Začátek byl v Norimberku těžký, přiznává Rostislav Košárek
Sezónu jste začal na pozici čtyřky v Sareze, přesto jste si zachytal v přípravných utkáních, měl jste zpočátku osobní cíle probojovat se do stabilního kádru A-týmu?
„Sezónu jsem měl původně zahájit v Německu, ale ještě v červenci nebylo vše jasné, kde a za jakých podmínek odjedu do zahraničí. Proto jsem byl rád, že mi trenér Fabián umožnil a nabídl, abych se k A-týmu připojit a než se mi podaří podepsat smlouvu v Německu se s týmem i připravovat. Nastoupil jsem také ve dvou přípravných utkáních. Byla otázka času, kdy se ozve můj agent s nabídkou. Proto jsem nepřemýšlel nad tím, jestli je šance zůstat v A-týmu Sarezy.“
Když nepřicházela šance od Sarezy, objevil jste se také v dresu Bobrů z Valašského Meziříčí, kdy jste začal pomýšlet o odchodu za hranice České republiky? Jak jste na tom vlastně s němčinou?
„V srpnu se mi telefonicky ozval trenér Bobrů Valašské Meziříčí pan Leksovský.Umožnil mi zachytat si přípravné utkání proti Novému Jičínu. Myslel jsem si, že do konce srpna odjedu, ale opak byl pravdou. V Sareze jsem setrval až do prosince, než se mi ozval agent s nabídkou do Norimberku.Začátek byl v Norimberku těžký, jako je to všude v zahraničí.V týmu jsem neměl žádného Čecha, takže jsem se snažil domluvit německy a když to nešlo, zachraňoval jsem to angličtinou.“
Odešel jste do německého EHC Nürnberg 80, který hrál bavorskou zemskou ligu, skupinu Sever, jak byste zhodnotil úroveň tamní ligy, popřípadě jaké má tým zázemí, kolik chodí lidí na zápasy a také čím Vás tým překvapil, nebo naopak?
„EHC Nürnberg je mateřský oddíl Sinupret Ice Tigers. Věděl jsem, že jdu do klubu, který je dobře zajištěn jak po materiální stránce, tak po stránce finanční. Do týmu jsem přišel na nadstavbovou část a celkem jsem zde odchytal deset zápasů. Liga byla na úrovni naší 2. ligy. Když jsme postoupili do finále s celkem Selbe Wolfe, tak to byl velký herní rozdíl srovnatelný s naší první ligou. Zápasy byly rozdílné. Selb měl ambice na postup a návštěva 3800 fanoušků na zápas taky přidala na bojovnosti obou celků.“
V soutěži jste se probojovali do finálové fáze, poté do samotných bojů o ligu výš, jak byste zhodnotil letoší působení v Německu? Měl jste stálou pozici jedničky, nebo jste se s někým střídal?
„Šel jsem do Norimberku na post prvního brankáře a v této roli jsem i sezonu dokončil. Na příští sezonu jsme s týmem postoupili o ligu výše - Bayernligy, která se od příští sezony stane novou soutěží. Důvodem postupu našeho týmu o dvě soutěže je fakt, že se tak jako u nás v extralize i německá extraliga rozšiřuje.Tudíž náš tým postoupil přímo pod Oberligu, která se v příští sezoně rozšíří o 4 nové celky.“
Podepsal jste smlouvu na příští ročník, co očekáváte od svého působení?
„Když mi vedení klubu nabídlo, abych zde zůstal i na příští sezonu, neváhal jsem. Je to výzva. Budu se samozřejmě snažit, abychom s týmem bojovali o příčky nejvyšší. Dalším cílem je se snažit prosadit do našeho 1. mančaftu Ice Tigers, do kterého jsem měl tuto sezonu možnost nakouknout.“
Během zranění gólmana Labbého z týmu Nürnberg Ice Tigers hrajícího nejvyššího německou soutěž jste se stal dvojkou tohoto týmu, dokázal byste popsat, jaké to bylo a jaké jste měl tehdy pocity v hlavě?
„Jak jsem již uvedl v předchozí otázce. Byla to velká zkušenost, která přišla v okamžiku, kdy byl první gólman Jean Francois Labbé zraněný a jsem rád, že jsem tuto šanci dostal. Pocity byly skvělé. Když na vás střílí hráč, který byl loni v NHL a byly v týmu opravdové hvězdy, tak to člověka zvedne a dodá mu kuráž a sebevědomí, které je základem brankářské profese.“
Foto: www.sportfotocenter.de (zaslané R. Košárkem)
