Konečně gól! Už mi říkali, že mám lachtaní nemoc, směje se Jan Káňa

Adam Bagar, 28.01.2018

V prosinci přišel jako velká posila porubské ofenzivy, ale na první trefu čekal až do střetnutí s Valašským Meziříčím. Dlouhých sedm zápasů. Jan Káňa dal svým gólem naději na obrat, jenže porážku nakonec nepomohl odvrátit. RT TORAX padl s Bobry 2:3. "Konečně to tam spadlo, ale bohužel jsme zrovna prohráli," mrzí ostravského útočníka.

Ten v úvodních šesti vystoupeních v porubských barvách zapsal jen dvě asistence, premiérová branka ne a ne přijít. "Bylo to fakt dlouhé. Už mi říkali, že mám takovou tu lachtaní nemoc – ruce naopak. Pravá je levá a levá zase pravá," usmívá se Jan Káňa. "Ale já jsem nepodléhal stresu a věděl, že už to tam musí brzy spadnout."

Stalo se tak v 52. minutě zápasu. "Honza Puškár nahodil puk do rohu, odrazilo se to k Samuelu Ollenderovi, ten mi to přistrčil a já se pod rukou gólmana konečně trefil. I když to bylo taky se štěstím. Špatně si tam pohlídal tyčku a propadlo mu to za brankovou čáru," popisuje Jan Káňa, který dostal RT TORAX zpátky do utkání.

Jenže to bylo z gólového účtu zápasu vše, skóre 2:3 vydrželo až do závěrečné sirény. "Gólem jsme to sice stáhli, pak měli tlak, šance, ale bohužel nám už tam nic nespadlo. V posledních zápasech se střelecky trápíme," přiznává sedmadvacetiletý útočník, který vidí příčiny porážky hlavně v nepovedeném prvním dějství.

Bobři začali výborně, prvních dvacet minut jasně ovládli. "Začátek nám utekl. Poslední dobou se nám to stává často a pak musíme dotahovat. Nevím, čím to je, ale pokud chceme hrát pořád nahoře, tak to musíme v dalších bojích zlepšit a začátky si pohlídat," velí útočník Poruby, která na Valachy nestačila už potřetí v sezoně.

"Trenér zmiňoval, že už jsme od nich párkrát dostali na prdel, takže jsme si to chtěli pohlídat. Ale bohužel nám to zase uteklo," mrzí Jana Káňu. "Šlo vidět, že to jsou bojovníci, ale my se s tím musíme umět popasovat, jestli chceme hrát nahoře a postoupit. Takové týmy je potřeba porážet," uvědomuje si porubská posila.

Káňa se před sezonou pokoušel probojovat do vítkovického kádru, nakonec však jeho kroky vedly do Francie. "Tam jsem skončil a měli jsme na cestě druhou dceru, takže jsem chtěl být doma. Jsem rád, že mohu být tady v Porubě, mám to kousek z domů a jsem tak stále se svou rodinou," těší útočníka menšího vzrůstu.

Ten je mladším bratrem zkušenějšího Tomáše, jenž obléká porubský dres už od začátku této sezony. Nyní se oba sourozenci zase potkali ve stejném týmu, naposledy se tak stalo v roce 2012 ve Vítkovicích. "Jsem rád, že se teď častěji vidíme. Je super, když je rodina pohromadě a ještě spolu můžeme hrát hokej," těší ho na závěr.