Nikdy jsem nepřestal věřit v náš mančaft, říká Daniel Krejčí
Jak byste zhodnotil pondělní zápas? „Před zápasem se udály nějaké věci, odešel náš hlavní trenér. Přišel dočasný trenér. Byl to takový impuls, potřebovalo se něco změnit. Řekli jsme si v týmu před zápasem, abychom se nebáli hrát. Měli jsme po předešlých utkáních hroznou křeč, takže jsme velmi rádi za tři body. Jsou pro nás velice důležité.“
Zmínil jste se, že klub v pondělí opustil trenér Miloš Holaň. Změnili jste něco herně po jeho odchodu? „Systém, který už se hraje přes 40 kol, se nedá měnit. Může se poupravit, ale my jsme jej nijak neměnili. Snažili jsme se hrát to, co nám jde. Stylem, se kterým kluci byli úspěšní na začátku sezóny, když byli první. A naštěstí se to dnes povedlo!“
Výhru jste podpořil svým gólem, mohl byste jej popsat? „Já jsem nahrával na spoluhráče, načež se asi kotouč odrazil od něčí brusle a trefil se do brány. Potřeboval jsem nejspíš nějakou takovou šmudlu… (úsměv)“
Poruba se poměrně dlouho trápila v koncovce, ale během pondělního zápasu vám tam napadaly během krátké chvíle dva góly, nakonec zvítězila… Čím se vám to povedlo prolomit? „Napadaly... Já bych řekl, že nenapadaly. My jsme měli asi pět tutových šancí, které jsme nedali a potom jsme doháněli. Nevím, čím to je. Snažíme se, na tréninku zůstáváme déle, střílíme co nejvíce puků… Myslím si, že jde jen o to, abychom to natrénovali. Souvisí to také s tím, že prohráváme a kluci si nevěří. Potom nám prostě góly nepadají. Potřebovali jsme teď dát nějaké ‚srágory‘, prostě šťastné góly, které se nám odrazí. A povedlo se.“
Po vašem gólu byla vidět obrovská radost, pro vás navíc první branka v sezóně… „Radost nebyla ale ani tak z toho, že jsem já dal gól. Byla to spíše radost z toho, že vedeme 3:1. Obrátilo se na nás štěstí. My jsme nevedli snad deset zápasů. Teď jsme vedli o dva góly, takže bylo vidět, že z nás ten stres tak nějak spadl. Všiml jsem si, že jsme střely už ani tolik neodpalovali, hráli jsme s pukem. Bylo to super.“
Když jste v prosinci přišel do Poruby, první zápas, do kterého jste naskočil, byl také proti Litoměřicím. Jak se ale vlastně zrodil váš přestup do Ostravy? „Volal mi můj agent, že má o mě pan Hinner zájem. To bylo celé. Byl jsem domluvený s Ústím, že pokud mi nepřijde nějaká lepší nabídka, tak zůstanu u nich. Dostalo se mi ale nabídky z Poruby, takže jsem neváhal a šel jsem tady.“
Když dáte do ústraní nepříznivou sérií výsledků, jak jste v klubu spokojen? „Mám smíšené pocity. Když jsem přišel, bylo to skvělé. Cítil jsem, že v týmu je obrovská síla. Potom se to nějak zkazilo, ale nikdy jsem nepřestal věřit v náš mančaft. Přišel jsem a viděl jsem, že první zápas s Litoměřicemi jsme dali hned 9:1. Říkal jsem si, že je to paráda! Věřil jsem v mužstvo, ale bohužel, vždy dorazí nějaká krize. Takhle se to prostě stane. Doufejme a zaklepejme, že to máme za sebou a blýská se na lepší časy.“ (klepe na zuby)
Do pondělního zápasu s vámi nastoupil váš bývalý spoluhráč Petr Maršoun, se kterým jste hrával právě v Ústí nad Labem. Referoval jste mu nějak o městě? „Jasně! V sobotu přijel, v neděli jsme byli na večeři. Řekl jsem mu co a jak, jak se má chovat, jak se nemá chovat… Vzal jsem ho pod křídla. V dobrém slova smyslu, samozřejmě!“
Vám osobně se v Ostravě líbí? „Mně je tady fajn. Je to krása. Ostrava je velké město, dá se tady skvěle najíst, nic mi tady nechybí.“
