Jsem jen hodně unavený, pokrčil rameny Martin Bartoš
„Z mé strany se určitě nehrálo dobře, byl jsem pořád unavený,“ spustil hned na úvod rekonvalescent Martin Bartoš s úsměvem na rtech, „mám natrénovaný skoro týden, další čtyři týdny jsem trávil na suchu. Myslel jsem si, že natrénovaný jsem, ale prakticky jsem nebyl na jediném tréninku naplno. Už při rozcvičení jsem cítil, že zápas bude fyzicky těžké zvládnout. Navíc jsem hrál s Radkem Hubáčkem (pozn. redakce: Radek Hubáček odehrál teprve třetí utkání po otřesu mozku z loňského roku), a tak bylo vidět, že se rozehráváme a že to nebylo zcela ono.“
Mezi Porubou a Mostem lze nalézt jednu paralelou, tou je nízký věk většiny hráčů, které doplňuje zkušené stáří. Zápas je pak daleko náročnější a to nejen fyzicky, k čemuž se Bartoš přiklání: „Těžko se proti Mostu prosazovalo při hře jeden na jednoho, opravdu. První dvě třetiny jsme si nevytvořili žádné šance, to diváci asi viděli. Ujali se i jednobrankového vedení, nakonec se daly dva góly a naštěstí se vyhrálo, ale šancí bylo pomálu.“ Poslední dotaz se týkal třísel, díky kterým Martin Bartoš téměř celou sezónu odseděl a nemohl se zapojit do hry a výrazně pomoci k lepším výsledkům v předešlých kolech. „Drží, drží, musím zaklepat, jen jsem hodně unavený,“ dodal na závěr.
S výkonem sudího Skoupého nebylo dle reakcí během utkání spokojeno více stran – jak hráči a trenéři, tak i diváci v publiku. Svými výroky zřejmě poškozoval obě strany a místy připouštěl tvrdou hru, čehož si povšiml i lodivod Mosteckých Jan Neliba. „Myslím si, že celý zápas ovlivnil výkon rozhodčího. Sudí nestačil na hru a tím pádem se to projevilo na výsledku. Navíc jsme nedali spoustu vyložených šancí, což byla nejhorší věc, která nás provází. Bohužel máme mladé mužstvo, nezkušené a nyní, v nejdůležitějších momentech sezóny, nedáváme góly. Poruba využila přesilovku a otočila výsledek,“ shrnul jedním dechem středeční duel severočeský v minulosti extraligou ostřílený kouč.
Na časomíře se čas líně přehupuje ke 42. minutě a Robert Najdek se štěstím překonává svou střelou brankáře hostujícího družstva Tomáše Závorku, jemuž kotouč po několik dotecích s vlastní výstrojí propadl za záda: „Byl to smolný gól, ale o tom je hokej. Neviděl bych klíčový moment v samotné brance, ale spíše v laciných vyloučeních. Obě dvě byla podivná, myslím si, že ona ovlivnila zápas.“
„Kluci v Porubě podali výkon, jaký po nich chceme. Bojovali, byli obětavý, ale je škoda, že jsme nešli do většího trháku, alespoň na dva nula. Myslím, že bychom si pak odvezli všechny body, ale je to sport a kluci mají budoucnost před sebou, záleží jenom na nich,“ nešetřil slovy chvály na své ovečky Jan Neliba.
Nelibův protějšek, Kamil Kašťák, by zřejmě nebyl platným hráčem pokeru, na jeho tváři byla vidět radost ze zisku dalších tří bodů a i samotné hodnocení utkání tomu napovídá, radovat se vzhledem k vývoji bylo proč. „Zápas se pro nás nevyvíjel dobře, dvě třetiny na pohled hodně ospalý. Jednoduše jsme nenavázali na dobrý výkon z Berouna, navíc jsme dostali branku. Ve třetí třetině jsme se zvedli, dali dvě. A zápas jsme ubojovali. Za bojovnost a nasazení musím kluky pochválit, že utkání nezabalili a hráli dál. Z naší strany jseme nepředvedli hezký hokej, ale důležité jsou tři body.“
„Zápas se rozhodl v přesilovce pět na tři. Dali jsme jeden gól a hned druhý. Někdy jako trenér vidím, že se mačaft snaží, bojuje, ale nejde mu to hokejově. Ale když dotáhne zápas do vítězného konce, to je pak důležité, hlavní jsou body,“ hlásá trenér Poruby a pokračuje: „Říkal jsem klukům v kabině, že bez střel nezvítězíme, musíme si vytvořit tlak.“
Hrozivá ztráta jedenácti bodů se eliminovala na pouhopouhé dva, spokojenost je znát nejen v kabině. „Dnes máme čtyřicet bodů, dotahujeme se na soupeře, zvedli jsme, máme před sebou dva zápasy doma, kdyby se nám podařilo dvakrát vyhrát, s Havířovem a Jihlavou, tak by to bylo super. Zápas v Berouně nám hodně pomohl, a doma se musí vyhrávat, máme-li pomýšlet na záchranu,“ uzavírá trenér Kašťák.
Třetí pětku VOKD Poruba v utkání tvořili mladíci Vítkovic, centr Branislav Rehuš měl na křídlech Romana Szturce a Jana Káňu, účastníky mistrovství světa do dvaceti let. Lze srovnat Vítkovice s Porubou? „Těžko říct, první liga je těžší než extraliga juniorů, a je to znát. V první lize je více soubojů a hrají zde chytřejší hráči,“ stručně vystihuje hlavní rozdíly křídelní forvard. Jan Káňa si v předešlém týdnu vyzkoušel také extraligu, nastoupil do utkání v Mladé Boleslavi, které pro trest nedohrál: „Konec zápasu byl úplně strašný, byla spousta bitek - Krstev a Ujčík. A já chtěl nějakého hráče, ani nevím, jak se jmenoval, střetl jsem jenom jeho koleno, a dostal jsem pět plus do konce. Bohužel se stalo.“
Na mistrovství světa se Jan Káňa prezentoval jako nejproduktivnější Čech, podával výborné výkony, bohužel jako u některých jeho kolegů za Oceánem nezůstal... „Vůbec jsem nečekal, že se mi bude takto dařit. Jsem za to rád, i když čtyři góly proti Kazachům hodně pomohly. Byly trošku se štěstím, ale to vůbec nevadí, na to se historie neptá. Nabídky jsem žádné nedostal, chci se první prosadit u nás, než u juniorů v Americe. Navíc odchodem Ondřeje Romana se zvýšila šance probojovat se do áčka Vítkovic, všichni mladí se rveme o místo,“ prozrazuje Káňa. A proč se dařilo právě vítkovickým hráčům? „Bude to tím, že extraliga juniorů ve Vítkovicích je nyní hodně kvalitní. Máme dobré, šikovné hráče, vedeme tabulku, a že jsme na mistrovství bodovali, je tím, že se známe, hráli jsme spolu, víme, co od sebe čekat. Máme spolu odehrané tři roky. Před třemi dvěma roky jsme vyhráli extraligu dorostu a chceme letos titul,“ předesílá mladý útočník.
Napadající vítkovické mládí bránu Mostu, vepředu Roman Szturc
