Druhá polovina soutěže už byla podle našich představ, hlásí trenér Petr Rambousek
HODNOCENÍ SEZONY OČIMA TRENÉRA PETRA RAMBOUSKA
Po velice úspěšné loňské sezoně, kdy jsme postoupili do Extraligy staršího dorostu, jsme si s trenérem Martinem Smetákem dali za cíl udržet extraligu v Porubě i pro další sezonu.
„Bylo to přání celého klubu“
Spousta kvalitních hráčů ročníku 1995 odešlo do juniorky a z mladšího dorostu přišli hráči, kteří byli u sestupu z extraligy. Kádr nejenže nedoplnili početně, ale hlavně nenaplňovali kvalitu pro nejvyšší soutěž staršího dorostu.
Příprava na suchu i na ledě proběhla podle představ a v průběhu přípravných zápasů se nám vykrystalizovala sestava, která měla být, dle našeho názoru, schopna hrát v bezpečných vodách.
Skutečnost však byla jiná. Nezačali jsme nejlépe, spíše hodně smolně. Druhé extraligové utkání hrané v Havířově jsme prohráli 3:4 gólem sekundu před sirénou. Ve třetím utkání jsme získali první historický extraligový bod, když jsme doma s Kometou prohráli 6:7 v prodloužení. Čtvrtý zápas jsme zvládli bravurně, se Vsetínem jsme vyhráli vysoko 13:2, ale pak přišla čtyři prohraná utkání po sobě. V devátém kole jsme porazili doma Havířov 4:3 a opět přišly čtyři prohry. Z možných 27 bodů jsme na kontě měli pouhých sedm.
Při pohledu na tabulku, nevypadala situace vůbec růžově. V naší východní skupině jsme se tahali se Vsetínem o poslední příčku a v celorepublikové tabulce jsme byli spolu se Vsetínem, Pískem, Ústím nad Labem a Letňanami na úplném chvostu tabulky.
Ve čtrnáctém kole jsme porazili doma Olomouc po nájezdech 5:4, jenže v dalších třech utkáních jsme nedokázali bodovat. V osmnáctém kole jsme doma porazili opět Vsetín jednoznačně 6:0 a pak následovaly dvě porážky. Po dvacátém kole z možných šedesáti bodů jsme měli jen dvanáct.
Vybírali jsme si nováčkovskou daň. Je velký rozdíl hrát ligu nebo extraligu. Ne každý hráč si uvědomoval vážnost situace, ve které jsme se ocitli. Hráli jsme od začátku sezony stále na čtyři kompletní lajny, i když na to někteří hráči neměli. Snaha nás trenérů byla vychovat co nejvíce hráčů, ale záchrana byla prvořadá.
Pak přišla dlouhá reprezentační přestávka, která byla nakonec, z našeho trenérského pohledu, rozhodující. Rozhodující v tom, že jsme si sedli spolu s generálním manažerem a probrali situaci.
Důležitý a zároveň, opět podle nás trenérů, rozhodující moment přišel po úspěšně – neúspěšném trejdu brankáře Sroky do Havířova za Šimečka a po pohovorech s hráči. Vsadili jsme jen na ty, kteří měli zájem o udržení extraligy, měli zájem rvát se o každý bod. Chtěli jsme mít v mužstvu hráče, kteří mají chuť vyhrávat a mají nesmírnou touhu se neustále zdokonalovat.
„Musíte mít v sobě disciplínu, režim a morálku!“
Se zkušenými hráči, mezi něž patří Tomáš Gřeš, Patrik Gola, Jonáš Mládek, Tomáš Síkora, Matěj Štěpán, Petr Ščurek a Dominik Sroka, jsme probrali naši vážnou situaci a ti pak ze sebe vydali maximum pro záchranu. A přidali se i další. Z Vítkovic přišli na výpomoc do konce ledna Adam Charvát a Jan Korec.
Po zmíněné reprezentační přestávce jsme ještě dostali lekci v podobě vysoké prohry 1:12 ve Vítkovicích a hned na to jsme podali dobrý výkon v Olomouci, kde jsme prohráli po nájezdech 5:6. Byl to první historický bod z venku. Hráče jsme po utkání pochválili za předvedený výkon a řekli jim, že pokud takhle budou k utkáním přistupovat, tak jsme schopni potrápit každého soupeře a nebudeme mít strach o udržení extraligy. Jediná kaňka na našem předvedeném výkonu byla skutečnost, že brankář Dominik Sroka podal katastrofální výkon. A až po osobním pohovoru a důrazné domluvě začal chytat podle našich představ. Po zbytek sezony předváděl parádní, někdy až famózní výkony.
Po 22. kole jsme měli na kontě jen třináct bodů. Následně jsme vyhráli čtyři po sobě jdoucí utkání, doma s Havířovem 6:3, venku jsme si na Kometě připsali po výhře 6:0 první venkovní vítězství, pak jsme porazili Vsetín 2:1 a nakonec doma Třinec 6:4, takže jsme po 26. kole měli v tabulce najednou 25 bodů. Poslední dvě kola jsme sice prohráli, ale výkony už byly podle našich představ.
Následně nás čekala skupina o udržení, do které jsme vstoupili vítězstvím 6:1 doma s Pískem a 2:0 s Mladou Boleslaví. Po vánoční a další reprezentační přestávce jsme se dál vezli na vítězné vlně. V Letňanech přišla výhra 5:2, v Karlových Varech 7:4 a doma s Pardubicemi 7:2. To už jsme hráli v pohodě a předváděli útočný hokej, kterým jsme se chtěli prezentovat po celou sezonu. Nakonec jsme skončili ve skupině o záchranu těsně pod branami play-off, ale za to s obrovským náskokem před baráží o setrvání v extralize.
Brankáři:
Dominik Sroka až po zmíněném pohovoru byl spolehlivý, skvělý, v některých utkáních až excelentní. Klára Peslarová byla spolehlivá dvojka a spolu s Dominikem tvořili parádní tandem. Třetí brankář Marek Filip tolik prostoru nedostal, kryl záda Dominikovi jen v případě, kdy si Klára plnila reprezentační povinnosti.
Obránci:
Tomáš Síkora, Matěj Štěpán, Petr Ščurek, z mladších Vojtěch Šípek, Jaromír Široký a Jan Olšr, na těchto šest obránců bylo po celou sezonu spolehnutí.
Útočníci:
Tomáš Gřeš, kapitán, nejproduktivnější hráč celé extraligy, ikona mužstva, který i v tréninku předváděl nadstandartní výkony a byl velkým příkladem v přístupu ostatním. Pro nás trenéry pravá ruka, spolehlivý i v kabině. S takovým hráčem je radost pracovat. Spolu s Patrikem Golou vytvořili údernou a nepostradatelnou dvojici, jejíž spolupráce dělala mnohým soupeřům velké starosti. K nim se přidali Radek Bartoň, Jonáš Mládek, Martin Csomor a z mladších Radim Šustala, Ivo Dohnal, Dominik Csabala, ale ti mladší nebyli vůbec produktivní.
„Pouze hráči, kteří jsou vybavení excelentními dovednostmi, mají naději prosadit se do absolutní špičky.“
Závěrem bychom chtěli spolu s asistentem poděkovat hráčům za odvedené výkony po celou sezonu, i když začátek byl kolísavý, zakřiknutý i velmi nepovedený. Ovšem pak přišel zlom a druhá polovina soutěže byla už podle našich představ.
Dále patří poděkování technickému vedoucímu týmu Jaroslavu Landeckému, který hráčům obětoval veškerý svůj volný čas. Díky němu měli kluci perfektní servis po celou sezonu, neboť dokázal sehnat nemalé peníze od sponzorů.
Samozřejmě, že poděkování patří i vedení klubu, generálnímu manažerovi Pavlu Hinnerovi, sekretářce Lidvíně Cviertnové, doktorům, masérovi Romanu Sýkorovi, kustodu Ivo Trojanskému, rodičům i redakci klubového webu.
