„Na nájezdy jsem si věřil, ale byly to velké nervy,“ řekl úspěšný exekutor Ivo Jelšík
Spokojen mohl být s dvěma body po zápase trenér hostujícího týmu VOKD Poruby Petr Trojan. „Se dvěma body jsme ohromně spokojeni, protože utkání se nevyvíjelo tak, jak jsme si představovali. Sice první třetina byla prima, dokázali jsme udržet bezbrankové skóre, ve druhé se hrálo nahoru – dolů, ale vlastně jsme padesát minut skoro prohrávali.“ Až do 49. minuty svítilo na světelné tabuli neustále skóre 1:0 pro domácí. „Kdyby nám dali druhý gól, bylo by zle. Nám se naopak podařilo vyrovnat a poté dát v přesilovce gól navíc.“ Jenže toto vedení nedokázala Poruba udržet a utkání tak muselo dospět do prodloužení. „Škoda, že jsme to nedotáhli do vítězného konce, chybělo jen něco málo přes dvě minuty a byly by tři body. V naší situaci je každý bod z venku dobrý. My vezeme dva, takže jsme přesto velmi spokojeni,“ dodal porubský trenér.
K samostatným nájezdům nastoupil do branky překvapivě Michal Gleich. Co bylo příčinou tohoto tahu? „Gólmani s tím přišli sami, protože když byl letos „Glajšák“ na nájezdy v brance, nikdy jsme neprohráli. A opět to vyšlo, takže můžeme být velmi spokojeni,“ prozradil s úsměvem na tváři Petr Trojan. V dalším kole čeká jeho svěřence utkání s dosud stoprocentní Jihlavou. „Vždycky se říká, že jedna šňůra končí. Tentokrát buď ta naše, nebo jejich. Jihlavští jdou do zápasu bez porážky, my jdeme taky bez porážky. Jsme spokojeni, že dneska vyhráli. Když je porazíme, zůstaneme v čele sami dva a za námi bude velká díra. V podstatě hodíme rukavici všem soupeřům, že my a Jihlava budeme nejvážnější kandidáti na uchování soutěže,“ zakončil Trojan své povídání.
Štěstím zářil po zápase také útočník Ivo Jelšík, autor dvou gólů. „Jsou to důležité dva body. Utkání se vyvíjelo tak, jak jsme čekali. Vsetín to doma umí, škoda, že jsme udělali na konci takovou chybu a tím dovolili soupeři srovnat, ale nakonec jsme přesto vyhráli.“ Právě Ivo Jelšík se stal hlavním hrdinou nájezdů, když chladnokrevně proměnil oba své pokusy. „Věřil jsem si, ale byly to velké nervy,“ řekl juniorský tahoun s dvaadvacítkou na dresu. Už v neděli musí být junioři zase plně připraveni na další zápas, přivítají silnou, jihlavskou Duklu. „Jihlava bude určitě skvělá. Každé tři body jsou dobré, ale my se musíme hlavně soustředit, abychom vyhrávali s celky, které jsou za námi a ne před námi. Když Jihlava všechno vyhraje a my taky, udržíme se,“ dodal Jelšík na závěr trochu postupové matematiky.
Jak moc těžké bylo utkání ve Vsetíně pohledem Štefana Šimkoviče? „Zápas byl určitě těžký, Vsetín hrál velmi dobře, navíc na svém ledě, na který je zvyklý. Dokázali jsme se s tím nakonec poprat a utkání jsme urvali dřinou a chtěním.“ „Pišta“, jak je útočník s devatenáctkou na zádech všemi nazýván, vstřelil vyrovnávací branku. Na gól navíc čekal více než pět týdnů. „Určitě jsem měl velkou radost. Konečně se to prolomilo, celá lajna se trápila. Snad nám to tam bude padat častěji,“ a pokračoval, „Vojta Bartoš za brankou skvěle zabojoval, stáhl na sebe hráče a zkusil to na gólmana. Ke mě se už jen puk odrazil před prázdnou branku. Tentokrát jsem to do prázdné branky dal,“ naznačil ironicky svou střeleckou nemohoucnost z posledních zápasů.
Pět minut po vyrovnávací trefě však došlo k nepříjemnému momentu, když domácí Sýs srazil talentovaného juniora Poruby na mantinel a ten zůstal nějakou dobu na ledě zcela otřesen, nakonec s přispěním svých spoluhráčů odjel s bolestmi na střídačku. „Nebylo to asi tak vážné, jak se na první moment mohlo zdát. Chtěl jsem odehrát kotouč a najednou z ničeho nic přišla rána. Byl jsem dost otřesený, ale nakonec jsem se mohl i vrátit na led a utkání dohrát.“ Šimkovič byl dokonce pověřen k exekuci prvního trestného střílení. „Trenéři mi věřili, ptali se mě, já si samozřejmě taky věřil po prvním gólu. Zakončil jsem velice zbrkle, měl jsem puk zvednout. Ale teď už to je jedno, hlavně že jsme vyhráli,“ zakončil své povídání sympatický útočník Štefan Šimkovič.
