Snad to nebyl můj první a i poslední gól, přeje si Jan Puškár

Snad to nebyl můj první a i poslední gól, přeje si Jan Puškár

Lukáš Bajgar, 11.11.2014
Přestože se porubský hokej nemůže, na rozdíl od svého městského rivala z Vítkovic, pochlubit stejným renomé v ledovém světě uzavřeném mantinely, funguje práce s mládeží na výbornou. Odchovanci Poruby se prohánějí nejen v zámořské NHL či v české extralize, ale v dosti hojném počtu se pohybují především v třetí nejvyšší domácí soutěži. Jedním z nich je talentovaný bek Jan Puškár, který se dokázal prosadit v nabité konkurenci ostřílených borců se zkušenostmi a ve svých jednadvaceti letech patří ke stabilním kamenům defenzívy RT TORAX. "Moc gólů nedávám," kvituje svou premiérovou trefu v mužské kategorii.

Ve středu 5. listopadu vedl HC RT TORAX Poruba 2011 naposledy trenér Martin Smeták, jehož dva dny poté vystřídal Tomáš Sršeň, jenž si obránce s dvanáctkou na zádech, Jana Puškára, mezi muže vytáhl z juniorky již ke konci minulého ročníku. "Je to sport. A tak to i ve sportu chodí," komentuje Puškár náhlé střídání stráží na trenérském postu. "Ale každá změna je k něčemu dobrá." Poruba v sobotu zajížděla na půdu poslední Karviné a své papírové předpoklady chtěla stvrdit také na kolbišti. Výsledné skóre 8:2 pro RT TORAX hovoří zcela jasně a mladý bek zpětně hodnotí: "Většinu zápasů s týmy z dolních příček tabulky se trápíme. V sobotu jsme však - až na druhou třetinu, kde jsme byli hodně vylučovaní - šlapali naplno a nic jsme nepodcenili."

Památná událost pro Jana Puškára se udála v polovině třetí třetiny, Porubští hráli přesilovou hru, kapitán Javín mu namazal a propálit vše, co mu stálo v cestě, byla již radost pohledět. "I když se jednalo o gól na 8:1, měl jsem rozhodně velkou radost," usmívá se pracovitý obránce. "Jen doufám, že to nebyl můj první a i poslední gól v této sezoně. Moc gólů nedávám, takže jsem rád za každý, který dám. Naposledy to bylo v loňském ročníku ještě za juniorku." Pozorný divák si mohl povšimnout, že následně k trestoměřičům zamířil týmový parťák Peslar, popadl touš a přes mezičlánek v podobě Ovšáka cenná trofej doputovala právě ke šťastnému střelci. "Vždy jsem si říkal, že až dám gól za muže, puk si schovám. Ale nějak jsem na něj zapomněl," směje se. Aby ne, vždyť schytal pochvaly snad ze všech stran. "Proto děkuji Peslíkovi, že mi pro něj zajel. Vystavil jsem si ho na polici vedle trofeje z Ameriky," vzpomíná na své dorostenecké angažmá v Los Angeles Jr. Kings U18 AA a na ocenění za vítězství ve státě Kalifornia.

V Porubě dostává hodně prostoru vedle Miroslava Javína, takže na živo lze sledovat předávání zkušeností nejstaršího hráče týmu jednomu z nejmladších. "Jsem nesmírně rád, že nastupuji po boku tak zkušeného hráče, jakým je Džavo. Můžu se od něj hodně učit a sbírat zkušenosti do dalších zápasů a příštích sezón," nešetří slova chvály. A že mu to jde, dokazují i statistiky - čtyři kanadské body po první čtvrtině soutěže jsou náramnou vizitkou. "Ještě bych rád přidal nějaké body do svých statistik a s týmem bych chtěl postoupit co nejdále," uzavírá hodnocení sobotní výhry.