Rozhodl zkrat Lukáše Prokopa? Nemá smysl na něj porážku házet, říká Radek Tihlář
V kabině asi vládne obrovské zklamání, ale když se ohlédneme za celou sezonou, tak s ní můžete být maximálně spokojeni...
Bezprostředně po pátém zápase, kdy jsme vypadli, převažuje velké zklamání z toho, že jsme nepostoupili do finále. Ale nejsme první ani poslední, kdo vypadl doma v rozhodujícím utkání, takový je prostě sport. Hodnocení celé sezony asi spíše nechám na jiných.
Každopádně utkání přineslo parádní podívanou a diváci museli, i přes porážku, odcházet ze stadionu spokojení...
Myslím si, že jsme jim nabídli úplné maximum, co šlo. Byl to vyrovnaný a napínavý zápas, na řadu přišlo i prodloužení, nájezdy. Nezaujatý fanoušek si musel přijít na své.
Co říkáte na parádní atmosféru, jakou porubský stadion už dlouho nepamatuje?
Atmosféra byla výborná, přijela spousta fanoušků Přerova. Počítali jsme s tím, kulisa byla výborná, ostatně jako ve všech zápasech v Přerově, Hodoníně nebo i tady. Fanoušků máme méně, ale taky se snažili, za což jim patří dík. Když přijede tolik hostujících fanoušků, tak je jde samozřejmě slyšet víc.
V minulosti jste působil právě v Přerově, byla pro vás série o to pikantnější?
Ani bych neřekl. Přece jen už to je nějaký čas, co tam nejsem. Nejsem zrovna hráč, který by přemýšlel nad tím, kde hrál. Samozřejmě člověk si vzpomene, že tam nějaký čas strávil, ale to už je pryč. Teď jsem hráčem Poruby, určitě jsem to neřešil tak, že musím Přerov vyřadit. Bral jsem ho jako každého jiného soupeře, je to sport a nevyšlo to.
O postupu nakonec rozhodly až nájezdy, v nichž byli hostující střelci stoprocentní. To se poslední dobou moc často nestává...
S tím naprosto souhlasím. Někdy se to stane a bohužel pro nás to vyšlo zrovna na tento zápas. Nechci říkat, že nájezdy jsou loterie. Pokud je někdo umí, tak je schopný je proměnit, stejně jako některý gólman v nich má větší úspěšnost a některý menší. Bohužel jsme měli v sobotu úspěšnost nulovou, ale s tím už nic neuděláme. V tom je ten sport krásný a zároveň krutý.
Před třetím nájezdem se do branky postavil Michal Gleich, nepřekvapil vás trošku tento tah?
Ani ne, protože už jsme to praktikovali třeba v Hodoníně. Trenér to tak chtěl zkusit, neměl jsem s tím problém. V Hodoníně to vyšlo, proti Přerovu ne. Musíme poblahopřát soupeři k postupu do finále, ať se jim daří.
Měli jste k dispozici dvě dlouhé přesilovky pět na tři, které zůstaly neproměněny. To byl asi jeden ze zlomových momentů, souhlasíte?
Jasně, s tím bude souhlasit asi každý. Nevytvořili jsme si tam prakticky žádnou šanci, bylo tam strašně málo střel. Hodnotilo by se to jinak, kdybychom měli nějaký extrémní tlak, střely a dorážky, takto to pět na tři jsme nezahráli úplně nejlépe. Je to škoda. Neříkám, že se to musí proměňovat, ale určitě to nějaký vliv na zápas mělo.
Dalším důležitým momentem bylo naprosto zbytečné vyloučení Lukáše Prokopa. Co na jeho zkrat říkáte?
Zákrok jsem úplně neviděl, pak se to samozřejmě hodně řešilo, co se tam stalo. Nevidím spoluhráčům do hlavy, jsou tam emoce. Myslím si, že v takových momentech by měl člověk udržet chladnou hlavu a zachovat se jinak. Ale nemá smysl to na něj nějak házet, je to mladý hráč, který má před sebou ještě nějaké sezony a určitě to je pro něj ponaučení. Věřím, že se z toho poučí a příště se takových zákroků vyvaruje.
Trenér Sršeň neskrýval naštvání, proběhlo třeba i něco v kabině?
Hned po utkání dělat nějaké tlaky, to by asi nebylo úplně vhodné. Ten hráč sám ví, že to bylo úplně zbytečné. Ke konci oslabení jsme dostali branku, tak může se to v podstatě všechno hodit na něj, ale prostě hokej tyto situace přináší. Není to tenis, kde hraje jen jeden člověk a může se nějak kontrolovat. V hokeji hraje dvacet lidí a každý má emoce na trošku jiném stupni.
