Před brankou jsem obránce já a já se nebudu s nikým mazlit, říká Martin Dudáš

Trenér Sarezy Petr Rambousek nebyl z výkonu soupeře nadšený, tým tvoří převážně Kanaďané a i hra tomu odpovídala. „Jsou to styloví borci z Kanady, čili měli své pojetí. Za šedesát minut, když už přestali stíhat, faulovali a místo hokeje si z toho udělali sekyrky. Hráli hodně nečistě. Co nestíhali dobruslit, řešili tímto stylem.“ Přesto je vítězství Ostravy velkým zadostiučiněním za zákroky, které ostravští borci v zápase nejednou „schytali“. „Cením si kluků, že utkání zvládli. I když dostali sekyry, neopláceli. I když z naší strany bylo také dost vyloučených, tak jsme ve třetí třetině utkání otočili a zvládli jej. To si cením,“ hodnotí morální sílu mužstva.

„Vyprovokovali nás víceméně tím, jak ležel hráč Vídně na ledě, aniž by se ho někdo dotkl a zahrál tam takovou primadonu. To naše kluky dost vyprovokovalo. Těší mě, že to vzali na sebe a vstřelili góly,“ vyjmenovává příčinu boxerského klání Dudáše a také některých gest hokejistů Sarezy po brankách proti lavici hostí z Rakouska. Samotný duel Dudáše neshledává Rambousek příliš šťastný, co se bezpečí borců na bruslích týče: „Bylo to takové zpestření, ale jsem rád, že jej během pěti vteřin skončil sudí, protože byli bez helem a bez rukavic. Kdyby dopadl někdo hlavou na led, nebo mu nechtěně přejel prst, tak jsem rád, že se to takto ukončilo.“ Navíc tým hrál v hodně kombinované sestavě, chybělo několik opor týmu a přicházela také zranění po hrubých faulech. „Před zápasem nám onemocněl Polášek, čili nám chybělo jedno levé křídlo a v zápase se zranil Lukáš Buček, takže z osmi beků bylo jen sedm. Vše se tak promíchalo, kompletně.“

Má trenér recept na úterní utkání s Rouen? „Záleží, jak bude vypadat mužstvo, protože těch jelit, co mají zezadu na lýtkách či sekyr po rukách je dost. Dalibor Sochorek má poraněn poslední článek na ukazováčku. Uvidíme, jak hráči přijdou ráno, přes noc se ukáže každá bolest.“

Kapitán rakouského celku Darcy Werenka jen potvrdil, že jeho týmu stále dělají problémy s novými přísnějšími postihy za prohřešky na ledě. „Hraje se podle nových pravidel a kluky stále čeká tvrdá práce si na ně zvykat, navíc bylo spoustu zbytečně vyloučených.“ Vienna odehrála, podobně jako Sareza v posledním utkání v Havířově, nespočetně minut v oslabení a mnohokráte jen o třech a i přesto se všem početním nevýhodám ubránila. „Vždy je obtížné ubránit hru tří proti pěti, zvláště když oslabení hrají stejní hráči. Na střídačce pak sedí další hráči a jsou studení a ztrácejí rytmus. Pak se nedá zvítězit,“ kroutí vytáhlý borec rameny nad fyzicky náročném utkání.

Po prohře se slovenskou Skalicí vysoko 2:6 přišla pro metropoli jižních sousedů další porážka, navíc od týmu, jenž hraje v uvozovkách jen první ligu. „Jsou to dobří bruslaři a jsou skvěle technicky vybavení. Ale pokud bychom hráli další zápas a do hry se zapojili tři čtyři hráči a více bychom trénovali, mohli bychom vyhrát,“ dodává optimisticky na závěr. Posledním soupeřem jim bude v úterý Havířov.

Showmanem večera se stal bezesporu mstitel Martin Dudáš, jenž si nebral v utkání servítky a po divácky atraktivní bitvě á la NHL se poroučel s pětiminutovým trestem navýšeným o dalších dvacet minut do konce utkání. „Myslím si, že utkání bylo dobré. Zápas byl rychlý, spíš se hrálo na nastřelované puky,“ přibližuje rázný bek pondělní mač. „Výhra byla určitě zasloužená, protože soupeř hrál dost tvrdě a my jsme utkání uhráli.“

Soupeř mnohé hráče svým pojetím zaskočil, ale Dudáš nebyl překvapen. „Já jsem byl připravený stoprocentně,“ rezolutně říká. „Jsou situace, kdy se tomu nevyhnete,“ rozpovídává se o boxerském klání s Paulem Ullrichem vedeném v pro diváckém stylu. „To musí být vždy pro diváky. Diváci chodí na hokej, aby viděli nějakou akci a ne aby se tam bratříčkovaly oba týmy. Někdy vyhrajete, někdy prohrajete,“ říká zkušeně. Přesto si zcela nevybavuje, co celou záležitost vyvolalo: „Já si to moc nepamatuji. Vše začalo spíše simulujícím hráčem, který ležel na ledě, než faulem na Sochorka.“ A komu by rozhodčí po boji zvedl ruku, kdyby místo na ledě stáli v ringu? „Já myslím, že určitě jemu. Byl jsem dříve na zemi, ale myslím si, že to bylo jinak vyrovnané.“

Pěstní pohovor s Ullrichem nebyl Dudášovou jedinou tvrdší akci, před Štěpánkem několikrát odklidil dotírající a atakující Rakušany. „Před brankou jsem obránce já a já se nebudu s nikým mazlit. Tam je můj prostor a soupeřův hráč do něj nesmí, a už vůbec ne do gólmana.“

Martin Dudáš v boji s Paulem Ullrichem

Podruhé letos se do brány Ostravy postavil s vítkovickou přilbou na tváři Jakub Štěpánek. Působil velice jistým dojmem a má velký podíl na tříbrankovém rozdílu ve skóre ve prospěch Sarezy. „Z mého pohledu jsem měl někdy hodně práce, ale byly i prostoje. Během jejich častého vylučování se hrálo hodně přesilovek na jejich straně a myslím si, že naši zápas zvládli. Jsem rád, že jsme vyhráli,“ raduje se z výhry. Oproti loňskému ročníku přibyla hra holí a časté výjezdy až na hranici modré či dokonce červené čáry, Štěpánek si je sám toho vědom a okamžitě udává, co je příčinou náhlé proměny: „Možná ve Vítkovicích pan Holaň na mě více tlačí, abych trochu hrál hokejkou. Dnes to tak bylo a já jsem tak hrál.“ Sice odchytal pouhá dvě utkání, ale již si povšiml změny ve stylu hry svých bývalých spoluhráčů. „Příchodem pana Fabiána tento tým hodně posílil na taktice a na fyzické připravenosti. Obrana je kvalitní, jsou zde kvalitní hráči a přišel Patrik Rimmel, který má zkušenosti z extraligy, hodně obranu vyztužil a myslím si, že by letos mohl být tým úspěšnější a lepší, než byl loni,“ přidává ostravským fanouškům optimismu.

O víkendu se Jakub Štěpánek dočkal prvního většího úspěchy mezi tyčemi Vítkovic. Triumfoval na prestižním Tatranském poháru a ve finále čelil bratislavskému Slovanu. „Na to, v jaké jsme hráli sestavě, kdy nenastoupili reprezentanti a bylo nás opravdu málo, přišel i Libor Gelačák ze Sarezy, hráli jsme zápas celkem dobře. Akorát pan rozhodčí Slovák trochu nadržoval slovenským hráčům a bylo to vidět. V jednom momentu jsme hráli čtyři minuty v oslabení pět na tři, taky jsme z toho dostali gól na 2:1. Kluci se pak zvetili, otočili vývoj a nakonec byla velká spokojenost, že jsme vyhráli.“

Zápas se pomalu chýlil do poslední desetiminutovky a stále nebylo rozhodnuto o vítězi, až branka Michala Holuši zavdala půlminutové tříbrankové kanonádě. „Samozřejmě že bylo spoustu faulů, protože zápas byl trochu vypjatý, protože se hrálo na mezinárodní úrovni. Bylo spoustu nevyřízených účtů a vítězství si ceníme - udrželi jsme nervy na uzdě a v poslední třetině jsme rozhodli skóre v náš prospěch,“ popisuje cestu za výhrou. Po vstřelení branky na 1:2 z pohledu soupeře slavil Holuša netradičním až téměř provokativním způsobem, kdy ve vítězném gestu dvakrát obkroužil střídačku svěřenců Jima Boniho. „To byly emoce ze zápasu. Dvakrát nebo třikrát jsem dostal po buly přímo do obličeje. Protihráč naštvaný neunesl, že prohrál čistě buly, dal mi hokejkou asi dvakrát do nosu, až mi tekla krev. Byl jsem na ně dost naštvaný. Takže jsem se držel na uzdě a chtěl branku řádně oslavit,“ líčí nekalé praktiky Vídně.

Rakouští hráči se předvedli velice agresivní a netaktní hrou, což vadilo především samotným hráčům, neboť přijít v přípravě k úrazu nechce nikdo. „Báli jsme se nejenom my hráči, ale i trenér, padly věty typu, že bychom to měli stáhnout a ukončit, že to nemá smysl a že je to o hubu. Nakonec jsme to nějak zvládli. Vyhráli jsme 4:1, zranění sice nějaká jsou, ale to nebude až tak vážné,“ potvrzuje rčení, že každé vítězství zacelí kdejakou ránu. Přesto, co říká Michal Holuša na kulturní vložku v podání Dudáše s Ullrichem? „Abych řekl pravdu, moc jsme mu věřili, protože má skoro dva metry a přes sto kilo. Věřili jsme, že mu dá férově aspoň za vyučenou. Bohužel dostal první ránu a neustál to. Nebylo co řešit, možná kdyby dal on první ránu, bylo by to jinak,“ lamentuje nad známým „kdyby“.