NOVOROČNÍ HISTORIE: Když kráva volovala a Matějka spal na nádraží
Když byl celek SK Poruba v listopadu 1946 řádně založen a přihlášen do Slezské župy hockeyové, zřejmě nikdo neočekával raketový start nováčka Třetí třídy. Porubští se radovali z postupu do II. třídy ještě v témže ročníku a těšili se na další zimu. Ta ale nebyla dle představ a časté oblevy celou soutěž o rok odsunuly.
V sezoně 1948/1949 na Porubu čekaly manšafty z Litultovic, Hradce u Opavy (dnešního Hradce nad Moravicí) a Krnova. Po výhře nad Litultovicemi měla SK Poruba zajíždět do Hradce u Opavy, a to na Nový rok! Hrát se mělo v sobotu 1. ledna 1949 už od 10:30 dopoledne. V dnešní době nepředstavitelný jak termín zápasu, tak i jeho začátek.
Vlak ze Svinova odjížděl okolo osmé, a když se půl hodiny předtím v lokálce z Poruby na nádraží sešla jen trojice hráčů ve složení Benš, Sladký a Karas, byli všichni na rozpacích, zda vůbec na mistrovský zápas odcestovat. Složitě hledali auto, které by vyslali pro Karla Malíka s Kočím, jenže…
„Narychlo jsme sháněli auto, abychom mohli zajet pro Karla Malíka a Kočího Vlastka, kterého jsme pro Karla poslali. Chudák Karel měl doma rušno. Kráva ve chlévě volovala a on ji musil obsluhovat a tím zmeškal lokálku.“
Tak se zmiňuje zápis z onoho dne.
Jaké bylo překvapení, když se k trojici cestou přidal Zdeněk Malík a když je všechny ve Svinově vítal Matějka, který po silvestrovském bujaří na nádraží rovnou i spal. Mezitím dvojice K. Malík – Kočí popadla všechny věci a pěšky utíkala z Poruby na vlak, protože auta se podařit nesehnalo.
Sedm statečných ve Lhotce u Opavy doplnil Krika, v Opavě Maxa Malík a SK Poruba byla v plné síle a o půl desáté na místě v Hradci u Opavy. Hrálo se na kluzišti na Šulcově zahradě, které byste dnes nalezli na Pivovarské ulici, památky po něm však již dle hradeckých historiků není.
Smůla se ale lepila na paty, hned v úvodu zápasu se polámaly Porubským dvě hole, museli si po zbytek půjčovat jeden od druhého. Po bezbrankové první třetině se v té druhé dostali domácí na chvíli do vedení, ale díky trefě Adolfa Sladkého stále žily naděje na zisk titulu mistra II. třídy. Čtyři stovky tamějších diváků jásalo, když Střižík rozhodl o výhře Hradce u Opavy 2:1. Porubští sice protestovali, že byl čas nastavován neúměrně ve prospěch Hradce, ale zda se jen jednalo o pocit z frustrace nad nevydařeným zápasem, dnes již nezjistíme.
A jak soutěž dopadla? V lize, hrané na tři hrací kola, překvapivě Hradec klopýtl s Litultovicemi a Poruba musela vyhrát osmibrankovým rozdílem nad Krnovem. Zápas byl vinou oblevy a špatných podmínek vícekrát odložen, odehrál se až 30. ledna, SK Poruba si zastřílela 9:1 a o jediný gól se stala mistrem Druhé třídy a postoupila do třídy První. Ta byla pak pro Porubu na dlouhé roky vrcholem, za soupeře měla například Kopřivnici, Orlovou či rezervní týmy Vítkovic.
Sladkou tečkou tak bylo únorové přátelské utkání na ledě Sokola Opava (dnešního Slezanu), týmu, který dva roky poté postoupil do nejvyšší československé soutěže. Před tehdejší nejvyšší návštěvou v historii Poruby – tedy před 800 diváky – domácí Opava silně podcenila čerstvého mistra Druhé třídy, nenastoupila v plné síle a podlehla 1:4. Dobový záznam z února 1949 doslova píše: „Naší krásnou hrou jsme získali obecenstvo a již to jelo. Kateřinští sportovci nás povzbuzovali voláním Kateřinky zdraví Porubu, jiní zase křičeli Deset, deset…“
Tak se skončila zima 1948/1949, v níž se i přes silvestrovskou prohru stali porubští borci mistry své třídy a v níž získali velice cenný skalp Opavy.
Foto: SK Poruba v sezoně 1948/1949, archív Lukáše Bajgara
