Francouzská liga je založená na cizincích, říká Patrik Valčák
Patriku, Vaše cesta za francouzským titulem vedla oklikou přes finské Turku, jak byste severské angažmá zhodnotil?
„Do Finska jsem šel jen na zkoušku, na try-out, která vyšla. Byl jsem rád, že se to podařilo. Vydržel jsem tam čtyři měsíce. Zezačátku jsem odehrál asi dvanáct zápasů, ale potom jsem se ocitl v pozici pátého cizince, a ve Finsku mohou být jen čtyři. Většinu zápasů jsem nehrál a když se naskytla šance jít do Francie do Grenoblu, který pomýšlel na titul, šel jsem. V základní části jsem odehrál asi čtrnáct zápasů a poté play-off, které jsme dotáhli až k mistrovskému titulu.“
I když jste nastoupil jen k několika utkáním, dokázal byste porovnat kvalitu finské nejvyšší soutěže s českou?
„Je rychlejší, řekl bych, že je vše kvalitnější. V extralize jsem toho moc neodehrál – čtyři pět zápasů ve Vsetíně. Kdybych to srovnával se Vsetínem, tak velký rozdíl, ale jiné kluby jako Pardubice, Sparta či Slavia jsou na stejné úrovni.“
Po krátké anabázi ve Finsku jste zamířil mnoho set kilometrů na jih do Francie. Jak jste se k angažmá v celku tamní nejvyšší ligy Grenoblu dostal?
„S týmem jsem měl jednání už v létě. Navíc klub chtěl před play-off posílit kádr a přišla nabídka, tak jsem ji přijal. V této věci chci poděkovat panu Fryčerovi a taky Luďku Brožovi, který mě tam skvěle přijal.“
V očích českého fanouška nemá francouzská liga přílišnou kvalitu, navíc hokejisté Sarezy Ostrava pamatují loňské měření sil s mistrem z Rouen, ze kterého vyšli vítězně... Sdílíte tentýž názor, když jste si soutěž na vlastní kůži okusil?
„Spousta lidí si myslí, že Francie není hokejový stát. Například Sareza hrála s týmem, který přijel opravdu jen s Francouzi, žádnými cizinci. Řekl bych, že cizinci hrají ve Francii největší roli, první a druhou lajnu tvoří většinou Kanaďané, Švédi, Fini či Češi a třetí čtvrtou Francouzi, kteří se moc na led nedostanou. Letní přípravné zápasy absolvují spíše ti hráči třetí a čtvrté řady. Myslím si, že úroveň ligy je dobrá, nebudu mluvit o nějakém technickém hokeji, spíše o kvalitě kanadského stylu – menší hřiště a tvrdší a rychlejší hokej. Což je na vyšší úrovni. Ale panují tam rozdíly jako v naší první lize, první čtyři týmy jsou na vysoké úrovni, jako extraligová Plzeň, Kladno či Ústí. Dalších sedm osm týmů tvoří střed tabulky a dole jsou týmy, které dostanou pět nula.“
Grenoble se umístil po základní části na druhé pozici, ve čtvrtfinále si hladce poradil s Chamonix 3:0 na zápasy, ve finále pouze jednou podlehl Morzine, zato v semifinále se trápil s týmem Briançon. Považujete právě semifinálové boje za klíčové a zároveň nejtěžší?
„Určitě ano. Ve čtvrtfinále byl docela slabý Chamonix, který se dostal do play-off na poslední chvíli. Briançon byl těžší. Hraje za něj Čech Martin Filip, který odehrál devět sezón v extralize, ale jinak se jedná o tým plný Kanaďanů. Říká se, že Kanaďané začínají hrát až v play-off, navíc hráli strašně obranný systém. Ve Francii se hrají vyřazovací boje na tři vítězná utkání, prohrajete-li jeden zápas doma, obrací se výhoda domácího hřiště ve prospěch soupeře. Doma jsme jeden vyhráli, jeden prohráli a jeli jsme tam za stavu 1:1. Briançon chtěl ukončit sérii před vlastním publikem. Posledních deset zápasů jsme projeli s jednou prohrou a devíti výhrami. Byli jsme rozjetí, první zápas venku jsme prohráli a náhle 2:1 v sérii prohráváme. Bylo to docela i na psychiku. Nic jiného než finále se nečekalo. Ve čtvrtém zápase jsme navíc po první třetině prohrávali 0:2, ale důležitý zápas jsme zvládli díky našemu nejlepšímu hráči Luďku Brožovi, a doma jsme je už přejeli 3:2 před vyprodaným publikem. A finále – cíl dostat se do něj byl splněn, vedení bylo spokojené a trenéři taky. Briançon byl těžší než Morzine, do finále se šlo s lepším pocitem.“
Jak si ceníte samotného mistrovského titulu?
„Už jsem vyhrál jeden titul v Kanadě v juniorce, ale neměl jsem z něj nějakou velkou radost, protože jsem toho moc neodehrál. V play-off jsem byl čtvrtá lajna, neměl jsem z toho dobrý pocit. Teď ve Francii, jelikož jsem hrál první lajnu a všechny rozhodující momenty, jsme play-off docela vydřeli a radost byla velká. Bylo nás asi sedm nebo osm cizinců, kteří jsme hráli první dvě řady, takže to zůstalo na nás a líbilo se mi to, bylo to něco jiného. Titulu si moc cením.“
Táhne francouzská liga diváky do tribun, nebo je lední hokej v zemi galského kohouta odsunut do pozadí?
„Návštěvnost závisí na jednotlivém klubu, první čtyři týmy – Grenoble, Rouen, Amiens a Briançon - mají stadiony pro čtyři tisíce lidí, které jsou opravdu vyprodané jak v základní části, tak v play-off. Myslím si, že kdyby byly některé stadiony větší, naplní se. Ale také je šest sedm celků, kde chodí dva a půl tisíce lidí.“
Když hráváte v plné hale fanoušků, je to znát na atmosféře? Dokáží tamější hokejoví příznivci vytvořit bouřlivou kulisu?
„To určitě, i díky tomu, že náš stadion je asi šest let nový, velikostí podobný Sareze. Jen je hokejovější - přímo od plexi začínají sedadla. Kotel jsme měli určitě dobrý, jezdil i na zápasy venku. A to se na některá utkání cestuje dvanáct hodin a přesto tam jezdí. Čtyřhodinové cesty absolvují i dva autobusy fanoušků, ty delší tak jeden až jeden a půl. Základní kotel třiceti lidí je na každém zápase. Fanoušci jsou podporováni klubem, mají zdarma určité věci nebo lístky na venkovní zápasy. Takže s tím týmem žijí a jezdí po celé Francii. Ve Francii se ještě hraje ligový a francouzský pohár, finále na neutrální půdě. Finále jsme vyhráli proti Rouenu ve městě Meribel – asi čtyři hodiny cesty od Grenoble, pro Rouen dvanáct hodin a i tak tam bylo z každého týmu pět set fanoušků. Myslím si, že to bylo hodně na to, že nikdo nehrál doma. Fanoušci chodí na ty cizince, liga je na nich založena. Česká liga naproti tomu ne – všude hrají Češi a sem tam nějaký cizinec, ve Finsku máte kvótu čtyř cizinců, ta ve Francii není a každý tým se jich snaží mít co nejvíc.“
Grenoble se rozprostírá téměř v srdci Alp, je vyhledávaným střediskem pro dovolené, jak se Vám tam líbí?
„Grenoble je město s ideální polohou, čtyři hodiny od moře od Saint Tropez, a přitom je to alpské město. Město leží v údolí mezi horami, čili ve městě žádná zima nepanuje. Přijel jsem tam až koncem listopadu a jestli všeho všudy byla měsíc zima. Počasí je teplejší než u nás. Sednete do auta a za půl hodiny jste v horách v nějakých dvoutisících metrech. Všude plno sněhu a lyžování pod sluncem. Jak jezdí lidé do Alp za sluníčkem nebo za lyžováním, máte to tam za rohem. Já ale lyžování neprovozuji a nelákalo mě to.“
Všeobecně se má za to, že Francouzi nejsou příliš naklonění cizincům a že na svou řeč nedají dopustit, lze tuto pověru vyvrátit?
„Já se všude domluvím anglicky. V hokejové šatně Francouzi jazyk moc nepoužívají, protože je nás tam většina cizinců, mluví se spíš anglicky. Ne spíš, ale pořád. Příští sezónu navíc povede tým trenér ze Švédska. Lidé na stadionu něco anglicky umí, jelikož ví, že se musí bavit s kluky a jelikož je to jejich zaměstnání a to nejen v restauraci, kde obědváme. Ale když jdete do města, tak Francouzi moc anglicky mluvit nechtějí. Sice umí a moc dobře rozumí, jenže raději říkají, že anglicky nerozumí. Nakoupit se nakoupí. Nejsou kdovíjak přátelští, ale nejhorší to taky není.“
Jestliže je Paříž hlavním městem módy, dá se toto říci o Francii jako takové?
„To spíše ve Finsku byla zajímavá móda. V Grenoblu ani ne, možná v Paříži, protože odtamtud byl náš brankář Eddy Ferhi, který měl některé šílené výstřelky – fialové barvy a podobně. Ale móda celkově mi připadala normální jako v Česku.“
A na závěr ještě jedna pověra - říká se, že francouzské ženy příliš krásy nepobraly...
„Já si myslím, že je to všude stejné, najde se to dobré, ale i to špatné. Ale české holky jsou české holky.“
Foto: www.bruleursdeloups.com
