Bez gólu se nevyhrává, ví David Mocek

Bez gólu se nevyhrává, ví David Mocek

Vladimír Vronka, 19.10.2006
Sareza Ostrava na domácím ledě nevstřelila gól, z vítězství se tedy radovat nemohla. Domácí lodivod Petr Rambousek mohl být spokojen s bojovností týmu, ale s počtem vstřelených branek jíž ne. David Mocek se na ledě objevil po měsíční pauze zaviněné zraněním s košíkem na přilbě. Jistě si svůj návrat na led představoval trochu jinak.

Trenér Sarezy Petr Rambousek hodnotil po utkání první domácí prohru: „Bez gólů nemůžeme vyhrát. Po dvou třetinách to bylo 0:0, věděl jsem, že to 0:0 neskončí. Bohužel jsme udělali obrovskou chybu v obranné činnosti, dostali jsme ze samostatného nájezdu gól. V první třetině jsme měli šance, i v dalších částech jsme jich pár měli, ale gól jsme nedali. Kluci bojovali a dřeli až do konce. My jsem doma neprohráli a hosté venku nevyhráli. A každá série jednou končí.“ Do zápasu nastoupila řada hráčů, kteří na začátku sezóny nepatřili do základní sestavy. Na novojičínském ledě naskočil Radovan Glas, který se vrátil na led po zranění ramene, a který pomohl Valašskému Meziříčí k zisku tří bodů gólem a asistencí. „Radek Glas měl poraněné rameno a chvíli nehrál a dnes šel pomoci ValMezu. Dnes za nás nastoupili hráči na výpomoc. Dresler, Mocek a Tomášek, kteří ve Vítkovicích mnoho šancí nedostávají. Gólovou efektivitu to však nepřineslo. Smůla je, že nám přišli pomoci, ale nepomohlo to.“

Obránce David Mocek opět oblékl dres Sarezy. Na led se vrátil po zranění. Pro každého hráče je návrat na led po delší době těžký. „Hrál jsem téměř po měsíci, je to trošku těžší. Člověk se opět musí sžít s ledem, dostat se do hry. Bylo to těžší, ale na to se nedá vymlouvat. Všichni jsme bojovali. Měli jsme šance, ale nedali jsme je. Třebíč měla dnes hodně dobrou obranu a výborně zachytal gólman. Měli jsme trochu smůly a možná jsme byli před bránou málo důrazní. V obraně jsme udělali dvě chyby, které rozhodly zápas. Doma nedat ani gól je hodně špatné. Bez gólu se nevyhrává.“ David laboroval se zraněním v obličeji, proto jeho tvář zdobil košík. Pro dospělého hráče je návrat k tomuto vybavení helmy jistě nevítaná změna. „Hrál jsem s košíkem do osmnácti let, ale poloviční plexi je rozhodně lepší, ale na ledě jsem dva týdny a už celkem jsem si zvykl. Za týden to snad sundám a budu zas vypadat jako člověk, budu vypadat normálně,“ směje se rázný bek. Obránce, který nedával spát ani hvězdám typu Václava Prospala pendluje mezi Vítkovicemi o Sarezou Ostrava: „To je věc trenérů Vítkovic a Sarezy, kde mě budou chtít využít. Já si za Sarezu vždy rád zahraji. Mám již nějaký věk a můžu nastoupit k omezenému počtu zápasů. Pendlování mezi kluby mi nevadí. Je tady super parta a jsem rád v kontaktu na ledě i mimo něj.“