Hokej nám všem moc chyběl a těšili jsme se na sebe, shodli se trenéři juniorů Sršeň a Bahník
Když u nás byly kvůli vládním nařízením zakázány všechny mládežnické soutěže a nemohlo se ani hrát, tak polští hráči cestovali do své země. Je nějaká šance, nebo si vy osobně myslíte, že by se do Poruby vrátili?
Tomáš Sršeň: „Z klubu odešel Kacper Macias, který se celý rok připravoval v Polsku a možná tam odehrál i nějaké zápasy. Kacper se ale vrátil do Poruby a jsme za to velice rádi. Teď trénuje s muži a byli bychom rádi, kdyby nám pomohl i v juniorce. Měl by být jeden ze stěžejních obránců.“
Trénovat se tedy nemohlo. Zůstali kluci alespoň v nějakém tempu ve formě domácích tréninků? Dávali vám vědět o svých aktivitách a povinnostech vůči hokeji?
Tomáš Sršeň: „Bylo to trochu složitější. Někteří hráči se připravovali v Polsku a pro nás jako juniorku to nebylo jednoduché. Kluci totiž nemají auta a rodiče je nemohou vždy vozit. Kluci však dostali nějaké instrukce a bylo to pouze na nich. Oni chtějí dál v hokeji pokračovat a my je neustále upozorňovali, že je potřeba tomu něco dát. A myslím si, že po prvním tréninku, když se sportoviště otevřela, tak připraveni byli.“
Jak jsou na tom z pohledu fyzické stránky po loňské průšvihové sezoně? Jsou vidět nějaké nedostatky?
Tomáš Sršeň: „Co se týče fyzické stránky, tak podle mě se nějakých osmdesát procent hráčů připravovalo, takže jsme na to pouze navázali a některé ztráty se snažíme samozřejmě dohnat. Kluci, kteří byli lehce slabší, tak to celkem zvládají a je radost sledovat jejich tréninky. Před tím nám ale chyběl led, takže tuto část jsme zintenzivněli a s kluky se snažíme ten jeden rok dohnat.“
Byla vidět na klucích větší radost z toho, že se zase můžou společně plně věnovat tréninkům?
Tomáš Sršeň: „Samozřejmě. Měli jsme dvě období, kdy jsme mohli trénovat, když se opatření rozvolnila. Kluci okamžitě přišli a byli všichni na ledě a je z nich vidět radost, že ten sport chtějí hrát a maximálně se věnují tréninkům. S trenérem (Miroslavem Bahníkem, pozn. red.) v nás převládá spokojenost a je na nás, abychom do nich dostali správnou taktiku a uvidíme, co to udělá v zápasech.“
Jak jste prožívali toto těžké období bez hokeje?
Tomáš Sršeň: „Byl to skoro celý rok, takže člověku chybí hokej a kluci. S trenérem jsme si občas také volali, jenže to je málo. Doma to taky už bylo náročné (směje se).“
Miroslav Bahník: „Prožíval jsem to jako každý druhý, u televize. Protože jsme čekali každý den, jaká budou nařízení a co budeme moct dělat a co ne. Byli jsme dlouhou dobu doma, takže jsme rádi, že se to rozvolnilo a mohli jsme začít s tréninkem.“
Máte už plány pro přípravu na nadcházející sezónu?
Tomáš Sršeň: „Zaměříme se na kondici a z hokejové stránky se budeme snažit dostat do hráčů systém, který chceme hrát. Na tom je potřeba pracovat už od teď. Dále uvidíme, co přinesou přípravná utkání. Cílem je hlavně udržet dosavadní soutěž do dalších let. Nebude to sice jednoduché, protože hodně klubů spadne o soutěž níž, ale jsme optimisti.“
Už jste si domlouvali s nějakými kluby přátelské zápasy?
Tomáš Sršeň: „Tuším, že máme domluvený s Havířovem tréninkový zápas a potom až v srpnu se budou hrát další.“
Obáváte se, že by mohla přijít další vlna a vše by se zase zavřelo?
Miroslav Bahník: „Opatrnosti není nikdy dost. Přál bych si, aby už další vlna nebyla, nemuselo se nic zavírat a nejen hokej, ale i ostatní sporty mohly fungovat bez omezení.“
