Středeční šlágr se blíží! V Prostějově chceme bodovat, hlásí odhodlaně Radek Tihlář
Když loni Poruba oznámila hostování zkušeného gólmana Radka Tihláře, nejedno srdce fanouška zaplesalo, a když se před právě probíhající sezonou změnilo hostování v přestup, bylo jasné, že klub vlastní nejkvalitnější brankářskou dvojici celé soutěže. Sobotní utkání se Slezanem toho byl jen důkazem, gólman s dvojkou na zádech pochytal i nemožné a velkou měrou se podílel na úspěchu: „Utkání hodnotím dobře, vyhráli jsme docela dobrým rozdílem, takže vládne spokojenost. Hráli jsme dobře a zaslouženě jsme vyhráli.“
Minimálně do středečního zápasu na půdě lídra soutěže bude druhá příčka patřit právě Porubským. Jsou cíle klubu udržet pozici, či jsou cíle přímo ty nejvyšší? „Samozřejmě cíle jsou ty nejvyšší, což znamená, že pozici budeme chtít udržet, ne-li vylepšit. Víme, že ve středu hrajeme v Prostějově, který je nejen doma, ale celkově velice silný. Na zápas pojedeme s tím, že chceme bodovat, ale určitě máme takový přirozený respekt ze soupeře. Ale nebojíme se ho! Myslím si, že utkání bude, tedy doufám, úplně jiné, než jsme s nimi hráli doma, kdy bylo v polovině zápasu rozhodnuto. Na domácí by mohl být trošku vyvíjen tlak, hrají doma, určitě chtějí vyhrát. Pokud budeme hrát stejně slušně jako například v Opavě, tak bude zápas otevřený a může skončit jakkoliv.“
Jestliže vstřelí útočník hattrick, dostává se mu obdivu ze všech stran, totéž se dá říci o brankáři, který udrží čisté konto. Radek Tihlář se od poslední nuly načekal deset měsíců, pokaždé mu to o pověstný chlup uniklo, až opavské hráče dokázal přivést k totální bezradnosti a za svá záda nic nepustil. „Samozřejmě mě vždy potěší, když vyhrajeme s nulou, ale určitě to neřeším. Pro mě je důležité, že jsme vyhráli, a jestli to je s nulou nebo ne, to je mi v podstatě jedno,“ prozrazuje, že výkony týmu jako takového má porubský gólman nastaveny na prioritu jedna. A i když v samotném závěru mohl po menším zaváhání připustit Slezanu skórovat stejně snadno, jako tomu bylo na opačné straně v případě Adama Červenky, poradil si s nastálou situací s nonšalantní elegancí a odražený kotouč stačil kontrolovat.
V úvodních zápasech došlo ke střídáním v kleci s kolegou Michalem Gleichem, to tým ještě hledal optimální formu. Na tyto časy je již dávno zapomenuto a porubský mančaft zatím šlape jako švýcarské hodinky. „Začátek sezony nebyl dobrý, to ví určitě každý. Doufám, že se forma nějak ustálí, nebo že se zvedne tak, jak tomu bylo loni. Uvidíme, myslím si, že se Michal taky dostane do brány, budeme se výhledově střídat. Pro mě by to možná bylo i lepší, člověk si odpočine především po psychické stránce a pak se po pauze na zápasy pořádně těší,“ přemýšlí na závěr Radek Tihlář.
