Většinou jsem to já, kdo odchází z brány, směje se Andreas Kubáň

Soňa Molatová, 28.01.2016

Středeční zápas byl jednou velkou přestřelkou. Do utkání sice přinesli první gól hosté ze Vsetína, když se jim už ve třetí minutě povedlo otevřít skóre z hole Daniela Vaňka, následně pak ale dalším čtyřem gólům do vlastní svatyně museli přihlížet. Pátou inkasovanou brankou se pak se zápasem rozloučil vsetínský gólman Petr Hromada, kterého v bráně vystřídal Lukáš Plšek. Zdálo se, že náskok tří branek bude domácím stačit na to, aby měli zbytek utkání plně ve své moci. Hosté ale brzy diváky vyvedli z omylu a vzápětí se jim povedlo srovnat. To ale nebylo ideální pro porubského brankaře Radka Tihláře, kterému se stal, stejně jako Petru Hromadovi, pátý gól osudným a musel se odporoučet z brány. Zanechal tak volné působiště pro Andrease Kubáně, jenž místo něj nastoupil do zápasu: „Nebylo to příjemné, ale kluci mi pomohli,“ hodnotí svůj nástup do pohotovosti.

Střídání brankářů může být mnohdy kontraproduktivní, jelikož se musí hráči po dlouhém sezení na střídačce bleskově dostat do formy. Trenéři si však mohou nad svým středečním rozhodnutím libovat, neboť v základní hrací době ani v prodloužení do porubské kasy puk nezavítal.

„Byl jsem samozřejmě zmrzlý. Není to nic příjemného a hlavně na to nejsem moc zvyklý. Většinou jsem to já, kdo z té brány odchází,“ směje se Kubáň. Tomu podle svých slov pomohli také spoluhráči, kteří hosty nepouštěli k žádným větším akcím: „Bylo to nepříjemné, ale kluci mi pomohli. Já jsem tam nic těžkého řešit nemusel, takže to bylo v pohodě. Spíš možná škoda, že jsme to utkání nerozhodli my, protože těch šancí tam byla spousta,“ hodnotí utkání porubský ochránce svatyně a vedle Davida Zachara také další hrdina středečního zápasu.

Oba gólmani se tak nacházeli ve stejné situaci. Ani jeden z nich však před samostatnými nájezdy kotouč za svá záda nepustil. „Klobouk dolů Lukáši Plškovi jak to zvládl, protože ten na tom musel být úplně stejně jako já. A pak už nájezdy, to je loterie. Kdybychom nedali gól, tak jsme prohráli, ale dali jsme dva, takže to zas tak těžké nebylo.“

Ne jednoho diváka překvapilo, jak celek z Valašska dokázal vynulovat náskok domácího týmu. Především porubští fanoušci tak mohli jen doufat, že RT TORAX nedopustí stejné fiasko jako při předchozím zápase v Hodonínem a neodejde po promarněné tříbrankové výhodě z hřiště s porážkou. Paralelu připouští i Andreas Kubáň: „Je to podobné, musíme se na to zaměřit. Nepodcenit to utkání, když jasně vedeme. Nevím, co za tím stálo, ale to utkání bylo divoké od začátku. Vsetín tu kvalitu v útoku má, to jsme věděli, takže asi naše chyba, že jsme si to lépe nepohlídali.“

Domácí tým odehrával poslední minutu základní hrací doby v oslabení, do kterého jej poslal svým sekáním David Vajda. Jeho trest však uvedl hosty do početní výhody i v začátku prodloužení. „Bylo to nepříjemné, šlo tam o to doklepat to aspoň do toho prodloužení, což se povedlo, a v prodloužení jsme to zase ustáli. Možná nám pomohlo, že to bylo přerušené přestávkou, ale zvládli jsme to a jsme rádi za dva body.“

Vzápětí ale přiznává, že se mu během samostatných nájezdů orosilo čelo, když na něj poslala vsetínská střídačka Davida Vítka a posléze Tomáše Vávru s Josefem Daňkem. Zatímco Vítkova střela mezi betony domácího brankaře zaskočila, Vávrova rána na jeho pokoření nestačila. Neblahá zkušenost mu však připomněla, že i před Daňkem bude muset být dost v pozoru: „Přiznám se, že jsem byl docela překvapený jejich volbou taktiky, protože ty první dva hráče moc neznám. Ten první akt se moc nepovedl, druhý byl o něco lepší a třetí, jestli se nepletu, jel Pepa Daněk. Toho si moc dobře pamatuji, jak mě loni ve Frýdku vykoupal, tak si na něj dávám pozor. Letos se mi na něj dvakrát podařilo, což je pozitivní,“ uzavírá čtyřiadvacetiletý gólman.