Na střídačce jsem takový trošku blázen a hecíř, řekl Martin Janeček

Na střídačce jsem takový trošku blázen a hecíř, řekl Martin Janeček

fansareza, Adam Bagar, 21.07.2007
Jedním z hráčů, který byl u vstupu Sarezy do první ligy, je také Martin Janeček. V této pro Sarezu nejúspěšnější sezoně odehrál pouhé tři zápasy v základní části, předtím totiž působil mnoho sezon v týmu HC Prostějov. V dalším ročníku se již pevně zabydlel v hráčském kádru Sarezy a odehrál 51 zápasů, ve kterých získal celkem 25 kanadských bodů. Nyní opět působí v týmu HK Jestřábi Prostějov. Kromě Sarezy a Prostějova si připsal také několik startů v dresu Olomouce, Přerova, Vsetína a Znojma.

Martin Janeček si zahrál svůj první extraligový zápas již v sezoně 1994/95, kde odehrál 7 zápasů v dresu Olomouce. Celkem odehrál ve své kariéře 24 extraligových zápasů. Dalšími týmy, kde si vyzkoušel extraligový hokej jsou Olomouc, Znojmo a v neposlední řadě také Vsetín.

Většinu své hokejové kariéry strávil v prostějovském týmu, pouze v roce 1998/99 působil v HC MBL Olomouc a v sezónách 2004/05 a 2005/06 v ostravské Sareze. Do Sarezy přišel právě včas, při postupu klubu do první ligy. Za Sarezu odehrál celkově ve dvou sezónách 99 zápasů a nasbíral slušných 43 bodů.

Loňská sezona 2006/07 byla pro Martina Janečka velmi neúspěšná. Po nezdarech v prostějovském týmu odešel do druholigového Přerova. Po měsíci působení v Přerově odešel trénovat mládež do rakouského Villachu. Po skončení s hokejem by se právě chtěl věnovat tréninku s mládeží. Nyní Prostějov nabídl Martinovi Janečkovi velmi dobrou nabídku, a to hrát za Prostějov a přitom trénovat zdejší 6.-7. třídu.

Rozhovor

Kdo Vás přivedl k hokeji, kde a kdy tomu tak bylo?
„Byl to otec asi v 6 – ti letech. My jsme byli hokejová rodina, můj strýc a bratranec působili v Hradci Králové. Já jsem začínal v Prostějově. Můj Bratr se loni začal věnovat trenérské dráze.“

Váš oblíbený film či žánr? Oblíbená hudební skupina nebo styl?
„Mám rád komedie. A co se týče muziky tak mám rád veškerou kvalitní hudbu. Já si na uklidnění poslechnu i vážnou hudbu. Takže vyhraněný hudební styl nemám.“

Jaké máte záliby mimo hokej?
„Hraji hokej, proto se to všechno odvíjí od sportu. Všechny doplňkové sporty jako tenis, fotbal, stolní tenis nebo plavání. A navíc, sice letos se mi to časově nepodařilo skloubit, jsem se čtyři roky věnoval práci s mládeží, byl jsem aktivní trenér. Docela mě trénování dostalo.“

Takže jdete v bratrových stopách?
„My jsme začali víceméně stejně, zároveň jsme si udělali licence. Od loňska máme licenci B, takže bych mohl dělat asistenta trenéra.“

Jaké je Vaše oblíbené jídlo a nápoj?
„Rád si dám pivečko a kachničku.“

Máte nějaké Vám známé hokejové přednosti a nedostatky?
„Přednosti by měl hodnotit vždycky někdo jiný. Nedostatků je určitě hodně. Myslím si, že jsem hráč, který se do toho snaží dát všechno a maximum. Je to moje výhoda. Ať se daří nebo nedaří je tam vždy to srdíčko.“

Měl jste hokejový vzor?
„Ze začátku to byl můj strýc a můj bratranec, který v 16ti letech nastupoval za mládežnické národní týmy a za A mužstvo Hradce Králové. To byl můj počáteční vzor. A potom to byli všichni výborní hokejisté z NHL, které nemá cenu jmenovat, protože to byl každý rok někdo jiný.“

Máte nějaký zápasový rituál?
„Pro mne je rituál poctivá příprava na každé utkání i na trénink. Poctivá rozcvička, masáž a psychická příprava, kterou dodržuji vlastně od dvaceti let. Takže nic zvláštního to není.“

V Porubě nastupujete s číslem 25. Je to Vaše oblíbené číslo?
„Vybral jsem si úplně náhodou, chtěl jsem původně číslo 23, což je datum narození mého syna, ale byl jsem zrovna nemocný, když se čísla zamlouvala. Jakub Grof si 23 vybral. Asi bych měl jako starší přednost, ale už jsem mu ji nechtěl brát. Na druhou stranu je mi jedno jaké mám číslo. Vzal jsem si 25, protože byla volná. Ta se mi líbí také.“

Vzpomínáte si na svůj první zápas za muže a na první gól?
„První zápas byl v Plzni za Olomouc v extralize a první gól jsem dal na vojně v Táboře proti Prostějovu.“

Nastoupil jste v Olomouci po zisku mistrovského titulu. Jak to v týmu vypadalo?
„Byla tam velká euforie. Jednak v kabině, ve vedení i u fanoušků. V týmu byli přirození vůdci Cagaš, Blažek, Flašar, Chalánek a Láďa Blažek v brance. To byli výborní hokejisté, a i když sezóna už nebyla tak úspěšná, i přesto to pro mne byla velká škola.“

Jak vnímáte následný zánik Olomouckého hokeje?
„Je to velká škoda pro takové město jako je Olomouc, které by podle mě slušela i extraligová příslušnost. Bohužel, jsou věci kolem hokeje, které my hráči ani obyčejní fanoušci neznáme a nepostřehneme. Pro hráče a fanoušky je to obrovská škoda. Řada hráčů, jako například Radek Procházka, museli opustit tým kousek od domova a museli se pustit dále až na druhou stranu republiky například do Karlových Varů.“

Loni jste odehrál pár zápasů ve II. lize za Sarezu. Jak jste se do Ostravy dostal?
„Já jsem se totiž loni hned třetí den v červenci zranil, měl jsem utrženou achilovku, takže jsem do konce října nebyl na ledě. Přišel jsem za vedením, asi po čtrnácti dnech tréninku, s tím, že bych se chtěl do toho dostat, a že si rád půjdu zahrát II. ligu. Měl jsem asi čtyři nabídky a nakonec mi klub domluvil angažmá tady v Sareze Ostrava. Vypadalo to dokonce, že zde dohraji sezónu, ale asi po třech zápasech si mě Prostějov vytáhl zpátky. Pro klub to sice byla neúspěšná sezóna, přesto já ve dvojici s Radkem Procházkou jsme tu sezónu neměli špatnou a díky tomu, možná, po mě Sareza sáhla i po sezóně.“

Hrál jste v loňské baráži proti Sareze. Jak na tyto zápasy vzpomínáte?
„Já jsem hrál jen utkání v Prostějově, kdy jsme byli, myslím tím Prostějov, v takovém rozpoložení, že nám nešlo vůbec nic. Sestava byla roztrhaná. Přijela odhodlaná Sareza, na které to bylo vidět i s posilami. Mám pocit, že byla o třídu lepší. My jsme se snažili jen první třetinu. Zápas v Ostravě nevím jak probíhal, jelikož jsem onemocněl.“

Na zápase v Prostějově byla nejpočetnější skupina fanoušku Sarezy v historii, jelikož tam byl celý žákovský tým v dresech. Jak jste to jako hráči Prostějova vnímali.
„Samozřejmě, hráč na rozbruslení a těsně před zápasem takové věci vnímá. Pak během zápasu je to horší, protože se musí soustředit na výkon, ale v Prostějově chodilo hodně lidí a téměř vždy byla vyprodána kapacita 3000 míst. Člověk samozřejmě registruje jiné dresy, jiné barvy v hledišti a věděli jsme, že Sareza Ostrava je tým, který do I. ligy opravdu chce a dělá pro to i tyto věci, což se samozřejmě cení a odráží se to na psychice mužstva.“

Prostějov byl na začátku roku pasován na kandidáta postupu. Proč nakonec sestoupil?
„Co jsem se bavil s kluky, kteří hráli loni v jiných týmech, tak jsme byli pasováni velice, když ne vysoko, tak slušně. Já si to nedovedu vysvětlit. Já jsem začátek nechytil, protože jsem byl dlouho zraněný a nastoupil jsem do toho vlaku ve fázi, kdy to bylo už v rozkladu, ale stalo se mi to poprvé v životě, že se něco valilo směrem dolů a nešlo to víceméně zastavit. Vedení se snažilo výměnami hráčů, trenérů a všelijakými změnami podmínek, vyhrožováním, hlazením, najednou prostě nefungovalo nic. Myslím si dodnes, že to bylo hlavně v přístupu hráčů a v ochotě něco dohromady dokázat, což tady musím ten tým pochválit, sešel se zde dobrý tým, který táhne za jeden provaz a tady v tom problémy nemají, a proto se drží v play – off.“

Sledujete výsledky Prostějova ve II. lize?
„Sleduji to z novin. Jsem v docela úzkém spojení s Marcelem Skokanem, který tady působil v srpnu, sem tam si zavoláme, když jsem doma tak si zajdeme na kafe a pokecáme. Viděl jsem jen dva zápasy v základní části, které byly takové o ničem. Prostějov, asi jako loni, SAREZA prošel soutěž víceméně bez soupeře a kromě začátku, kdy mu trochu konkurovala Technika Brno. Teď je prověří hlavně play – off, což je trochu jiná soutěž a potrápit je může úplně každý. Přeji Prostějovu co nejvíce úspěchů a štěstí.“

Letošní sezóna má nový systém ligy. Hraje se 52 utkání v základní části. Od ledna do půlky února se hraje až na jednu výjimku 3x týdně. Vy můžete porovnávat s jinými sezónami. Je to příliš nebo je to dobré pro hráče?
„Podle mě je to ku prospěchu věci a kvality hokeje, že těch zápasů je více. My starší hráči jsme se s tím museli smířit a ti co poctivě trénovali přes léto a během přípravy na ledě v srpnu by s tím neměli mít až takové problémy. My jsme to, jako Sareza, měli těžší díky nehodě, že jsme v lednu měli o dva zápasy více, což bylo hodně náročné. Ten model pár vložených pondělků, myslím, špatný není.“

Není konec základní části 14. února pro hráče i fanoušky přeci jenom příliš brzy?
„Je to určitě brzo. I. liga je specifická trochu tím, že, na rozdíl od extraligy, jsou některé kluby méně finančně zajištěny. A některé týmy na nepostupových místech do play – off jsou rády, že tu sezónu prožijí a přežijí. Je to hodně brzo. Dovolená je pak dlouhá, člověku to pak leze trošku na mozek. Za sebe musím říct, že jsem rád s týmem v play – off, a že se o to můžeme poprat, i když to vypadá, že s Budějovicemi.“

Jak regenerujete či odpočíváte po zápasech?
„Tam je to už jenom o odpočinku. V této fázi, v tolika naměstnaných zápasech, se toho nedá moc natrénovat. Po domácích zápasech víceméně všichni absolvují poctivou regeneraci. Jsou tady k dispozici masáže, vířivky, sauny, takže tady je to na výborné úrovni. Je to na každém hráči, jak k tomu přistoupí. Je tu možnost dalšího sportovního vyžití, což je aktivní odpočinek. Hodně spát, hodně jíst a dodržovat životosprávu.“

Zázemí se měla týkat naše další otázka. Byl jste překvapen zázemím tehdy II. ligové Sarezy?
„Já jsem loni věděl o Porubském zimním stadionu. Věděl jsem, že hráči hrají nějakou nižší soutěž. Slyšel jsem, že je to nový stadión a zázemí je tady slušné. Loni jsem přišel, a ačkoli se to tady dělilo ještě s Vítkovicemi, jelikož ČEZ Aréna byla v nějaké rekonstrukci, a byli jsme v šatně juniorky, tak jsem byl sám překvapený na jaké je to úrovni a jak je to tady krásné. A záviděl jsem dokonce těm II. ligovým hráčům zázemí a podmínky. A všechno to umocňuje obrovský zájem lidí kolem hokeje, ať jsou to maséři, kustodi, lidi jako jsou pán Otisk nebo pan Seifried, kteří se o nás starají doslova jak o malé děti. Za což jim musíme poděkovat.“

Bohužel i přestože se vedení snaží, tak diváci nepřicházejí. Čím si myslíte, že to je?
„Myslím si, že kvalitou hokeje to nebude, protože jsme doma odehráli spoustu dobrých zápasů. Asi je to přesyceností sportu v Ostravě. Je zde řada sportů na extraligové úrovni. Nemyslím si, že by lidé neměli o hokej zájem, ale samozřejmě si asi radši zajdou, zvláště letos, kdy se extraliga zkvalitnila, do ČEZ arény na extraligu, když například přijede Jarda Jágr. Mě to strašně mrzí, protože jsem byl zvyklý z Olomouce i z Prostějova na vysoké návštěvy i v dobách, kdy se nedařilo. To mě trochu mrzí, ale myslím si, že se lidé postupně naučí chodit na hokej, když to tady bude mít vzestupnou tendenci.“

Blíží se závěr základní části. Můžete ji zhodnotit, na 99% jsme v play - off?
„Já doufám, musím to zaklepat, že na 99% tam jsme. Snad Kadaň klopýtne a hlavně my ještě nějaký bod uděláme, protože hráči hrají nejen za sebe, ale i o jméno klubu. Já bych to zhodnotil. Byla to taková hodně pestrá sezóna v tom, že se tady měnili lidi, kdy po výborně rozdělané letní práci trenéra Metelky s panem Rambouskem, se ze zdravotních důvodů měnil trenér. Pak výborná práce trenéra Holaně, který tomu dal řád a úroveň. Smekám před jeho úsilím a touhou něco dokázat nejen pro sebe, ale i pro tým. Když odešel za lepší nabídkou, což každý z nás pochopil. Potom, když se zase měnil trenér, pan Metelka se dal zdravotně dohromady, jsme na to navázali. Pak, bohužel, přišla nehoda a zase změna trenéra. V tom to bylo pestré. My jsme jako hráči neměli moc času o tom přemýšlet a museli jsme sezónu krájet zápas za zápasem. A co se týče hokeje, si myslím, že se dostat do play – off jako nováček je úspěch. A víceméně jakžtakž v klidu a vlastně půl sezóny hrát ve vrchních patrech tabulky je úspěch. Další rok by se na to mělo navázat.

Co pro klub znamená postup do play – off?
„My jsme bohužel klesli až na osmé místo, ale i to je obrovský úspěch pro to mužstvo. Je tady řada hráčů, co první ligu již okusila a nějaký pátek ji hraje, ale jsou zde hráči, kteří hráli dříve jen II. ligu a parádně se s tím poprali i další mladí a nadějní hráči. Tým je dobře poskládaný. Je sice škoda, že nejdeme třeba ze šestého místa, ale i tak je to obrovský úspěch. Teď, když asi půjdeme na Budějovice, tak je zkusíme potrápit. Jejich síla je obrovská, hlavně první pětky a vůbec celého týmu, podle mě extraligového týmu. Zkusíme překvapit, třeba i jeden zápas, kvůli lidem. Poprat se s tím, aby fanoušci viděli, že pro to děláme všechno, a že jsme to samozřejmě neodevzdali.“

Jak vám vyhovuje spolupráce s hráči z řady Radovanem Glasem a Markem Pavlačkou?
„Jsou to hráči, kteří ukázali, že mohou I. ligu hrát. S Markem jsme si sedli perfektně. Je to inteligentní hráč, se kterým mohu kombinovat a navíc mu to tam občas padne. Teď jsme změnili systém hry, kdy já a nebo Marek bráníme. Jen kdyby nám to tam více padalo.“

Jak se Vám líbí město Ostrava? Převládá názor, mimo Ostravu, že je Ostrava škaredé a špinavé město.
„Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že budu hrát v Ostravě, tak se mu vysměji, protože jsem to slyšel taky. Byl jsem mile překvapen. Ostrava je moderní město. Je to dáno i tím, že se pohybuji převážně v Porubě a Zimním stadionu. Ale i centrum je pohledné. Samozřejmě k tomu patří i průmyslové časti, ale s tím se musí počítat. Je to moderní a krásné město. Rád bych se tu usadil. Chtěl bych tady hrát ještě nějakou tu sezónu. Mně se tady líbí.“

Je výhodou i to, že má klub hotel přímo vedle Zimního stadionu?
„Výhodou to určitě je. Můžete chodit na trénink z hotelu jen „v papučích.“ Pro mimoostravské je to jen dobře. Já jsem bydlel chvíli na hotelu. Teď bydlím s přítelkyní ve staré Porubě.“

Jste zastupující kapitán. Byla vám tato pozice určena před sezónou?
„My jsme se střídali. Poprvé, když Pavel Šebesta nehrál tak měl „C“ Marek Pavlačka. Potom v Boleslavi jsem je od trenéra dostal já. Je to pro mě čest dělat kapitána v týmu, kde mě před sezónou skoro nikdo neznal. Teď je má pozice trochu jiná, ale i tak je to pro mě obrovská čest. Dlouhou dobu kapitánoval v Olomouci i v Prostějově, takže toto pro mne žádný problém není. Já jsem takový trošku blázen a hecíř na střídačce, takže moje pozice se nemění, akorát jdu podat ruku rozhodčím jinak je to pořád stejné.“

Martin Janeček a Sareza

Sezóna 2003/2004

                 Z   G   A   B   +/-   PIM
základní část    3   1   0   1           0 
Sezóna 2004/2005
                 Z   G   A   B   +/-   PIM
základní část   51  14  11  25    -7    30 
playoff          3   0   0   0    -2     8
Sezóna 2005/2006
                 Z   G   A   B   +/-   PIM
základní část   42   5  12  17    +2    32

celkem          99  20  23  43    -7    70