Zvládli jsme to, zachránili se, ale předsezónní vyhlídky byly vyšší, konstatuje trenér dorostu David Moravec
Dalo by se říct, že byla pro dorost sezóna v uvozovkách úspěšná?
Noo, dobře dopadla….. Nevím, jestli se dá říct, že byla „úspěšná“, ale jsme rádi, že jsme udrželi nejvyšší ligu. Předsezónní vyhlídky byli totiž trošičku jiné. Mysleli jsme si, že dojdeme trochu dál a ne že se budeme strachovat do předposledního zápasu soutěže o to, jakou soutěž budeme hrát v příští sezóně. Když se dívám zpětně, zvládli jsme to, zachránili se, ale předsezónní vyhlídky byly vyšší.
Po prvních kole vzájemných zápasů byl dorost čtvrtý a byla z toho velká radost, že se sezóna tak dobře rozjela. Jenže pak se výsledky nedostavovaly a RT TORAX se propadal tabulkou. Co se stalo?
Stalo se to, že Pardubice koupili Tadeáše Kalužíka, který hrál s Vehovským a Moravcem v první lajně. Spolu s obránci nám tvořili hru do ofenzívy a jeho odchodem se vše nabouralo. Přidala se i vleklá krize daná i nemocemi. Ale i tím, že jsem působil i u áčka, takže se trenéři střídali. Bylo třeba vše stabilizovat. Když si kluci začali víc věřit a vyhrávat, karta se začala obracet. Jenže ta krize byla dlouhá vleklá. Deset ukání jsme nebodovali, takže jsme se propadli tabulkou hodně hluboko a už jsme se nemohli vrátit zpátky. Kdyby nenastaly další nepříznivé drobnosti, byly bychom podstatně silnější.
Skládá se optimální sestava lehce?
Je to neustálé přemýšlení a tak trochu alchymie. V předzávodním období, kdy jsme věděli, že Kovalčík nebude u nás pokračovat, se sestava vyrýsovala tak, že jsme po první čtvrtině byli na čtvrté pozici. Body nám dělala hlavně první pětka. Jenže pak odešel v průběhu podzimu Kalužík a bylo třeba posunout křídla v útocích. V zásadě se to doplnilo velmi vhodně. Ti hráči, kteří méně hráli, začali dostávat více prostoru a tím si začali trošku i věřit. Vše se promítlo do lepších výsledků. Měli jsme sérii bez bodů, ale nakonec jsme to dohráli velmi velmi slušně.
Další věc, s kterou jsme se museli poprat, byla, že brankáři byli nevyvážení. Že ne vždycky podávali výkony, které jsme chtěli nebo které jsme očekávali. Jeden zápas zachytal velmi dobře a ve druhém mu to nevyšlo. Bylo to, vylej, nalej. Neměli jsme tuto sezónu jasnou jedničku, o které bychom mohli říct: „Ano o tu se opřeme.“ Oba gólmani nicméně pracovali výborně. Poctivě chodili na brankářské tréninky a jejich morálka byla na vysoké úrovni. Ale možná ta soutěž, která byla náročná psychicky, je pravděpodobně svazovala. Do hlavy sice nikomu nevidím, ale oba, Mareček i Chylík, byli v určitém období hodně nervózní. Vypozorovali jsme, že je nemůžeme nasazovat na toho či onoho soupeře. Nemohli jsme se ani na jednoho sto procentně spolehnout, že zachytá sled 15 zápasů. Ale to tak v dorostenecké kategorii prostě je.
Nakonec si pozici vychytal Martin Mareček…
… který v závěrečné třetině soutěže (o umístění) dostal důvěru. Kterou zvládl a vrátil nám ji stabilními výkony. Ale toto nám chybělo v průřezu sezónou, kde jsme měli vždycky jen část období dobré. Možná si uvědomil, že to nějak dopadne, že podá maximální výkon, obětuje tomu všechno a že to klapne. Nedělal z toho žádnou vědu, neříkal si: „Panebože ať nedostanu žádný gól!“ To je to nejhorší, bát se něčeho, co ještě nenastalo. Což svazuje nejvíc i v běžném životě.
Dorost v první části soutěže propadl do horší skupiny. Byly nějaké krizové úseky ve skupině O účast v play off, z které poslední dva týmy sestupovaly rovnou o soutěž níž?
Po základní části jsme byli předposlední a ta bodová ztráta, byla velká. Jak už bylo řečeno, měli jsme deset zápasů bez výhry a to je moc. Vyhráli jsme ale poslední zápas v Brně na Kometě a myslel jsem si, že to kluky nakopne. Jenže další zápas byli rozhození, rozebraní, rozviklaní a já si říkal: „To není možné! Vyhrát na Kometě 2:1 s tak výborným výkonem všech hráčů včetně brankáře!“ A v Olomouci vidím nervozitu, upjatost, svázanost….!"
Nakonec se ukázalo, že je zápas na Kometě přeci jen nakopla, ale projevovalo se to postupně. V nadstavbě jsme hráli velmi dobře a dostali jsme se na dostřel Šumperku a moc nechybělo k ukončení zápasové sezóny. Jenže jsme nezvládli zápas v naší malé hale. Prohráli jsme ho čtyřma oslabeními, nedali jsme góly a nezvládli jsme to emočně. I já si musím nasypat popel na hlavu, ale v zápase bylo hodně věcí špatně i na straně jiných lidí….
Přímému sestoupení jste unikli. Sezóna dorostencům ale pokračovala další porcí utkání a tam šlo o to, ukončit sezónu a vyhnout se barážovým zápasům s týmy první dorostenecké ligy. Jaká byla atmosféra v týmu po té, co měl nadosah konec sezóny a jediné utkání jej oddálilo?
Daleko víc jsme si už věřili a kádr byl stabilizovaný. Bohužel ke konci jsme přišli o Petra Sobola, což byla velká ztráta. Protože to je hráč, který se obětuje, je to dříč, nebojí se jít do rohu, před branku a utržit nějaké rány. Je to velmi poctivý a disciplinovaný hráč, který nám ke konci chyběl. Dostali tak prostor další hráči, mladší, kteří tolik nehráli a zvládli to. Což bylo skvělé. Ať to byl Wardas nebo Veselý. Myslím si, že jsme tu třetí část sezóny začali daleko lépe. Vyhráli jsme v Havlíčkově Brodě, doma porazili Tábor. Trošku nešťastně a zbytečně jsme prohráli na Hvězdě, ale doma jsme zvládli odvetu s Brodem, což byl myslím dobrý základ toho, že jsme měli po čtyřech zápasech náskok a ten se nakonec ukázal jako rozhodující.
Třetí část soutěže byla náročná na cestování, a co si budeme povídat, dlouhé cestování je náročné i pro dospělé. Navíc vám los nepřál, když jste venkovní zápasy hráli ve čtvrtek. Jak s touto situací pracuje trenér?
Samozřejmě nechce omlouvat ze školy, ale nedalo se jinak. Vždyť v Táboře jsme hráli v půl třetí, kolem páté hodiny v Praze, takže jsme museli vyjíždět brzy dopoledne a do školy kluci vlastně nešli. Na druhý den měli někteří školu na sedm, takže jsme dali jen doporučení, aby zvážili jít na pozdější hodiny, protože v sobotu nás čekal další zápas. Prostor na regeneraci nebyl. Kluci se zařizovali dle možností, a jak uznali pro sebe za vhodné. A i když by se dalo říct, že to bylo pro nás nepříznivé, na druhé straně jsme měli pravidelné střídání „venku doma“. Kluci byli rádi, že nejsou ve škole. Já myslím, že byli šťastni a že si to užili.
Byli šťastní, když se v předposledním kole rozhodlo o setrvání v extralize? Zásluhou výhry Hvězdy Praha, protože vy jste utkání v Táboře prohráli.
To si vzpomínám velmi dobře. V Táboře jsme hráli výborně, ale vždy dostali takový gól, při kterém jsme si na střídačce říkali: „To není možné!“ Ale věděli jsme, že za nás hrají kluci z Prahy doma s Brodem. Jim stačil bod, aby si pojistili setrvání v extralize. Hráli na dálku i za nás.
Při cestě domů bylo v autobuse ticho. Všichni byli zklamaní, naštvaní po zápase, který se nám fakt jako nepovedl. Bylo to jedno z nejhorších utkání ve vyřazovacích částech sezóny. Ale když jsme se z informací z onlajnu a zpráv mého od kamaráda z místa dovídali, že to máme doma, tak se atmosféra změnila a začaly oslavy. Takže ano, byli šťastní a cesta domů už byla radostná.
Brankářské pozice jsme probrali. Je spokojenost s obránci? Třeba Daniel Janeček se na výsledcích výrazně podílel nejen nahrávkami, ale i góly.
Je vysokým obráncem, který na modré čáře vyzrál a dovoloval si tak více podporovat ofenzívu. Byl stěžejní v přesilovkách, dobře rozehrával a je především technickým hráčem a v obraně odvedl velký kus práce.
O útoku jsme se, něco málo, už bavili. Rozpadl se první útok a znovu jste hledali optimální ofenzivní sílu týmu. Dá se říct, že kluci se více semkli a v nepříznivém období pracovali na výbornou?
Opírali jsme se o útok Vehovský – Moravec – Kalužík, který byl stěžejní nejen při hře pět na pět, ale v přesilovkách i oslabeních. Samozřejmě se všichni snažili do hry dávat maximum, ovšem těm to tam padalo nejvíce. Možná ten odchod byl i pro něco dobrý, protože jsme museli kluky přeházet, rozhodit a nakonec nám z toho vyšly dvě silné vyrovnané pětky. Přidal se Kršík, kterého jsme dali z obrany na pozici centra a vedle něj se prosazoval Wardas. Vedle Moravce s Vehovským se prosazoval Stasiuk, Konečný a pak i Veselý a i ostatní se přidávali svými dílčími úspěchy. Dávali jsme kolikrát druhou pětku na silnější soupeřovu pětici a kluci to uhráli velmi dobře. Takže jsme se na konci sezóny opírali o dvě pětky, což bylo perfektní. Kluci tím, že věděli, o co se hraje, tak do všeho dávali maximum a týmovým duchem dosáhli úspěchu v podobě udržení extraligy.
