Kdyby padlo deset, byl bych rád za deset, spokojeně přikyvoval Tomáš Káňa
Trenér Sarezy Ostrava Jan Vavrečka zářil po utkání spokojeností, na všechny strany rozdával úsměvy, porazit lídra soutěže 8:3 se týmu jen tak nepoštěstí. „Jsme velmi spokojeni. Za dnešní zápas musím klukům poděkovat,“ usmíval se a pokračoval v hodnocení samotného zápasu. „Po první třetině jsme vedli 5:1, ale pak Chomutov snížil na 5:3. V té době jsme byli trochu nervózní. Kluci včas pochopili, že musí přidat a také jsme změnili taktiku, a vyšlo nám to nádherně.“ Dres menšího z ostravských celků obléklo podruhé v řadě hned několik hráčů extraligových Vítkovic, kteří hru zajisté oživili: „Střídavé starty mohou být někdy dvousečná zbraň, ale kluci z Vítkovic nechali na ledě, stejně jako celý tým, sto procent a já jim za to děkuji.“
Chomutovský kouč Vladimír Kýhos i přes vysokou porážku pojal hodnocení utkání velice sportovně a nikterak si nelámal hlavu, že jeho svěřenci obdrželi osm branek. „Je celkem jedno, jestli prohrajete o gól nebo více. Samozřejmě nás dnešní výsledek netěší. Nezvládli jsme vstup do zápasu, byli jsme asi stále v autobuse. Hráli jsme špatně přesilovky a oslabení. Na začátku jsme z každého oslabení dostali gól. Za stavu 5:1 je psychika hráčů narušená, pak se těžko hraje. S výsledkem jsme se pokusili něco udělat ve druhé třetině, kdy jsme snížili na 3:5, ale poté jsme opět inkasovali,“ lituje šestého zásahu ostravských hráčů do sítě Podolky. „Za stavu 7:3 se už utkání spíše dohrávalo. Zápas se nám nepovedl. Trápila nás organizace obrany a neobsazování dorážejících hráčů. Dostali jsme pět gólů z dorážek, brankáři chytí střelu, ale neobsazený hráč to vrátí do prázdné brány. Domácí byli pohotovější a hráli lépe v přesilovkách. Blahopřeji Sareze k dnešnímu výkonu. My musíme jet dál.“
„Doma s Havířovem byla jiná situace,“ odpovídá na dotaz, zda lze nalézt paralelu mezi utkáním s Pantery, které i přes nepříznivý stav dokázal Chomutov zvrátit, a právě středečním zápasem s Ostravou. „V Ostravě jsme prohrávali o čtyři góly, a to je hodně. Sareza je kvalitní mužstvo, nakonec je druhá ve skupině, a takové týmy málokdy tak velký náskok ztratí. Proti Havířovu jsme hráli doma, což je další rozdíl. S nimi jsme v první třetině měli více ze hry, oni nám třikrát ujeli a třikrát nám to pověsili do víka. S tím se nedalo nic dělat, ale měli jsme stálou převahu a šlo jen o to dát gól. Dnes jsme mohli dát na 5:4, ale šance jsme nevyužili, inkasovali jsme navíc na 3:6 a na 3:7, a to rozhodlo,“ smutnil Kýhos. Přesto jej i nadále může hřát pocit sedmnáctizápasové šňůry vítězství, kterou v Ostravě ukončil a na kterou by určitě nanovo a rád navázal.
Po téměř dvouměsíční odmlce se v dresu Sarezy opět představil bek s ofenzivními choutkami, Ctirad Ovčačík. „Zápas byl těžký. Chomutovští hráli svoji hru, často najížděli z druhé vlny, z čehož dávají hodně branek, a to se potvrdilo i dnes. Měli jsme v koncovce více štěstí než Chomutov,“ hodnotí zápas a pokračuje. „Druhou třetinu jsme ze začátku hráli lajdácky, čehož hosté využili a dali nám dva góly. Řekli jsme si, že se musíme vrátit ke hře, kterou jsme předváděli v první třetině. Myslím si, že za stavu 7:3 už bylo rozhodnuto. Sedmá branka je zlomila a už neměli síly utkání zvrátit.“ A byla to právě trefa Ctirada Ovčačíka, která dle jeho slov o třech bodech pro domácí rozhodla: „Byla to hodně povedená střela. Zachytil jsem puk u modré, všiml jsem si, že se všichni rozjeli dopředu. Asi nečekali, že puk někdo zachytí. Podíval jsem se, kde je brána a vypálil jsem co největší ránu. A jsem rád, že to spadlo do brány.“
Přilbu obránce Vítkovic zdobil při utkání ochranný košík, jistě si musel sám hráč zavzpomínat na dětská léta, kdy jej musel jako všichni kluci na tváři mít. „Mám trochu smůlu na zranění. Proti Třinci jsem dostal pukem do zubů, mám dva zuby venku. Doma proti Ústí jsem dostal od spoluhráče holí pod nos, mám tam šrám a docela mě to bolelo. Nechtěl jsem nic riskovat, tak jsem si vzal košík Letos jsem s ním už hrál, není to nejlepší, člověk nevidí pod sebe. Spíš nezvyk,“ završuje své vyprávění Ovčačík.
Obránce Chomutova Roman Chatrnúch stejně jako jeho trenér pojal porážku velice sportovně a zbytečně nevěšel hlavou: „Každá série musí jednou skončit, to je jasné. Po dlouhé cestě, kterou jsme do Ostravy jeli, jsme vůbec nezvládli první třetinu. V oslabení jsme dostali tři góly, což rozhodlo. Sareza hrála dobře, má mladé kluky, kteří hodně bruslí a to je na ledě znát.“ I za nepříznivého stavu 5:1 pro domácí vzkřísili hosté jiskřičku naděje v úvodu prostřední části, když rychle snížili na průběžných 5:3 a kdy mohli pomýšlet na další branky. „Zápas má šedesát minut a musíme věřit až do konce, že se dá s výsledkem něco udělat. Pokud bychom tomu nevěřili, bylo by to hodně špatné. Byly situace, kdy byli dva hráči sami před bránou či na jednoho beka. My jsme si nepokryli každý svého hráče a z toho plynuly góly v naší síti,“ vyjmenovává na závěr před pozdním úprkem do autobusu za svými kolegy sympatický hráč.
V týmu Ostravy nastoupilo hned pět borců Vítkovic na střídavý start, Tomáš Káňa byl nejmladším z nich, nedávno dvacetiletý útočník byl s plným bodovým ziskem jako celý mančaft spokojen. „Jsem rád, že jsme porazili první tým tabulky, který měl snad sedmnáct výher v řadě. V kabině jsme si řekli, že na soupeře vlítneme, a to se nám podařilo. Po první třetině jsme vedli 5:1. Dá se říct, že poté výsledek pouze drželi,“ zhodnotil zápas. Halou se navíc už od Káňou zmíněného stavu neslo „deset, deset“, měl vůbec tým tolik sil, aby prvnímu celku nasázel pověstnou desítku? „Sílu jsme měli, ale taky to mohlo být opačně a mohli jsme ještě prohrát. Já jsem rád za to, že jsme dali osm gólů, kdyby padlo deset, byl bych rád za deset.“
V zápase se na ledě potkával s několika spoluhráči z extraligy a jistá spolupráce na ledě se musela projevit i během středečního duelu. „Je to pro nás určitě lepší. Znám kluky ze Sarezy od vidění z loňského roku, někteří chodili hrát do Vítkovic,“ vysvětluje ostravský borec, jenž v dresu Sarezy ve dvou zápasech nastřílel už tři branky. Co jej vůbec stála ta první, kterou dal v Mostu? „Museli jsme za první zápas a první gól dotáhnout basu piv,“ usmívá se a s výstrojí mizí za svými kolegy směr vítkovická ČEZ Aréna.
