Z chaty na stadion! Byl to příjemný šok, hlásí patnáctiletý Mrázek po premiéře v A-týmu
Užíval si posledních parných dní na chalupě, když v tom přišla nečekaná zpráva. "Dozvěděl jsem se to až o půl deváté ráno, taťka mě musel dokonce vzbudit s tím, že mu volal pan Hinner, abych přijel chytat jako dvojka. A tak jsme z chaty jeli na stadion. Vůbec jsem to nečekal," hlásí Mrázek. "Byl to takový příjemný ranní šok," dodává s úsměvem.
Spokojenost na jeho tváři byla logická. V čase 51:52 na něho trenéři ukázali, talentovaný brankář nasadil masku, popadl hůl a už mířil směrem k porubské kase, kterou do té doby hájil o dost zkušenější Gleich. "Plácl mě tak, že jsem málem upadl," usmívá se Mrázek. Ten už před zápasem věděl, že v případě jednoznačného vedení nasaje atmosféru zápasu.
"Je to určitě něco jiného než v dorostu, beru to jako takovou hezkou odměnu za svou práci. Ale samozřejmě jsem to vůbec nečekal," prozrazuje gólman, který v březnu oslavil teprve své patnácté narozeniny. "Ale byl jsem úplně v klidu a věřil si. Vůbec jsem nemyslel na to, že bych mohl něco pokazit. Chtěl jsem chytnout všechno, co poletí," líčí.
Poprvé si sáhl na puk asi až po třech minutách pobytu na ledě, přesto nakonec zaznamenal čtyři úspěšné zákroky, i když z kategorie těch snazších. "Však to stačí. Kdyby jich bylo patnáct, tak je to samozřejmě lepší," říká Mrázek, jenž si užíval chvíli slávy. "Všichni kluci z týmu mě pak poplácali a říkali, že to byl super výkon či bomba," culí se.
Teprve patnáctiletý Kryštof Mrázek působí dál v mladším dorostu, kde by měl patřit k oporám mužstva. Má už však zkušenosti i se starší kategorií. "Za juniorku jsem sice ještě nechytal, ale ve starším dorostu už mám na kontě nějaké zápasy," pátrá v paměti Kryštof Mrázek, který je mimochodem synem dlouholetého trenéra porubské mládeže Romana Mrázka.
