Srdíčko bylo znát, všichni na střídačce žili, rozplývá se Vojtěch Černín
| STATISTIKY & FAKTA: VOJTĚCH ČERNÍN #19 | |||||||
| Věk: 23 let, narozen 21. dubna 1994 Výška: 172 cm Váha: 83 kg Post: útočník, hokejku drží nalevo Mateřský klub: HC RT TORAX Poruba Další kluby: HC Vítkovice Ridera (2009-2014), HC Frýdek-Místek (2014-2015), HC Bobři Valašské Meziříčí (2015-2016), HC BOSPOR Bohumín (2016-2017) Úspěchy: zlato ELSD (2012), zlato ELJ (2013) |  | ||||||
Původní plán byl následovný. V 15:25 nastoupí v klidu a míru B-mužstvo k pravidelnému pondělnímu tréninku na led a o dvě hodiny později začne A-tým svůj druhý přípravný zápas proti kazašské Karagandě. Jenže soupeř zápas tři hodiny před začátkem kvůli změně času odletu odvolal, a tak přišla na řadu mobilizace borců z B-týmu. „O zápase jsem se dozvěděl od spoluhráče asi dvě hodiny před zápasem, v tu chvíli jsem byl ještě v práci. Trénink jsem stihnout nemohl, ale spěchal jsem, jak jsem jen mohl,“ vypráví o svém hektickém pondělí hráč, který dorazil na stadion až po rozbruslení, nicméně i tak výraznou měrou poté přispěl ke skalpu Flašarova výběru.
Favorit byl před zápasem jasně dán a jen blázen by o tom mohl pochybovat, právě to ale mohlo A-mužstvu podlomit kolena. „Favorit byl jasný, nicméně v kabině panovala výborná nálada, brali jsme to hlavně jako motivaci zahrát si a hlavně se ukázat,“ pokračuje Vojtěch Černín. B-tým ale nastoupil se vší parádou a hned z prvního střídání udeřil, 41 sekund stačilo Vladimírovi Rosypkovi k tomu, aby překonal porubského Kryštofa Mrázka a poslal Suchánkovy borce do vedení 1:0. „Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit, že jsme hned na začátku dali gól, na střídačce propukla obrovská radost. Dělali jsme si hlavně srandu, že soupeře akorát naštveme, naštěstí to se ale snad nestalo,“ doufá.
A-mužstvo poté srovnávalo střelou do prázdné branky díky Josefu Fojtíkovi, radost ale nemohla na „domácí“ střídačce trvat dlouho, protože už za minutu a půl musel A-tým dotahovat znovu, díky Vojtěchu Černínovi prohrával 1:2. „To byla jedna z ojedinělých šancí naší lajny, kdy jsme se dokázali udržet na puku v obranném pásmu soupeře. To se nám navíc předtím vůbec nedařilo, byly tam sice dvě těžší střely pro Kryštofa, takže gól mohl padnout i dříve, ale alespoň jsme to tam se štěstím dotlačili,“ přibližuje akci své pětky. B-mužstvo tak odcházelo do kabin překvapivě s jednobrankovým vedením a zbytek zápasu tak sliboval dramatickou podívanou. „Za stavu 2:1 jsem věřil, že to není jen sen. Hokej se ale hraje šedesát minut, takže jsme věděli, že nás čeká ještě velmi dlouhá cesta,“ přikyvuje Vojtěch Černín. Zda ale právě ono překvapivé vedení mohlo A-tým položit, sám neví.
„Netuším, jestli to mohlo kluky z áčka nějak svázat, ale určitě není příjemné, když jdete do šatny s myšlenkou, že musíte dotahovat, taková situace není nikdy jednoduchá,“ ví útočník, který si za A-tým zahrál loni první přípravný zápas, pak ale zamířil na hostování do Bohumína. A-mužstvo bylo markantně lepší hlavně ve druhé třetině, kdy se Hynek Kůdela v brance téměř nezastavil a byl to právě on, který vystavil stopku hned několika nebezpečným střelám. „Hra byla nahoru dolů, z větší části bylo určitě znát, že hraje „áčko“ proti „béčku“. V některých momentech jsme zbytečně lítali a byli jako na řetízkáči,“ směje se. A-tým ale na zabezpečenou obranu prostě nemohl najít za žádnou cenu recept, a i když díky velmi šťastné brance Vladimíra Stejskala srovnalo, po druhé části znovu prohrávalo o gól, o třetí ránu do zátylku elitního porubského výběru se postaral kuriózní brankou Přemysl Bijota.
B-mužstvo pak stejně jako A-tým vystřídalo brankáře a proti hromotlukům se tak v bráně představila nejlepší česká gólmanka Klára Peslarová. A i ona si počínala velmi jistým dojmem, nestačila pouze na teč Jiřího Zdeňka, která mířila pod horní tyčku. Utkání tak i přes další nebezpečné výpady Flašarových svěřenců skončilo po základní hrací době nerozhodně a o vítězi musely rozhodnout až nájezdy. V páté sérii prohrával B-tým 1:2 a Vojtěch Černín se ocitl v situaci, kdy dát musel. „Péťu Pútce znám, takže jsem si věřil. Viděl jsem, že mi chce puk vypíchnout, tak jsem si ho potáhl trochu a zavěsil. Dopředu jsem věděl, co udělám,“ říká s lehkostí.
Zápas nakonec dospěl do úspěšného konce pro B-mužstvo, což čekal asi jen málokdo. „Srdíčko bylo znát. Všichni jsme na střídačce žili a věřili, že to utkání zvládneme. Byl to nádherný pocit, ale také jsme si na konci oddechli, že už je konec,“ přiznává forvard, který ale forvardem příliš zvyklý být není, od mala totiž hlavně kryl záda brankářům. „Hrál jsem asi 16 let v obraně, letos je ale v B-týmu přetlak obránců, a tak mě trenéři hodili na centra. Je to celkem výrazná změna, ale vždycky mě to táhlo dopředu, takže za tu změnu jsem velmi rád,“ uzavírá Vojtěch Černín.
