TENKÝ LED #01: Adéla Wojnarová – Teď a tady
Vánoce si doma s rodinou náramně užila, ale v hlavě už měla závěrečný kemp před Mistrovstvím světa. S holkami doufá, že pojedou ve stejném složení, jako na turnaj před Vánoci, ale dokud nevyjde oficiální nominace, nic není jisté. Opustit rodinu mezi svátky, jet na kemp a pokud to vyjde, hned po Novém roce odletět. Pro mnohé holky v jejich věku téměř nepředstavitelné, avšak pro ně by to byl splněný sen a odměna za vše, co hokeji obětují. Kemp byl fyzicky velmi náročný, jelikož to byl poslední sraz před vrcholnou akcí. Naštěstí ho většina děvčat zvládla a pak konečně přišla dlouho očekávaná nominace…
▪️ ▪️ ▪️
„Můj taťka hrával hokej a tak se jednoho dne rozhodl vzít mě naučit bruslit na trénink přípravky v Bohumíně.“ Když si to tehdy zkusila, okamžitě se do bruslení zamilovala! Co víc, musíme říci, že jí to šlo, takže po pár trénincích už oblékala výstroj a trénovala s kluky. „Taťka tehdy mamce namlouval, že tam chodím, abych se jen naučila bruslit, ve skutečnosti ale doufal, že mě hokej bude bavit a že ho budu hrát. Jsem moc šťastná, že jsou mi rodiče velkou oporou, naplno mě podporují a v začátcích se mnou byli na každém kroku.“
▪️ ▪️ ▪️
Ve Finsku to už byla její druhá olympijská zkušenost hned po světové mládežnické olympiádě ve švýcarském Lausanne. S holkami věřily, že mají skvělý tým a šanci na stupně vítězů. Ve skupině tehdy porazily Maďarky a v těžkém utkání i Švýcarky. „V prvním utkání to nebylo z mé strany nic moc, před turnajem jsem hodně marodila a tak jsem se dostávala do tempa. V druhém utkání už jsem se cítila lépe.“ Skupinu vyhrály a čekalo je finále se Švédskem. Ačkoliv vedly 1:0, přišla ve třetí třetině rána v podobě vyrovnávající branky a šlo se do prodloužení. „Šok pro nás byl, že se hrálo dvacet minut ve čtyřech hráčkách. Bylo to fyzicky náročné, ale my se s holkami semkly a hlavně psychicky jsme to prodloužení ubojovaly. Hrály jsme opravdu týmově a blokovaly střely.“ Prodloužení nakonec skončilo bez rozhodující branky a šlo se na nájezdy. Musíme říci, že v té loterii vyhrálo srdíčko! „Samozřejmě jsme oslavovaly náš úspěch, když v tom za námi přišel hlavní organizátor výpravy a pověděl nám, že to byl nejlepší ročník olympiády a to zejména díky nám.“ Ačkoliv ještě před pár týdny myslela, že se po táhlých nemocech nedostane zpět do tempa, najednou stála na olympiádě se zlatou medailí na krku. Přemítala, zda to není sen, ale naštěstí nebyl. Ta zlatá na krku opravdu byla!
▪️ ▪️ ▪️
Když byla v přípravce a v mladších ročnících, kluci moc neřešili, že je holka. Později už se našli takoví, kteří s tím měli problém. Takové ty řeči, že hokej není pro holky a tak. „V pozdějším věku naštěstí ale bylo více kluků, kteří byli v pohodě, brali mě a dokonce i podporovali.“
▪️ ▪️ ▪️
Na základce spolužákům vadilo, že často kvůli hokeji nebývala ve škole a tak to v pozdějších ročnících z jejich strany neměla lehké. Změna nastala na sportovním gymnáziu, kde spousta studentů je také úspěšná ve svých sportech a tak se navzájem podporují. V životě mladého sportovce je kolektiv dost důležitý.
▪️ ▪️ ▪️
Do deváté třídy hrála stabilně v Porubě. Před přechodem do dorostu jí ale bylo jasné, že rozdíl ve výšce a váze už je znatelný. Co víc, do dorostu přicházelo pořád spousta nových kluků, kteří chtěli hrát extraligu a tak si i dost dalších původních kluků z Poruby muselo hledat jiný klub. „Moc jsem ale chtěla zůstat trénovat, co nejdéle to šlo, což mi vedení Poruby, ale hlavně generální manažer klubu pan Hinner umožnil a já jsem mu za to velmi vděčná.“ Nyní je na hostování v dorostu Orlové, kde s ní hrají i dvě spoluhráčky. S jednou z nich hraje za extraligu žen v Karviné. „V Orlové mě kluci přijali dobře, pár z nich v Porubě dříve hrálo, anebo to teď zkoušeli do extraligy, tak jsem některé už znala. Pan trenér má dobré tréninky a také mi dává hodně prostoru při zápasech, čehož si velmi vážím. Celkově jsem za své rozhodnutí přejít na hostování tam ráda. Sleduji samozřejmě i výsledky kluků v Porubě a jsem ráda, že se jim daří. Párkrát jsem se už na ně byla i podívat.“
▪️ ▪️ ▪️
Bylo jí třináct let, když v létě dostala první pozvánku na try out žen U16 v Příbrami. „Byla jsem tehdy moc šťastná, ale zároveň dost nervózní. Když hrajete hokej, je reprezentace velký sen a já si jej tehdy splnila.“ Měly tři dny tréninků plných různých testování a nakonec i modelová utkání. „Moc jsem si to užila, byla to obrovská zkušenost.“ V Příbrami si jí všiml trenér Heindl a nominoval ji na její první zápasy za reprezentaci v Klášterci s Německem. „Měla jsem velký respekt nejen z trenérů, ale taky ze starších holek. Byly jsme tam tři z nejmladšího ročníku a nedávaly nám nic zadarmo.“
▪️ ▪️ ▪️
Nominaci na MS ve Švédsku jim řekli na konci kempu. Moc si přála, aby neuslyšela své jméno, když si volaly hráčky, které na MS nepojedou. Ten pocit zklamání už snad každá z hráček v týmu aspoň jednou zažila. Když si trenéři dovolali poslední hráčku, znamenalo to, že už znají nominaci. Jedeme na mistrovství! Nával euforie byl neskutečný. „Hned ve vlaku domů jsem telefonovala rodičům. Byli moc šťastní, stejně jako já. Přeci jen jsou to oni, co tu pro mě od začátku jsou a na tomto úspěchu mají obrovský podíl. Už jsme jen čekali na oficiální nominaci, ať je to černé na bílém (smích).“
▪️ ▪️ ▪️
Hned v pondělí 2. ledna odletěly do Švédska, kde se šampionát v nadcházejícím týdnu uskutečnil. „S holkami jsme super parta a věříme, že pokud se vše sejde, jak má, tak můžeme udělat úspěch.“ V základní skupině porazily Švýcarky, Japonky i Slovenky a čekalo je čtvrtfinále proti Finkám. Ačkoliv Finky v přípravě několikrát porazily, věděly, že to bude těžký zápas a poctivě se na něj připravovaly. Po první třetině Češky prohrávaly 0:1, ale ve třetí dokázaly během šesti minut skóre otočit na 2:1. Ačkoliv to pro ně vypadalo velmi dobře, osm minut před koncem padl srovnávací gól Finek. K velké smůle další dvě minuty na to padl další gól, který ovšem neměl platit, což později potvrdilo i spousta světových komentátorů. Finská hráčka byla nejen v brankovišti, ale také v kontaktu s gólmankou, které tak zabránila zákroku. Bohužel pro Češky i po desetiminutovém posuzování rozhodly přítomné rozhodčí gól uznat. A právě tento gól rozdělil české hráčky od bojů o medaile…
Foto: Archív Adély Wojnarové
