Michael Dusík nastřádal v utkání šest bodů. Věnuji je nahoru tatínkovi, říká
Junioři poslední dobou sbírají jeden divoký výsledek za druhým, ovšem v nedělním odpoledni opět metu svých vysokých skóre ještě posunuli a hodonínské Drtiče zdolali s trochou nadsázky házenkářským výsledkem 10:6. „Takový výsledek u nás není nic překvapivého. Góly dávat umíme, ale bránění nám někdy dost hapruje. Do útoku by rádi všichni, ale do obrany už to je horší,“ říká Michael Dusík.
Na utkání s Hodonínem bude porubský kapitán určitě dlouho vzpomínat, do statistik si totiž jako obránce připsal šest kanadských bodů. „Tak to se mi snad ještě nikdy nestalo, abych měl v utkání šest bodů. Vycházely mi skoro všechny přihrávky, které jsem adresoval spoluhráčům a ti už si s tím věděli rady,“ chválí své spoluhráče z elitní formace. „Ten gól, který jsem si moc přál dát už od 2. února 2013, byl takovou třešničkou na dortu,“ naráží na nedávný odchod svého tatínka.
„Moc mě mrzí, že to dnes neviděl přímo ze stadionu, ale určitě se nahoře díval,“ souká ze sebe porubský bek. Po své trefě, která byla navíc porubskou desátou v zápase, udělal i pěkné gesto. „Když jsem dal gól, sáhl jsem rukou na led a ukázal, kam ty body patří – stoprocentně nahoru taťkovi,“ pokračuje v emotivním povídání.
„Taťka měl velmi dobrý vztah k hokeji. Přivedl mě k němu a skoro nikdy mě nepochválil, spíše vytkl chyby, protože vždycky říkal, že pokud chci něco dokázat, musím makat na sto deset procent,“ vzpomíná. „Navštěvoval všechny domácí zápasy a koukal na ně ze svého místa na stadionu, ale teď už si našel nové a každý gól i úspěch budu věnovat jen jednomu člověku – taťkovi nahoru,“ říká na závěr svého smutného příběhu.
