Boj o nebytí v pásmu sestupu pokračuje sobotním duelem s Olomoucí
Základní info
Olomoučtí hráči letošní průběh sezóny takříkajíc člení na dvě části, na tu „před zápasem s VOKD“ a na tu „po něm“. A proč toto dělení? V úvodních deseti kolech (s jedinou výjimkou) se střídaly výsledky s rozdílem jediného gólu, tu prohra o branku, tu výhra po nájezdech, a zase prohra o gól... V jedenáctém kole na olomouckém ledu zavítali Ostravští a odvezli si debakl v podobě prohry 1:6. Pro tým z Hané nastal jakoby zlom a přišla série porážek, která se zlomila až po šesti zápasech výhrou nad Chrudimí. Poslední skalp si připsal celek v posledním kole, výhru 3:1 nad Berounskými Medvědy.
Momentka z utkání loňského play-off
Kanadskému bodování týmu vévodí víceméně titíž hráči, kteří tým táhnou již několik let. Jmenovitě Milan Ministr s bilancí deseti branek a devíti asistencí, Richard Brančík (na fotografii), jenž se do černého trefil osmkrát, patnáctibodový Filip Smejkal a v neposlední řadě Ondřej Kříž. Krom této čtveřice nelze nezmínit, tak jako pokaždé, gólmanského oblíbence olomouckých tribun, Štefana Žigárdyho.
Forma hráčů Poruby není stále ani zdaleka optimální a tým se potácí na předposlední příčce soutěže. Sice není odehrána ani polovina ročníku a vše se může radikálně změnit, přesto je stav již alarmující. Za pětadvacet odehraných utkání se podařilo zvítězit pouze jedinkrát dvakrát za sebou (a to výhrou na nájezdy), jinak vítězství dělí od sebe série minimálně dvou a více porážek méně či více krutých. Ta poslední – 0:7 z ledu Ústeckých Lvů – je také nejvyšší od roku 2002. Rozdílem sedmi branek tehdy (4. února 2002) podlehli domácí Šternberku 2:9 (0:3, 1:4, 1:2), o dvě branky se postarali Šenkýř s Tomáškem.
Sestavy obou soupeřů v posledním zápase
HC VOKD Poruba: Iláš (od 21. Smolka) - Ovšák, Vajda, Suchý, Vnenk, Tesařík, Buček, Palík - Gelačák, Najdek, Zdeněk, Pavelek, Ivan, Kolařík, Rehuš, Červenka, Urban, Janečka, Mocek.
HC Olomouc: Kameš - Bartoň, Janáček, Kříž, Nedbálek, Ondrušek, Ostrčil, Rýgl - Bordowski, Brančík, Davídek, Čuřík, Luňák, Ministr, Procházka, Růžička, Řípa, Smejkal, Zbořil, Žajgla.
Rozhodčí utkání
Hlavním arbitrem sobotního utkání bude člověk, jenž je se zápasy Poruby stejně spjat jako publikum či mnozí hráči. Roky plynou, ale co se nemění, že na Zimní stadion téměř se železnou pravidelností dojíždí svérázný rozhodčí, s notnou dávkou humoru a věčným úsměvem na tváři. A o kom je řeč? O René Trombíkovi z Hrádku. Na čarách budou pomáhat pánové Jiří Jureček z Ostravy a Tomáš Pala z Opavy.
Pohled do historie vzájemných zápasů
Sokol Poruba hrával dlouhá léta jen s týmy z blízkého okolí a tak není divu, že jeden z prvních ligových utkání s týmem z Olomouce se datuje až do sezóny 1964/1965. Tehdy hráli prvním rokem krajský přebor a v sedmém kole narazili na domácí béčko Moravia DS a podlehli vysoko 1:6. Tým nastoupil v následujícím složení: Gajdica (Vejvoda) – Klos, Vitásek, Samek, Zajac – Šimon, Seifried, Král B. – Cáb, Juchelka, Černík – Tichý, Král M., Miklík (Horák), o jedinou branku se postaral Šimon a o vypjatosti zápasu hovoří sedm vyloučených Poruby a k tomu jeden pěti- a jeden desetiminutový trest. V odvetě si Sokol vedl podstatně lépe a zvítězil 6:2. S béčkem Moravie se tým střetával pravidelně i nadále a to se střídavými úspěchy. Jestliže jste si v soupisce všimli příjmení „Seifried“ (na fotografii vpravo), možná tušíte, že jmenovaný stále pracuje v klubu, vyzkoušel si jak post útočníka s jednou nejpřesnějších mušek své doby, tak i trenéra. Nyní se v pozici vedoucího týmu dennodenně stará o hráče, jakoby to byly jeho vlastní děti, a napomáhá klidné atmosféře v kabině.
Další kapitolou je znovuvznik Olomouce po zisku titulu a následném propadu až na samotné dno. Návrat do druhé ligy a první vzájemné střetnutí s nově vzniklou Sarezou na počátku nového milénia znamenal jednoznačné vítězství Ostravy 8:2 na ledě téměř prázdného Ledňáčku. Olomouc ale nakonec byl ten tým, který se do první ligy dostal dříve než Sareza. Boje ve druhé nejvyšší soutěži měly vždy vypjatou atmosféru a byly vždy vyrovnané. Nejvyšší vítězství Ostravy v I. lize tak zůstává z ročníku 2004/2005 v poměru 8:2 a nejvyšší porážka 1:7 pochází z počátku kalendářního roku 2008. V témže roce se oba celky střetly ve čtvrtfinále play-off, Hanáci jednoznačně zvítězili 4:1 na zápasy a postoupili do dalších bojů.
Lavička hráčů tehdejší Sarezy při jediném vítězném utkání v play-off 2008 proti Olomouci, v popředí nejproduktivnější hráč VOKD Adam Červenka
Z historie olomouckého hokeje
Tak jako ve většině velkých ale i malých městech v bývalém Československu, může se historie olomouckého klubu sledovat již v letech předcházejících druhou světovou válku. Řádná organizace proběhla až v roce 1929 a Olomouc hrála zpočátku Moravskou župu hockeyovou, která se postupně rozdělila na Slezskou a Hanáckou a právě v té druhé našla své útočiště.
Ovšem první klub, na který HC Olomouc navazuje svou tradici, byl založen až v ročníku 1955/1956 jako Spartak Moravia Olomouc. Brzy tým postoupil do 2 .ligy, kde se deset let po svém vzniku dočkal změny názvu - TJ Moravia DS Olomouc a čtrnáct let poté vypustil z názvu "Moravia". Tehdy (rok 1979) se Hanáci probojovali do I. ligy a z ní dva roky po sametové revoluci zamířili do nejvyšší československé soutěže.
Do extraligy celek z hanácké metropole už vstupoval jako HC Olomouc a v roce 1994 se stal historicky prvním českým mistrem. Jenže poté tým potkal rychlý pád, tři roky po zisku titulu prodal licenci do Karlových Varů a obsadil místo Opavy ve druhé nejvyšší soutěži a jen dva roky poté přišel definitivní krach a mužský hokej zcela z mapy vymizel. Pro ročník 2001/2002 odkoupila Olomouc od Uherského Hradiště druhou ligu, tedy v téže sezóny, kdy vznikla Sareza Ostrava. Zatímco tehdy Ostrava v prvním vzájemném měření jednoznačně zvítězila 8:2, byla to nakonec Olomouc, která se probojovala do play-off a rok poté zpět do I. ligy.
V sezóně 2002/2003 se HC Olomouc probojovala do vyřazovacích bojů z páté pozice po základní části. Rok nato zavládlo v klubu spíše zklamání, neboť 11. příčka znamenala obrovský pád dolů. Výkony "jako na houpačce" pokračovaly však i dále - osmé místo a boje ve čtvrtfinále play-off vystřídal v ročníku 2006/2007 pád až na samotné dno první ligy.
