Rozhodčí pro mne neměl pochopení, posteskl si s úsměvem na rtech Štefan Žigárdy

V zápase neměl olomoucký gólman Štefan Zigárdy mnoho práce. „Z mé strany vůbec žádná práce. Kluci hráli výborně dozadu. Vyhráli jsme čtyři nula a to je nejdůležitější, protože v Boleslavi byl pro mě nešťastný zápas, kdy jsem asi z osmi střel dostal čtyři góly a dnešní nula určitě pozvedne sebevědomí.“ Věrní diváci si strážce olomoucké svatyně pamatují z dřívějších působišť. Loni chytal v Opavě. Pomáhal Novému Jičínu vyřadit Sarezu v sezóně 2002/2003. Stejný kousek se již Jičínu nepovedl o rok později, když ve finále soutěže zvítězila Sareza a radovala se tak z postupu do baráže o I. ligu. „Mně se proti Porubě chytá úplně skvěle. Začalo to v juniorce Vsetína, kdy jsem dva nebo tři zápasy proti Porubě nedostal gól. V play – off za Nový Jičín to bylo nezapomenutelné. Jičínu o moc nešlo, ale chtěli se na Porubu vytáhnout, což se nám povedlo, protože jsme ji vyřadili. Podruhé jsme to již nedokázali. Sareza hraje dobře a doma je hodně nepříjemná. Hraje tam naprosto skvěle, když přijedu na porubský stadion tak prohráváme jedna nula (smích)." V zápase se velmi často potkával s Filipem Mlekem. V poslední části se rozplácl o led. Rozhodčí nikoho nepotrestal, a tak se role mstitele ujal Šafařík. „Určitě to nebyla útočníkova chyba. Já jsem mu tam nechal nohu. On do mě vůbec nešel, vyhýbal se mi a já jsem ho chtěl zastavit, aby nešel na našeho obránce, nechal jsem mu tam nohu a doufal, že to rozhodčí pískne pro nás, že to bude faul. Dneska mi rozhodčí nepískl nic a ještě mě jednou vyloučil. Neměl pro mě dneska pochopení,„ dodal olomoucký gólman s úsměvem od ucha k uchu.

Sareza dnes jistě nepředvedla to, co si trenér Josef Halouzka představoval „Zápas se teď velmi těžko hodnotí, protože jsme hráli velmi špatně. Hlavně první dvě třetiny. V poslední třetině jsme to chtěli dotáhnout, museli jsme to trochu otevřít a bohužel jsme inkasovali dál. Naši střelci zklamali, nemohli jsme se srovnat s ledem, se soupeřem, který hrál velmi dobře. Musíme sportovně přiznat, že Olomouc dnes podala maximální výkon. Klobouk dolů před tím co předvedli, ale na druhou stranu hráli na hranici. My jsme nedokázali proměnit žádnou akci, kterých jsme neměli mnoho, ale opět jsme chtěli dávat góly do prázdné. Nestříleli jsme. Když nedáme venku gól, tak nemůžeme čekat ani bod.“ Za Sarezu nastoupil sedmnáctiletý útočník David Květoň, který i přes svůj nízký věk dokazuje své kvality v dresu Vsetína. „Já Davida znám, protože jsme spolu vyhráli zlatou medaili na olympiádě mládeže. V národním mužstvu jsem preferoval stejný styl hokeje, nedalo to příliš práce mu vysvětlit co po něm budu chtít. Je to velmi kvalitní a talentovaný hokejista, který to určitě někam dotáhne, protože chce hrát, je to bojovník a navíc se s tím narodil.“ Již zmíněný střet Štefana Žigárdyho s Filipem Mlekem mohl vypadat ze střídačky úplně jinak. „Myslím si, že se Filip Mleko s gólmanem normálně srazil nohama, a že to nebyl faul. Jejich obránce to neunesl, on to ani neviděl. Byl zády a uviděl, že spadl gólman. Diváci začali řvát, v té emoci po něm skočil, ale to se v hokeji stává.“

K prvnímu zápasu v dresu Sarezy, který snad nebude jediným, nastoupil vsetínský útočník David Kvetoň, jenž patřil k nejlepším hráčům na ledě. Tento fakt jej příliš netěšil. „Po chybě jsme dostali první gól. A potom se již hrálo těžce. Olomouc dobře bránila. A vyhrála. Se svým výkonem jsem spokojen první dvě třetiny nebyl. V poslední části to již bylo lepší." Poslední roky pravidelně prostřídal tři týmy, a to druholigový Nový Jičín, juniorku a „A“ tým Vsetína „Hrál jsem v Jičíně, ve Vsetíně a teď jsem přišel pomoct Sareze, ale moc jsem jí nepomohl." Stejně jako Štefan Žigárdy pomáhal i David Květoň vyřadit Sarezu. „Vzpomínám si na to, ale to už bylo a nic se na tom nezmění. Občas si vzpomenu, ale už pomalu zapomínám."

Celkem dobře si vedl také Filip Mleko, který však stejně jako ostatní hráči Sarezy vyšel naprázdno. „Byl to bojovný výkon, ale soupeř byl ze začátku lepší. My jsme byli unavení. Hráli jsme na tři řady. Přehrávali nás ve všem, přebruslovali nás. Naše hra se zlepšila kolem 45. minuty, začali jsme střílet. Už se s tím nedalo nic dělat, dostali jsme gól na 3:0 a bylo po nás.“ Jelikož má každý svůj názor na jedinou věc, tak jsme se museli i Filipa zeptat na střet s gólmanem hostí. “Projížděl jsem asi metr vedle a on mi tam schválně nastavil nohu. Byl to vlastně faul na mě. Odjížděl jsem, ani jsem nevěděl, že leží a viděl jsem, že proti mně jede hráč. Instinktivně jsem dal před sebe ruce a nic jiného jsem nemohl dělat. Dostal jsem sodu úplně za nic, protože gólman vjel do mě.“