Mým příchodem tým ještě zesílil, směje se čtyřbodový Lukáš Říha
HC RT TORAX vlétl do utkání jako dravá hladová zvěř a svému soupeři od prvních minut mnoho prostoru nenechával, jak byste nakonec jednoznačné utkání zhodnotil?
„Hlavní je, že jsme vyhráli. Vůbec nevím, jak zde Poruba v minulosti hrávala, ale slyšel jsem, že se v Kopřivnici hrají těžká utkání. Budu se opakovat, ale jsem především rád, že jsme zápas zvládli. Složení týmu je opravdu silné a jsem rád za výhru.“
Svou premiéru v porubském dresu jste sladce okořenil hned čtyřmi přesnými asistencemi, to se jen tak nevidí, jaký máte z dnešního výkonu pocit?
„Jsem rád, když kluci dávají góly, a taky jsem rád, když jim nahrávám. Mám radost, že to klukům padalo, a přeji si, aby nám hra takto vycházela dále. A můj výkon – víte, jak se to říká, jedenkrát člověk může skvěle zahrát a taky už to nemusí nikdy přijít. Doufám, že druhá možnost nebude můj případ a že jedna sněženka jaro nerobí.“
Když jste před nějakými deseti lety válcoval nejen s Josefem Fojtíkem po svém boku prvoligová kolbiště a svými výkony kolikrát notně zatopil i tehdejší Sareze, bylo vás všude plno. Proti Kopřivnici jste spíše sledoval dění na ledě a servíroval dezerty nejvyšší jakosti. Jaký je rozdíl mezi Lukášem Říhou v plné mladické síle a dnes?
„Určitě už nejsou síly, jako byly v těch pětadvaceti letech. Ale hokejový rozum člověka zase trošku dohnal, a tím se zase vše tak trochu vykompenzuje. Člověk na druhou stranu ví, kde má být, a kam se má postavit. Vím, že jsem dobrý. Člověk těží z toho, že je starší, zkušenější a pak ví, kam si stoupnout, aby byl na onom pravém místě.“
Vstřelit dvanáct branek se nerodí právě každé kolo, vzpomenete si, kdy jste zažil takové střelecké hody?
„Ježíšmarjá, to nevím. Musel bych vzpomínat a jít hodně do hloubky, možná až do žáků. Jak říkám, Poruba měla už před mým příchodem velmi silný kádr. Mým příchodem tým ještě zesílil... (usmívá se) Pravdou je, že máme opravdu silný tým. Tři vyrovnané pětky, které mohou dát gól.“
A těžká utkání teprve přijdou...
„Nyní nás čekají těžší zápasy se Šumperkem a s Hodonínem, potřebujeme, aby nám to stále šlapalo. Proti Šumperku jsem hrál jednou ještě v dresu Osvětimi, porazili jsme je čtyři jedna, Daneček se trefil dvakrát a dvakrát jsme ujeli. Jinak nás mleli. Musíme se soustředit na každý zápas.“
V polské Osvětimi jste se ale dlouho nakonec neohřál, dvě ligová utkání a konec. Co se vlastně stalo?
„Nerad se k tomu vracím, na téma odchod z Osvětimi se toho napsalo ažaž, každý si to může přečíst. Navíc jak pak čtete komentáře typu – Topící se stébla chytá – nechcete zůstat potichu. Řekl jsem to, co kluci, kteří v týmu zůstali, říci nemohou. Chtěl jsem především otevřít oči divákům. Je mi všech v Osvětimi strašně líto. Už třetím, čtvrtým rokem je trénuje trenér, který neměl žádný úspěch. Já se tedy ptám, odvádí špatnou práci cizinec na ledě, nebo někdo jiný? Hráči zcela jistě ne! Kluci do týmu stále přicházejí a odcházejí, ale trenér zůstává, je tam pořád. Asi by se měli zamyslet. On je pro Poláky taky cizinec, je Čech, nebo jak místní říkají – obcokrajowiec. Kdyby Rudolf Roháček neměl v Krakově výsledky čtyři roky, taky v týmu není, srovnávám sice tým se zcela jiným kádrem, ale v Osvětimi se protočila velká jména. A všichni nakonec odešli nebo byli vyhozeni, jen trenér zůstává. Chyba není v hráčích. Ale je mi to už jedno, jsem v Porubě. Jsem šťastný, jsem s Flaškou (pozn. red. trenér Aleš Flašar). Pod panem Flašarem se mi dobře hraje, oproti Osvětimi sto a jedno.“
V Porubě jste se mimo trenéra Flašara setkal po několika letech také s Josefem Fojtíkem, co byste říkal spolupráci v jedné formaci?
„Ne, ne. V Porubě je kádr poskládaný výborně. Mým příchodem se pozvedla i třetí lajna, z kapitána Jaroše jsem udělal střelce (pozn. red. Lukáš Říha vysmátý od ucha k uchu zdravě hecuje centra třetí pětky, jenž procházel okolo). Jsem opravdu rád, že zápas může rozhodnout každá pětka.“
Místy jste si díky vytrvalým fanouškům Poruby musel připadat spíše jako doma, žene vás kupředu i pocit, že vás ze všech stran sledují oči a povzbuzují hlasivky příznivců porubského hokeje?
„Přijelo jich dost, asi byli zvědaví na mě... Bylo to super, určitě člověka povzbudí, když ví, že za ním přijeli lidi. Cením si toho a všem patří jedno velké díky a palec hore!“
| STATISTIKY & FAKTA: LUKÁŠ ŘÍHA #28 | |||||||
| Věk: 36 let, narozen 20. března 1981 Výška: 183 cm Váha: 75 kg Post: útočník, hokejku drží nalevo Mateřský klub: HC VERVA Litvínov Další kluby: Piráti Chomutov (2000-2001), SK Kadaň (2001-2002), AZ Havířov (2003-2005), HC Most (2003-2004), HC Dukla Jihlava (2004-2005), HC Kometa Brno (2005-2006), LHK Jestřábi Prostějov (2005-2007), VHK ROBE Vsetín (2006-2007), HC Oceláři Třinec (2006-2007), MHC Martin (2007-2010 a 2014-2015), Unia Osvětim (2010-2012, 2017), HC Detva (2014-2017), MsHK Prievidza (2014-2015) Úspěchy: mistr ELSD (1997, 1998), mistr Continental Cup (2009), bronz PHL (2011, 2012), zlato 1. slovenská liga (2015, 2017) |  | ||||||
