Byly jsme víc týmové než Švédky a díky tomu tu zlatou máme, říká olympijská vítězka Adéla Wojnarová
Na turnaji měl výběr trenéra Dušana Andrašovského ve skupině jen tři utkání. Mladé reprezentantky vyhrály ve skupině nad Maďarkami a Švýcarkami, a v pátek 25. března sehrály velkou bitvu se Švédkami, která skončila 2:1 po nájezdech, a mohlo se už jen slavit zlato...
„Oslavy byly velké a byly super. Medaile jsme oslavily hlavně v šatně po zápase, kde za námi přišel i hlavní organizátor festivalu a řekl nám, že to byla nejúspěšnější olympiáda i díky nám. O to byla ta výhra sladší, takže opravdu to bylo super,“ prožívá Adéla po čtyřech dnech krásné emoce na tribuně RT TORAX ARENY, kde rozhovor vedeme. Cesta za úspěchem ale nebyla jednoznačná.
„První dva zápasy nebyly zase tak těžké. I když proti Švýcarkám to nebylo úplně jednoduché, ale taky to nebylo tak, jako ve finále proti Švédkám. Takže jsme tak trochu počítaly, že skupinu vyhrajeme. Finále ovšem bylo velmi náročné. Vyhrávaly jsme 1:0 a těsně před koncem třetí třetiny jsme inkasovaly. V prodloužení hraném čtyři na čtyři gól nepadl, takže rozhodovaly nájezdy. No a v těch to vyšlo,“ říká s vítězným úsměvem sympatická obránkyně starších žáků HC RT TORAX Poruba.
Než si děvčata pověsila na krk zlaté medaile, zaskočilo nejen je, ale i realizační tým a soupeřky, že se hrálo dvacetiminutové prodloužení. „Pro všechny zúčastněné bylo toto překvapující. Jinak se hrává klasické pětiminutové tři na tři. Tato varianta byla pro nás dlouhá, ale ustály jsme to,“ vzpomíná Adéla na nemilou situaci. Jak ale řekl trenér Andrašovský v rozhovoru pro hokej.cz, když chyběla fyzická síla, bralo se z psychiky. „Hrály jsme všechny za jednu a jedna za všechny. I když jako v každém týmu, tak i u nás se našly mouchy, ale to tak bývá. Myslím si ale, že jsme byly dobrý tým, držely jsme při sobě a díky tomu jsme zápasy vyhrávaly. A díky tomu nám to vyšlo hlavně se Švédkami. Ony až tak při sobě nedržely jako my. A jak jsme se my semkly, tak díky tomu to podle mě vyšlo,“ konstatuje s hrdostí a úsměvem Adéla a jedním dechem dodává: „Byly jsme prostě víc týmové než Švédky.“
Šest hráček soupisky bylo na druhé olympiádě mládeže a jednou z nich byla právě porubská Adéla Wojnarová, takže mohla porovnat kvalitu obou turnajů, pokud se to vůbec dá.
„Organizačně ve všech směrech bylo lepší Švýcarsko. S jídlem, ubytováním se vším. I to Finsko bylo fajn, ale měla jsem asi vysoká očekávání díky zkušenosti z ledna 2020 v Lausanne, kde to bylo opravdu vše vymakané. Tam jsme dostávaly i oblečení. Teď ve Finsku bylo problematické hlavně jídlo, které nebylo k jídlu. Takže nám trenéři vařili, abychom měly dostatek energie do zápasů. Šlo to ve Finsku zvládnout, muselo se, ale Švýcarsko bylo rozhodně lepší.“
Týmově to dopadlo výborně, avšak po individuální stránce to nebylo zcela jednoznačné, jak prozradila hráčka také týmu HC FALCONS SOKOL KARVINÁ. „Pro mě to byly vlastně první zápasy této sezóny, protože jsem byla nemocná. Pořád,“ krčí Adéla rameny. „Minulý rok jsme měla hodně špatný. Takže to byly u mě zprvu velké nervy. Po dlouhé době zápas a ještě na olympiádě…!! První zápas mohl být lepší, ale ve druhém to bylo už super. Tam jsem si byla už hodně jistá a ve finálovém utkání jsem byla naprosto spokojená.“ V prodloužení finálového utkání, dle slov trenéra Andrašovského, se holky hodně obětovávaly leháním do střel a velmi pomáhaly gólmance Hesové i za cenu bolesti a modřin. „Občas se nějaká střela schytala, ale spíš jsme soupeřky nepouštěly do střel, takže já si do Ostravy nějaké velké šrámy nepřivezla.“(smích)
Teď se budou holky připravovat na červnové MS U18. A aby byly v tréninkovém procesu a neztratily výkonnost, bude realizační tým pořádat krátké kempy. Je vůbec reálná možnost, že si porubská hráčka zahraje i tento turnaj? „Bude těžké se do kádru ročníku 2004 dostat. Holek je tam poměrně dost a vzhledem k tomu, že jsem minulý rok více marodila, než hrála, tak si nejsem jistá, že bych se mohla na MS objevit. Budu ráda za každou pozvánku na kemp, kde bude hlavní jádro reprezentace do 18 let. Teď na olympiádě jsme hrály o rok dva mladší hráčky, které se samozřejmě mohou o místo v sestavě poprat, ale bude to těžké. Holky se v původním týmu rozehrály, spolu se sehrály a nacvičovaly systém hry, vlastně v prvním roce už se ukázaly trenérům, zatím co já doma laborovala s nemocemi. Takže opravdu nemám velká očekávání, že bych na MS jela. Samozřejmě šance na nominaci je vždy, ale vzhledem k tomu, že jsem na kempy nejezdila a trenéři mě moc neznají, tak šance je minimální. Oproti holkám mého ročníku, které se srazů účastnily pravidelně.“
Plány do blízké budoucnosti, resp. do další sezóny, skoro sedmnáctileté Adély jsou velmi jasné. Trénovat v Porubě s dorostem a věřit, že dostane šanci zahrát si s porubskými kluky extraligu. A kdyby ne, tak v nějakém nedalekém klubu aspoň ligu dorostu. A jasno má ještě v jedné věci. „Určitě chci v Porubě trénovat.“
Širší budoucnost vidí ambiciózní a sebevědomá Adéla Wojnarová v skloubení hokeje a studia. „Moje vize je Skandinávie. Třeba právě Finsko či Švédsko. Uvidím, jak se bude v budoucnosti vše odvíjet.“ Co je ovšem jisté, s ženským týmem HC FALCONS SOKOL KARVINÁ si Adéla zahraje finále extraligy žen s HC Příbram.
