Snad jsme načasovali formu dobře, říká Radovan Glas o blížícím se začátku sezóny
Marek Pavlačka absolvoval prvoligovou přípravu, ale sezónu nejspíše zahájí ve Valašském Meziříčí. „Příprava byla těžká a pro mě trošku hořká, protože jsem dostal střídavý start do ValMezu, což mě překvapilo a mrzí mě to, ale takový je hokejový život. Mám již svoje roky, beru to tak, jak to je.“
Loňskou sezonu odehrál Marek v polském Gdaňsku, kde pomohl klubu k záchraně v nejvyšší soutěži. „Nebylo tam špatně, ale doma je doma. Mám tu sedmiletého kluka, který chce hrát hokej. Musím se starat o rodinu. Není to tam špatné, ale je třeba v Polsku vydržet tak čtyři roky, zvyknout si na všechno.“ Syn Dominik se po stadionu velmi často prohání s hokejovou holí, přesto jej nenajdete na soupisce žádného týmu. „Dominik je v první třídě, ale chci jej přihlásit do přípravky, protože s hokejkou snad i spí,“ usmívá se ostravský centr. V posledním zápase přípravy nastoupil proti svému hokejovému dvojčeti Radovanu Glasovi. „Bylo to divné, protože jsme spolu hráli deset let, ale byl to pro mě soupeř. Před zápasem mezi mnou a kluky proběhlo jen pár srandiček.“ V týmu Bobrů se setkal se spoustou hráčů, se kterými oblékal žlutomodrý dres Poruby, či s nimi odehrál spoustu zápasů v Sareze. „Kluky znám dlouho a je to super se s nimi sejít, protože když jsme spolu hrál, tak jsme měli skvělou partu. Jsem rád, že jsem si s nimi zahrál. Je to fajn, protože ve ValMezu je pohoda, není tam takový tlak jako v Sareze.“
Radovan Glas se loni do kádru neprobojoval, odehrál pár zápasů za prvoligové mužstvo, ale sezónu strávil ve Valašském Meziříčí. Letos se mu v přípravě dařilo a sezónu zahájí v prvoligovém týmu. „Já myslím, že příprava byla dobrá. Zúročili jsme vše, co jsme natrénovali v létě a krom tří zápasů, které jsme prohráli s Vítkovicemi o dva, s Havířovem o tři a se Zvolenem o jeden gól se nám dařilo i výsledkově. Doufám, že jsme načasovali formu na ledě dobře. Já jsem měl ze začátku trochu štestíčka, padalo mi to tam, dostal jsem se do pohody. Nebyl jsem nervózní, ani trenéři na nás netlačili. Oproti loňsku sto a jedna.“
Jeho hokejové dvojče Marek Pavlačka by měl sezónu začít ve Valašském Meziříčí. „Trenér chce dát příležitost všem, i těm, kteří mají střídavé starty, takže se může stát, že bude za dva zápasy zpět. Myslím si, že se k tomu musí postavit podobně jako já. Nesmí být naštvaný, musí trpělivě sbírat body ve ValMezu. Já jsem šel do ValMezu s tím, že chci hrát, byl jsem tam rád. Nasbíral jsem nějaké body, celkem se mi dařilo a jsem zpátky. Člověk nesmí být naštvaný, protože to člověka srazí do kolen. Marek si moc vybírat nemohl, ale ve ValMezu jsou dobří lidé, kteří se o hokej starají. Myslím si, že udělal dobře.“
S Markem odehrál spoustu zápasu, ale proti němu asi žádný a pokud ano, tak to bylo velmi dávno: „Já si nepamatuji, kdy jsme proti sobě s Markem hráli, byl to asi první zápas. Já jsem ho ani nezaregistroval. Moc protihráče nevnímám, jsem známý tím, že ani pomalu nevím, koho mám v kabině, natož proti komu hraji. Viděl jsem ze střídačky, že chodil na přesilovky. Je to pro něj těžké. Hraje s novými lidmi. Neměl jsem zvýšenou motivaci, ValMez přijel odehrát přátelské utkání. Takže nic moc neprobíhalo, ale kdyby to bylo mistrovské utkání, tak by to asi bylo o něčem jiném. Kdyby to byl mistrák, tak jsem si do něj rýpnul, protože je takový hodný, tichý kluk. Když do něj rýpnete, tak se rozhodí, ale dneska ne, dneska to bylo v pohodě, převlékal se s námi v kabině. Za Valmez dnes hrát nemusel, ale chtěl,“ přemítá nad svým kolegou.
