránci – těžký úkol pro nás trenéry, ale také pro samotné hráče. Bez tří opor museli ukázat své kvality - naštěstí naše zadní řady bravurně hájil Hawlík. Pod jeho vedením ostatní beci svoji úlohu plnili spolehlivě, zejména Demel a Trefil. Velmi nám pomohl Zuščík z Vítkovic, kterého jsme v průběhu sezóny přeorientovali z útoku do obrany. Z Vítkovic se vrátil Baca, ale v takovém stavu, který nemůžu ani popsat; odehrál pouze 7 utkání, protože by více absolutně nezvládl. Obránce Trefil, fyzicky velmi zdatný, potřebuje sám začít tvořit hru a časem vyroste ve spolehlivého obránce. Vývoj je takový, že se obránci učí především odpalovat kotouče a hrát jednoduše…to neplatí o Demelovi, který se snaží vyrůst v konstruktivního obránce „tyto konstruktivní obránce postrádáme“.

Útok – měli jsme nejmladší útok - pouze tři hráče r.94 – Pobuta, Kaleta, Wolný. Pobuta a Kaleta po celou sezónu odváděli standardní výkony a byli vůdčími postavami týmu. Z mladších hráčů byli vidět Rataj a Gola R. a také útok holubů Csomor, Pěnčík, Gelnar. Také nám pomohl Smrčka z Vítkovic. Po novém roce se k nám vrátil Pelech a z 15-ti utkání nasbíral 16 KB (8+8), což je výborná vizitka.

Samozřejmě poděkování patří i ostatním hráčům, hlavně těm, co měli 100% účast na tréninku a odváděli poctivou práci také v roli náhradníků…Juřík, Špil, Seget (nejvíce si cením přístupu Jirky Segeta).

Celou sezónu jsme odehráli na tři pětky, což je v této věkové kategorii asi nejlepší (na čtyři to nejde). Celý kolektiv bojoval, ale chyběli nám jednotlivci, osobnosti rozhodující zápasy. Kdo zklamal? „To vědí sami hráči!“

Dnešní generaci by neuškodilo víc pokory!!! Všichni mají spoustu keců, do hokeje se pletou rodiče, agenti...hráčům se nechce tvrdě trénovat!!! Dřívější hráči měli jednu hodně důležitou vlastnost – moc chtěli a vážili si toho, že mohou hrát. Museli být lepší než ostatní, aby se prosadili.

Chtěl bych poděkovat asistentovi za profesionální přístup k hráčům - nejen na ledě, ale i na střídačce a v kabině, dále vedoucím p. Pobutovi a p. Ryškovi za obětavou práci a doktoru Demelovi, který měl 100% podíl na výchově, zdravotním zabezpečení a podílel se i sponzorsky. Také děkuji p. Golovi za sponzorský příspěvek a výpomoc po celou sezónu.

Poděkování také paní G. Juříkové a slečně K. Juříkové za celosezónní práci v oblasti administrativy, internetu a zápisu o utkáních.