Najít okamžik, který o rozhodl o sestupu? To není jednoduché, ví Tomáš Potěšil

Trenére, začněme pozitivně. Vy jste sezonu začal na lavičce juniorů, kteří se po postupu do extraligy juniorů v úvodu soutěže dlouho drželi nahoře a v jednu chvíli dokonce vedli tabulku. Bylo to pro Vás velké překvapení?

Co se týče juniorky, byli jsme nováčkové, věděli jsme, že se na to musíme pořádně připravit. Pro mě je základ letní příprava, kdy ti kluci opravdu makali a místy si sáhli na dno svých sil. Výsledky té letní suché přípravy podtrhly fyzické testy, ve kterých jsme dopadli velmi dobře. Byl jsem tedy spokojen, že po fyzické stránce je do sezony mužstvo velmi dobře připraveno a kdo je připraven, není překvapen.

V těch prvních přípravných zápasech se nám moc nedařilo a výsledkově jsme toho moc neuhráli. Zaměřovali jsme se ale na tvorbu herních systémů a došli jsme k přesvědčení, že musíme hrát z perfektně organizované obrany, což se nám podařilo na výbornou. To jde vidět i na těch výsledcích prvních utkání, kde jsme inkasovali málo branek a celkově jsme do té soutěže vstoupili úspěšně. Každý takový start do soutěže je pro mužstvo psychicky povzbudivý. Kluci získali sebevědomí a tou soutěží pak juniorka prošla na výbornou.

Junioři před sezonou postoupili do extraligy. Jak náročné bylo vytvořit tým, aby byl konkurenceschopný i v nejvyšší soutěži?

Já jsem u juniorů v minulosti už působil a hráči ročníku 2006 byli tehdy prvoročáci, kteří se s juniorským hokejem teprve seznamovali. Věděl jsem, že až k nim dojde i ročník 2007, tak že základ týmu budeme mít dobrý. Oba tyto ročníky dostaly v Lize juniorů velký prostor a kluci se vyhráli. To si myslím, že byl základ k tomu pozdějšímu úspěchu v extralize. Samozřejmě se to mužstvo muselo doplnit hráči odjinud. Existovala tam nějaká pravidla, kdo může nastoupit, kdo nemůže. Tým jsme doplnili o Šimona Bialeho, který se do Poruby vrátil z Vítkovic. Po různých jednáních a shánění hráčů si myslím, že se nám tým podařilo doplnit vhodně tak, abychom byli konkurenceschopní, což sezona ukázala. Hodně důležité bylo také to, že přivedli brankáře Mathiase Skoumala, který vytvořil kvalitní dvojici se Samuelem Sobolem, což byl základ úspěchu.

Vy jste se následně na konci listopadu posunul na střídačku A- týmu. Jak jste celou tu situaci vnímal ze svého pohledu?

Před minulou sezonou jsem vedl dorost a do posledních kol jsme se zachraňovali. Ta sezona byla poměrně stresující. Před letošní sezonou jsem naopak tušil, že bychom s juniorkou mohli udělat nějaký úspěch. V době, kdy k přesunu do A týmu došlo, byli junioři už zachráněni. Zároveň jsme ale věděli, že ten mančaft má na to, aby se dostal do playoff.

Když přišla nabídka převzít A-tým, nevěděl jsem, do čeho jdu. Do té doby jsem neviděl žádné utkání, protože se nám termíny křížily s extraligou juniorů. Vím, že byli osloveni někteří trenéři, ale nabídku, převzít tým, kterému se nacházel takové situaci, nepřijali. Po domluvě mezi generálním manažerem Pavlem Hinnerem a majitelem Tomášem Häringem jsem byl přeřazen k áčku. Situace týmu mi nebyla lhostejná.

Nicméně svou budoucnost jste spíše viděl i nadále u mládeže, je to tak?

Každý trenér má asi ambice se dostat až k tomu A-týmu. Já jsem takovou situaci už jednou zažil v Havířově, nicméně i přesto, že i Havířov tehdy spadnul, ta působení si moc podobná nejsou. V době, kdy jsem přebíral "A" tým Havířova, jsem byl už třetím trenérem v dané sezoně. Přišel jsem v situaci, kdy klub byl svým způsobem smířen s tím, že se v soutěži neudrží, protože v té sezoně padalo dohromady šest týmů. Docházelo k rozprodeji klíčových a finančně nákladných hráčů a ta sezona se svým způsobem už jen dohrávala. Trenérsky mi ten sestup dal ale hodně. V tu chvíli jsem si ale taky řekl, že v takové krizové chvíli už nikdy nabídku vést A-tým nepřijmu.

V situaci, kdy jako trenér nevíte, jak jsou na tom hráči po fyzické stránce, kdy nemůžete ovlivnit výběr hráčů a kdy si v přípravném období nemůžete hráče kondičně a systémově připravit. Výsledek letošní sezony mě v mém názoru jen utvrdil. V pokročilé fázi sezony se už některé věci zkrátka nedají změnit nebo podstatně ovlivnit.

V jakém stavu se tým Poruby nacházel, když jste jej přebíral? Jaká panovala v kabině nálada?

První trénink jsme měli v pondělí a hned ve středu se hrálo. Chtěl jsem, aby ten trénink byl dynamický, energický, zkrátka v pohybu. Hned první utkání jsme prohráli vysoko 3:8 a byl to obrovský propadák. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to mužstvo je v obrovské krizi a herní nepohodě, což byl v danou chvíli velký problém.

V čem jste viděl největší problém týmu, který v nedávných zápasech padl 0:8 na Slávii a 5:8 v Sokolově? Dá se v tak krátké době s týmem vůbec něco udělat?

Hlavním problémem byl fakt, že tým inkasoval nejvíce branek v celé soutěži tzn. problém byl v defenzivní činnosti. Ukázal mi to také ten první zápas na střídačce, který jsme doma s Pardubicemi prohráli. Našim hlavním úkolem tedy bylo, zaměřit se především na zlepšení defenzivní činnosti. Do toho spadá hra v jakékoliv části kluziště v době po ztrátě kotouče. Ta může být aktivní nebo pasivní. Chtěli jsme hrát aktivní hokej, takže jsme chtěli, zapracovat na této změně.

Generální manažer Pavel Hinner se snažil tým posílit. Během listopadu a prosince přišli útočníci Sloboda, Svoboda, Marosz, sestavou se mihl také další prostějovský útočník Hotěk. Následně také na střídavé starty vítkovičtí Přibyl s Prčíkem. Bylo to dost, nebo jste jako trenéři volali po ještě větším zásahu do týmu či naopak ukončení některých stávajících smluv?

Asi to vezmu trochu z druhé strany. Ve chvíli, kdy jsem k týmu přišel, měli jsme nejstarší mužstvo v Maxa lize. Byli jsme asi jediný tým, který před koncem přestupního období neudělal žádnou zásadní nebo alespoň výraznou změnu. Když si to zpětně promítnu, tak Zlín do svého týmu přivedl Jarůška, Rachůnka, Hanouska, Köhlera a další hráče. Právě tito hráči byli následně klíčovými pro ten vzestup tabulkou směrem nahoru. Táhli je přístupem, body a Zlín nakonec místo bojů o sestup bojuje v tuto chvíli o finále. Tábor přivedl Rudolfa Červeného, který bodoval snad v každém utkání. To jsou hráči, kteří byli svým přístupem a výkony schopni ten tým okamžitě ovlivnit.

My jsme ty požadavky měli. Chtěl jsem, aby se udělala změna a přivedli se nějací dva nebo tři hráči větších kvalit, kteří by to mužstvo dokázali nějakým způsobem zvednout, což se v případě našich posil až na Rosťu Marosze nepovedlo nikomu. Místo abychom do závěrečných bojů ten tým nějakým způsobem posílili a přivedli hráče, kteří by to svedli, tak k tomu nedošlo. Navíc jsme se museli v závěru soutěže potýkat se zraněními. To je další z důvodů, proč ta sezona nedopadla dobře.

Po sezoně už můžeme naťuknout, které hráče ze sestavy dostaly zdravotní komplikace, a ne výkonnostní důvody?

Od doby, co jsem k týmu přišel, byli na marodce Tomáš Gřeš nebo Michal Vachovec, což jsou hráči, kteří nám chyběli v defenzivě. Důležitá domácí utkání s Chomutovem neodehráli Petr Mrázek s Rosťou Maroszem a v obraně Michal Gutwald. Rozpadly se nám nejen první dvě formace, ale také ty přesilovkové. Den před prvním utkáním jsme museli udělat vynucené změny a nebylo to úplně ideální. Z rodinných důvodů nám na několik utkání vypadl Jakub Kotala, na posledních sedm kol pak vypadl Ondra Roman a v závěru taky Jakub Žůrek. K tomu byl v podstatě celou sezonu mimo Vít Christov. Těch zranění bylo hodně a tou sestavou se neustále muselo hýbat.

Kvůli zraněním dostali v A-týmu příležitost také junioři, což nebylo v minulých letech zvykem. Jak hodnotíte výkony mladíků T. Vehovského, Zduby nebo Bialeho?

Já bych to vzal ještě z druhé strany. Už jsem zmiňoval, že jsme měli nejstarší tým. Za poslední roky se Maxa liga omladila, bez agresivního pohybu a energie to dneska nejde. Všichni vidíme, že u týmů, které měly mladší kluky jako Slavia, Pardubice, Litoměřice nebo i Jihlava s Kolínem, byla ta energie na tom ledě vidět. Pořekadlo, jak trénuješ, tak hraješ, prostě platí. V tom jsem viděl v podstatě největší problém tohoto týmu. Příliš mnoho starších hráčů, kteří toho během svých kariér dokázali spoustu, ale proti těm mladším pohyblivým hráčům a těm energickým týmům jim prostě ten pohyb a energie na ledě chyběly. Soupeři z toho naopak těžili, a to je pro mě hlavní důvod, proč to mužstvo během té sezony tápalo. Špatná skladba mužstva, kterému chyběli hráči střední a mladší generace. Věk jde ruku v ruce s těmi zmíněnými zraněními.

Mladší hráči mají vnitřní motivaci, protože mají touhu se dostat do vyšších soutěží. Ta jejich motivace se na ledě ukázat, je pak daleko vyšší než u těch hráčů, kteří mají ty nejlepší hokejové roky za sebou. Neměli jsme v tom týmu dostatek tzv. nosičů vody. Hráčů by se pro ten tým obětovali a nechali na tom ledě duši. Ta energie, nasazení, agresivita, maximální rychlost nám chyběly a nehráli jsme agresivní přímočarý hokej do brány.

Co se týče těch mladých kluků si troufnu říct, že Šimon Bialy, kterého jsme zapojili, byl pak náš nejlepší obránce. V naší situaci nebylo jednoduché ty mladé kluky do hry zapojit. Ten čas, který na ledě měli byl malý, ale vůbec se neztratili. Jasně se nám ukázalo, že to mládí nám chybělo.

Mohla být Šimonova výhoda v tom, že do týmu přišel jako klíčový hráč a kapitán juniorů tedy, že nebyl psychicky zatížen tím, co se dělo v A-týmu?

Juniorská soutěž je daleko rychlejší a agresivnější. Je tam strašně málo času na nějaké tvoření, proto se tam hraje rychlý a jednoduchý hokej. Honem ven z obranného pásma, tlak do brány, jednoduchost. Šimon patřil jako overage k těm nejlepším obráncům juniorské extraligy a dokázal to pak potvrdit také v "A" týmu, kde hrál tu hru, kterou jsme chtěli praktikovat, což pro některé hráče nebylo jednoduché nebo to nepřijali.

Mrzí mě, že jsme tým a jednotlivé hráče nedokázali přesvědčit, že to, co trénujeme a chceme, je cesta k úspěchu. Mladí hráči, kteří přišli do prvoligového hokeje, tak jim je to pojetí hokeje vlastní. Juniorská soutěž je dost propojená s reprezentačními úsekem svazu, kteří se na pojetí hry snaží dohlížet. Dělá se spoustu školení, seminářů pro trenéry, kde se jim předávají informace, tak abychom byli v mládeži se světem konkurence schopní, což se teď daří.

Týmy, které se nebojí zapojovat mladé hráče pak dokáží praktikovat nejen v první lize, ale také v extralize aktivní a bruslivý hokej. Například Karlovy Vary, Plzeň nebo Liberec a další, se touto cestou vydaly a hrají agresivní, útočný hokej s maximální energií a pohybem.

Dalším mladíkem, který se v Porubě letos objevil byl brankář Jan Kavan. Jak moc byly jeho výkony pro tým klíčové?

Brankář Kavan byl hrozně důležitým článkem naší sestavy. Vezměme ale v potaz, že je to pořád junior ročníku 2005, je tedy stejně starý jako Šimon Bialy. Gólmani navíc zrají ve vyšším věku a on je ještě mladý klučina, který má ty nejlepší sezony teprve před sebou. Bylo toho tady na něj naloženo strašně hodně. On nám některé zápasy dokázal sám vyhrát, ale chytat za statisticky nejhorší obranou soutěže pro něj bylo obrovské sousto. Spoustu zápasů jsme ale vyhráli díky němu.

Odehráli jsme ale i dobré zápasy. To byly chvilky, kdy jsme si říkali, že bychom to mohli zvládnout. Kluci byli nějakým způsobem schopni hrát to, co jsme po nich chtěli, nebo co by nám mohlo přinést ovoce. Těch zápasů několik bylo, ale v dalším zápase jsme se k té hře nedokázali vrátit.

Jak by tedy měl vypadat ideálně sestavený tým?

Podívejme se třeba na Jihlavu, kde je ikona Čachotský, kterému i ve čtyřiačtyřiceti letech nabídli další dvouletou smlouvu. On ale na tom ledě ty mladé hráče předčí ve spoustě věcech, ať už je to bruslení nebo nasazení. Patři do kategorie starších hráčů, kteří svým přístupem vychovávají ty mladší.

Neříkám, že se musí hrát jen na mladé, v tom týmu musí být pár zkušených hráčů, kteří jsou charakterově dobří a připraveni ty mladé vést, a navíc jim i svou hrou konkurovat. Podobně to měly i Pardubice B. V týmu měli spoustu mladých hráčů a mezi nimi pár hráčů kolem třicítky, kteří je formovali.

Řekněme si otevřeně. Kdo by měl být za skládání týmu odpovědný? Jde to za manažerem, nebo spíše za trenérem?

Měla by to být týmová práce. Myslím si, že to mužstvo by měli stavět trenéři s manažerem společně. Spolu by měli konzultovat jméno za jménem a budovat mužstvo tak, ať hráči vědí o svých rolích navzájem. Aby přirozeně cítili, kde v týmu je jejich místo a jakou roli v týmu mají a respektovali ji. Dnes se o hráčích dá zjistit hodně informací např. zdravotní stav, charakter v krizových situacích, týmové nastavení a další informace, které je potřeba znát, než hráči nabídnete smlouvu.

Na týmu jste našel a otevřeně popsal chyby. Je něco, za co byste tým naopak pochválil?

Pokud bych měl na našem týmu vypíchnout něco pozitivního, tak to byly přesilovky. Tam jsme naopak tu naši zkušenost a rozvahu dokázali využít. To byl takový světlý bod té sezony.

Co podle Vás rozhodlo o tom, že letošní sezona skončí sestupem? Byl to ten nepovedený dvojzápas s Chomutovem, nebo ten závěr poznamenaný administrativní chybou Severočechů, kteří Porubě dali „druhou šanci“?

Já si myslím, že hledat někde ten okamžik, který zavinil sestup, není jednoduché. Ta sezona celkově nebyla dobrá. Za své působení u týmu bych mohl těch okamžiků vyjmenovat, kdy jsme si to v podstatě prohráli, celkem dost. Těch zápasů bylo hodně. Namátkou domácí utkání se Sokolovem, které jsme vedli 2:0 a poté 4:2. Zápas, který jsme měli pod kontrolou jsme nakonec prohráli 4:5. Pak ty dva zápasy s Chomutovem, kdy nás trápila zranění, ale ve druhém utkání jsme vedli 2:0 a měli trestné střílení. Do minuty jsme dostali gól na 2:1 a obraz hry se radikálně změnil. Ta psychika hráčů hrála svoji roli. Kdybychom zvýšili na 3:0 tak věřím, že bychom zvítězili. V první třetině jsme navíc na ledě dominovali.

Není to trochu paradox, že na jednu stranu měla Poruba zkušené mužstvo, které ale na druhou některé situace po inkasovaných brankách neustálo psychicky?

Ano, těch zápasů bylo dost. Podobně to vypadalo v zápase se Sokolovem. To se dá těžko vysvětlit. Jestliže hrajete o sestup, tak pro nás bylo důležité hrát dobře v defenzivě. Vidíme to i v playoff, kdy se některá utkání hrají na nulu, a to jsme my nedokázali. Zejména v obranném pásmu bylo spoustu individuálních chyb. Těch chvil, kdy jsme nehráli jednoduše a chtěli jsme hrát hokej za každé situace, bylo hodně a my jsme z toho inkasovali a nebyli jsme schopni se jako tým semknout a na tom ledě hrát všichni zodpovědně.

Jedno z utkání, kde jsme bod vyloženě ztratili, bylo to na Slavii, kde jsme vítězstvím mohli Chomutovu odskočit na rozdíl jednoho bodu. Slavia hrála s velmi mladým týmem a po první třetině jsme vedli 3:1. Místo abychom ten zápas v poklidu dohráli, tak jsme během pěti minut inkasovali tři branky. Nakonec jsme byli rádi za dva body v nájezdech. Bod, který jsme ztratili je v konečném zúčtování rozhodující.

Tam jsem viděl, že ten bod nám chyběl, abychom se nemuseli v závěru spoléhat na tu ztrátu Chomutova. To byly ty okamžiky, kdy to mužstvo netáhlo za jeden provaz a připadalo mi, že někteří si ani neuvědomovali tu vážnost situace, i když to bylo jen pár kol před koncem.

Poruba v základní části prohrála neuvěřitelných 13 utkání pouze o gól a v několika dalších vyrovnaných utkáních se soupeř uklidnil gólem v power-play. utkání Ten bod tak ležel prakticky kdekoliv, souhlasíte?

Ano, to je prakticky to, o čem se bavíme. Ať to bylo 0:1 s Třebíčí nebo zápas v Sokolově, kde jsme prohrávali o gól a následně dva inkasovali do prázdné branky. Konkrétně těch šancí na branku v Sokolově, kde jsme ve třetí třetině hráli výborně, bylo hodně, ale bohužel. My jsme ty šance neproměnili a utkání jsme těsně prohráli, i když jsme v nich třeba vedli, nebo byli lepším týmem.

Na druhou stranu spoustu zápasů se nám podařilo obrátit v závěru, kdy jsme při hře bez brankáře dokázali vyrovnat a následně jsme zvítězili v prodloužení nebo po nájezdech. Musím ale říct, že ty zápasy jsme hráli velmi dobře, ať to byl Vsetín, Tábor nebo Zlín. Tam jsme si ty body zasloužili. Byly ale i zápasy, kdy mužstvo bylo bezzubé, bez energie a bez chtíče s tím něco v zápase něco udělat.

V Porubě se před sezonou vsadilo na vysoký počet cizinců. Lotyšské duo Razgals – Gegeris vládlo porubským střelcům, ale některá jména se nepovedla, a nakonec tým opustila. Je to tak?

O tom se mi těžko hovoří, protože jsem přišel k týmu a ti hráči tam už byli. To byla manažerská záležitost a já si myslím, že pan Hinner v tomto neměl šťastnou ruku. Ti hráči byli nadstandardně ohodnoceni, ale pak tam na ledě pro tu Porubu nenechali to srdíčko. Po mém příchodu jsme chtěli tyto hráče vyměnit, protože bylo vidět, že jim na těch výsledcích moc nezáleží, což se ukázalo v některých zápasech třeba neochotou blokovat střely, které následně znamenaly branku, nebo nedodržováním systému.

Myslím si, že ty kroky přišly pozdě. Ten řez měl nastat někdy kolem Vánoc, kdy jsme na to apelovali, ale nejspíš na tom trhu nebyli žádní hráči nebo naopak o ty naše hráče v danou chvíli neměl nikdo zájem. Myslím si, že vedení pro to v danou chvíli mělo udělat daleko víc, abychom za ně výměnou dostali nějaké dva nebo tři kvalitní hráče, abychom do toho týmu dostali pár čistých hlav jako ji měl třeba Filip Haman, který přišel a okamžitě byl jedním z nejlepších obránců, ale ta výměna přišla až sedm kol před koncem. Těch hráčů tady mělo přijít více.

Jaká je v tuto chvíli Vaše budoucnost. Je spojena s trénováním porubského A-týmu?

Všichni, kteří jsme se podíleli na chodu A týmu od manažera, přes trenéry a hráče, jsme se na tom sestupu podíleli. Za mě byla obrovská chyba letní příprava. Vidím to jako velkou manažerskou chybu, že skoro 70 % hráčů mělo individuální tréninkové plány. Já jsem zastánce toho, že v létě se tvoří tým, staví parta a buduje se základ pro sezonu. Mě po příchodu zajímaly výsledky fyzických testů a některé byly na velmi nízké, až na alarmující úrovni. Když se na ty jednotlivé parametry a výsledky podíváme, tak někteří hráči šli do sezony se špatnou kondicí.

Můj názor je, že hlavní trenér, který s týmem spadne, by na jeho lavičce neměl v následující sezoně působit. Mrzí mě, že jsem hráče opravdu nepřesvědčil hrát ten hokej, který jsme chtěli a nedokázal jsem na ně zatlačit, aby to přijali a aby to bylo standardem v každém zápase. A ne aby to jednou dokázali a poté třikrát ne.

Na druhou stranu si myslím, že když už se to stalo, že by to mohl být restart klubu a ponaučení. Myslím si, že nový generální manažer tady s trenéry poskládá slušný tým, který by se během jedné sezony měl dostat zpátky.

Jsem rád, že pan Häring tady svou přízeň Porubě zachová a chce ji dostat zpátky nahoru. Můj názor je, že ten mužský hokej tady funguje hlavně díky němu a je skvělé, že ani tento neúspěch jej neodradil od toho, aby ten porubský klub dále dobře fungoval. Za to mu patří velký dík.