Podpora fanoušků byla úžasná, těší generálního manažera Pavla Hinnera. A jaké má cíle?
HC RT TORAX Poruba 2011 před sezonou dovedl do kádru kvalitní hráče a po celý rok předváděl líbivý hokej, který – nebýt krátkého výsledkového výpadku – mohl být korunován i TOP 4 po základní části. Nakonec se ale klub probojoval do semifinále a umístil se na historicky nejlepší pozici – tedy na čtvrté. Pro všechny je to jistě obrovský úspěch, vnímáte nadšení fanoušků obdobně? Jaký letošní ročník vlastně byl? Uvědomujete si, že klub skončil pouhých osm výher od extraligy?
„Ano, je to tak, tým jsme posílili o zvučná jména a do sezony šli s nejvyššími ambicemi. Celá příprava a skladba mužstva tomu napovídala. Média nás vyhlásila mužstvem léta a měsíce září, pasovala nás na jednoho z aspirantů na postup. Celou sezonu jsme hráli dobrý hokej a až na pár zaváhání, která nám však zároveň ukázala slabiny, a tak došlo i k drobným úpravám v kádru za účelem zlepšení kvality mužstva. Na druhou stranu musím říci, že větší polovinu soutěže jsme vedli tabulku, a nebo jsme byli na jejím popředí. Závěr základní části nám ale nevyšel podle našich představ a tak došlo i na výměnu trenérů. Tato výměna mužstvo nastartovala a my nakonec skončili pátí po základní části, byť do playoff jsme šli ze šestého místa, díky horšímu vzájemnému zápasu. Tento impulz se pak přenesl i do playoff a historického semifinále, což je samozřejmě úspěch, vždyť Poruba na tom nebyla nikdy lépe, mnozí dokonce hovořili o předčasném finále, ale já jsem osobně chtěl víc.
Podpora a nadšení fanoušků bylo úžasné a samozřejmě, že jsem veškeré to dění kolem vnímal, tak jako i všichni v týmu. Za tuto podporu patří našim fanouškům a příznivcům obrovské díky. Vždyť vidět po postupu do semifinále naše fanoušky skandovat a zpívat chorály před TORAX ARENOU se světlicemi a bouřlivým potleskem byl obrovský zážitek.
Víte, celá ta sezona byla zvláštní, přerušovaná, bez diváků a s různými omezeními, byla však regulérní a pro všechny stejná, těžká a nadmíru vyrovnaná. Být osm výher od postupu se může zdát krůček, ale ve skutečnosti je to ještě obrovský kus těžké cesty a velkého štěstí.
Určitě jste chtěli Kladno potrápit více, než tomu nakonec bylo, v čem byl soupeř lepší?
Tak samozřejmě jsme chtěli přes Kladno přejít a já věřil ve vyrovnanou sérii. Myslím, že všechna ta utkání byla víc než vyrovnaná, vždyť vždy po druhé třetině byl stav vyrovnaný a i obraz hry svědčil o vyrovnaných utkáních. Velkým oslabením bylo zranění našeho brankáře Ervinse Muštukovse, který chytal do zranění v playoff v neskutečné formě s úspěšností přes 95 % a průměrem 1,5 branky na utkání. Kdo ví, jak by tato série dopadla, nebýt jeho zranění. Na druhou stranu musím sportovně přiznat, že Kladno bylo v závěrech utkání silovější, a to jak v osobních soubojích, tak i na puku. A to dle mého názoru rozhodlo.
Nelze se vyhnout otázce na koronavirus, jistě jste rád, že se ročník nakonec odehrál – a to celý, přesto: 2x se dostal tým do měsíční pauzy jen vinou karantény, další měsíční pauzu přinesla „podivná“ prosincová pauza, jak se v tomto módu dá vůbec fungovat, jak náročné bylo se neustále nanovo rozehrávat?
Koronavirus a s ním spojená opatření se výrazně projevila na celém ročníku soutěže. Byl snížen celkový počet utkání a pauzy, které vždy přibrzdily rozjetou soutěž, také nebyly ideální. Museli jsme hledat tréninkové prostory, na které se opatření nevztahovala, a museli hodně improvizovat. Je fakt, že některé týmy neměly ani tyto možnosti a prostě netrénovaly. I přes tato všechna úskalí měla soutěž dobrou úroveň a byla vzácně vyrovnaná a přinesla řadu překvapivých výsledků. Největší dopad na fungování klubu byl ten ekonomický – a to ve všech klubech úbytek sponzorů, reklamních partnerů a hlavně bez diváků. Je dobře, že to všechny kluby ustály a neprojevilo se to zásadně na úrovni soutěže.
Rok od roku kráčí Poruba k lepším a lepším výsledkům, v Chance lize přímo skokově, za tři ročníky byl postup vždy o 4 příčky: 12. > 8. > 4., preferujete spíše kvalitní hokej i nadále a pokud se úspěch dostaví, tak se dostaví, nebo jsou ambice Vás či hlavního sponzora vždy ty nejvyšší?
Je dobře, že se nám daří rok od roku posouvat klub nahoru a tím si budovat dobré jméno v hokejovém prostředí. Projevuje se to i na zájmu hráčů působit v našem klubu a zájmu o náš klub celkově. Máme stabilního hlavního partnera, společnost RT TORAX, a to je základ pro vytváření ambicí a cílů. Nechceme zaostávat za ambicemi a úspěchy našeho partnera, proto máme cíle opět nejvyšší. Je to však hokej a hraje se na ledě a tam se vám musí sejít vše potřebné: hokejový um, morální vlastnosti hráčů, štěstí a hlavně zdraví hráčů, což se nám letos trochu podepsalo na naší cestě k úspěchu.
Společnost RT TORAX, která je významným partnerem porubského hokeje, poslední dobou upoutala pozornost nejen všech Ostravanů, těší Vás úspěchy a plány této společnosti? Přinejmenším z pohledu dlouhodobého partnerství je zřejmě pro každého generálního manažera příjemné mít za zády stabilního sponzora, že?
Náš hlavní partner, společnost RT TORAX, je silným a stabilním partnerem. Jeho úspěchy v podnikatelské sféře nás zároveň zavazují dělat dobré jméno i na sportovním poli a být jeho důstojným partnerem. Bez podpory našeho hlavního partnera, společnosti RT TORAX, bychom jen stěží mohli hrát na této úrovni a být stabilním klubem, kterým dnes bezesporu jsme. Samozřejmě je příjemné mít v zádech tak silného partnera, zároveň však pro mě osobně je to obrovská zodpovědnost při budování týmu a chodu celého klubu.
Letošní rok byl téměř celý bez diváků, v tom dalším se snad už bude blýskat na lepší časy. Jak moc diváci chybějí? Cítili jste i v online světě jejich podporu?
Víte, hrát hokej bez diváků je jako koncert bez lidí, chybí vám ten kontakt s publikem, to skandování, necítíte tu podporu, radost z gólu, z vítězství, nejsou tam ty emoce. Před letošní sezonou jsme připravili zajímavé soutěže a větší komfort pro diváky, ale bohužel jsme je pak nemohli na hokej pustit. Ještě že se podařilo v soutěži vyhrát to auto, byla to dobrá reklama, věřím, že by fanoušci chodili ve větším počtu. Tak nám všem nezbude než doufat, že už letos se vše vrátí k normálu a lidé budou moci chodit na hokej. Hráči určitě vnímali podporu fanoušků přes sociální sítě a často jsem v kabině zaslechl debaty z těchto sítí a bylo vidět, že kluci mají z této podpory radost.
Příští ročník bude přeci jen dramatičtější než ten letošní, snad tři týmy padají rovnou, jeden se zúčastní baráže, do toho všeho i cesta nahoru je dlážděna úspěchem v baráži, jaká to bude ekonomická rána pro kluby? Dá se čekat, že i ty „slabší“ budou muset dotáhnout velká jména a jít tak říkajíc na krev?
Příští sezona bude hodně náročná, mají padat čtyři poslední týmy a pátý tým (13. v tabulce) bude hrát baráž o záchranu. Vše má směřovat, aby v ELH bylo čtrnáct účastníků, tak jako i v Chance lize. Když si uvědomíte, jak vyrovnaná byla letošní sezona a jak těžko se mnohdy rodila vítězství favoritů, tak příští sezona bude hodně zajímavá. Už teď vše nasvědčuje, že týmy zbrojí a navyšují své rozpočty, mnohdy až neuvěřitelně a často se nestačím divit, co jsou schopni hráčům nabídnout, a to i kluby, od kterých bych to nečekal. No, bude to těžká a náročná sezona a to na obou koncích tabulky.
A s koronavirem souvisí poslední, nejsmutnější otázka: mládežnické soutěže doplatily na opatření ze všeho nejvíce, jak tato opatření vnímáte Vy a to nejen z pohledu klubu, ale i z pohledu člověka, který má jistě zájem, aby se děti hýbaly a neseděly u počítače... Můžeme očekávat například ztrátu některých dětí?
Ano, koronavirus a jeho dopady nejvíce postihly amatérský a mládežnický sport obecně. Naše „A“ mužstvo jako profesionální sportovci mohli za určitých opatření trénovat a hrát. Naproti tomu naše mládežnická mužstva byla od organizovaného tréninku odloučena úplně a to bezmála rok. Trenéři sice byli ve spojení s hráči a různě je motivovali k individuálnímu tréninku a pohybu vůbec. Týmové tréninky, tréninky na ledě a utkání tím ale nenahradili. Je to roční ztráta při rozvoji mladého hokejisty a jen stěží se tato ztráta bude dohánět, hlavně v kategorii, kde tzv. přichází přirozená selekce, tedy 9. třída – dorost, dorost – junioři, u těch mladších kategorií jsem přesvědčený, že pokud už v nejbližší době bude vše uvedeno do normálu, ztrátu doženou. Nemyslím si, že by následoval nějaký velký úbytek hráčů v mládežnických kategoriích a nemám o tom zatím žádné poznatky. Naopak se už hráči těší na tréninky a mezi své spoluhráče. Zatím u nás v RT TORAX ARENĚ držíme ledovou plochu a v případě první možnosti se je budeme snažit maximálně využít tak, abychom deficit co nejdříve dohnali.
