ROZHOVOR: Olympijští vítězové slavili s bublinkami, reprákem i paralenem

Gabriela Juříková, 03.02.2020

Ve čtyřech lednových dnech se v rámci Her IX. Olympiády dětí a mládeže konal i hokejový turnaj, kterého se účastnilo všech čtrnáct krajů. Moravskoslezský kraj měl skvělý výběr a díky tomu, že nepoznal prohru, stal se olympijským šampiónem. V týmu byl tři porubští hráči. Jak vypadalo osm zápasů ve čtyřech dnech, prozradili v rozhovoru hráči deváté třídy Maxim Vehovský, Ilja Kovalčík a Tadeáš Kalužík, kteří nastupují i za extraligový dorost.

Měli jste v tom nabitém programu, kdy se hrály dva zápasy denně čtyři dny po sobě, čas podívat se do města na kolonádu?
Ilja: Vůbec. Jen hotel a zimák.

Česká televize dávala přenosy utkání a měla jsem pocit, že jste převzali heslo reprezentační dvacítky „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“ Byl můj pocit správný?
Max: Ano, hráli jsme jako jeden tým.
Tadeáš: Tak určitě! S rukama se známe dlouho, vídáme se na srazech a jsme dobrá parta.
Ilja: Jsme skvělá parta, navíc skvělý kapitán Dominik Petr, který celý tým stmeloval. Hlavně, když nás postihla chřipka a pět kluků lehlo s horečkami. Dva pak hráli se zvýšenou teplotou.

Který soupeř v základní skupině vás nejvíce potrápil, který byl nejtěžší?
Ilja: Ústecký, ten byl hodně nepříjemný. Praha byl hratelnější soupeř, tam jsme si remízu 2:2 zavinili trochu sami.
Tadeáš: Podle mě nás nejvíce potrápil Ústecký kraj a Hl. m. Praha. S nimi jsme hráli vyrovnané zápasy, ale ani jeden bychom nezvládli, kdyby nás v bráně nepodržel Adam Dybal. (hráč AZ Havířov – poz. red.).

Jak jsi to viděl ty Maxi, přestože jsi kvůli nemoci několik zápasů základní skupiny nehrál?
Soupeři byli všichni na výborné úrovni. Kdo nás nejvíce dle mého potrápil, byl tým Hl. m. Praha. S ním jsme měli největší problémy.

Semifinále s Vysočinou. Co dle vás rozhodlo o výhře? Pokud se nepletu, prohrávali jste a nakonec se do finále dostali po nájezdech.
Max: Tady právě rozhodlo „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ A nájezdy nám nedělaly žádný problém.
Ilja: Tam rozhodlo srdíčko a vůle. Táhli jsme za jeden provaz jako jeden tým.
Tadeáš: Ano, do finále jsme postoupili po nájezdech. Proměnili jsme všechny čtyři a na druhé straně nás opět podržel gólman, když v prodloužení vychytal skvělé šance Vysočiny. To myslím rozhodlo.

Finále bylo skoro repete zápasu v základní skupině s tím rozdílem, že Královéhradecký kraj ve třetí třetině dvěma góly snížil na rozdíl dvou branek. Nestrachovali jste se nakonec o výhru?
Max: Tak určitě jsme se strachovali o výsledek. Problém byl, že docházely síly, hlavně mě, protože jsem hrál s teplotou. Navíc nás bylo málo, ale obětavostí jsme to dotáhli do vítězného konce a o to více si užívali prvenství.
Tadeáš: Ano, finále bylo skoro repete, ale věřili jsme si a nakonec to klaplo. Jejich góly nás myslím nijak nerozhodily, naopak nás to ještě nakoplo, abychom to dotáhli až do krásného konce.
Ilja: Když se soupeř dotahuje, tak tam obava vždycky je. Ale my věřili, že to udržíme.

Tadeáši, ve finále jsi dával krásný gól. Navýšil si vedení na 3:0. Věděl jsi, jak únik zakončíš nebo tam byla improvizace?
Jak jsem viděl, že obránce přebrusluji, tak jsem věděl, co udělat, protože tu kličku trénuji už dlouho.

Jaké byly oslavy?
Tadeáš: Oslavy byly opravdu šílené. Jak na ledě, tak i v šatně. Dostali jsme nealkoholické šampaňské, tak si to dokážete představit.
Ilja: Byly velké a pokračovali by i do rána, kdyby nám trenéři v jedenáct večer nezabavili reprák.
Max: U mě oslavy probíhaly s klukama po telefonu. Pak jsem oslavoval s paralenem a čajíky.

Výsledky utkání Moravskoslezského kraje

Pondělí 20. ledna
Pardubický kraj 5:0
Královéhradecký kraj 4:0
Úterý 21. ledna
Hl.m. Praha 2:2
Ústecký kraj 0:0
Středa 22. ledna
Středočeský kraj 2:1
Karlovarský kraj 4:3
Čtvrtek 23. ledna
Semifinále – Kraj Vysočina 3:2sn
Finále – Královéhradecký kraj 4:2