Máme super partu a zdravou rivalitu na ledě i mimo něj, říká o juniorské kabině Maxim Vehovský
Tobiáš se již v několika rozhovorech pro různá media vyjádřil, jaké to je, hrát se starším bratrem po boku. Na porubský mikrofon doslova řekl: „Má obrovský vliv na celý mančaft, nejen na mě. Je velká osobnost, má zkušenosti a velký respekt v kabině.“ To se čte hezky, že ano?
Jsem rád, že mě brácha vnímá jako vzor, ale myslím si, že se ženeme dopředu tak nějak navzájem. Nikdy si nezávidíme, kdo dal víc bodů. Teď, když spolu hrajeme v porubské juniorce, je to fajn a moc si to užívám. Sice nehrajeme spolu každý zápas v jedné formaci, i tak to je super.
Několik zápasů jste ale již spolu hráli, když jste se vrátil po vítkovické neúspěšné sezóně do Poruby…
Ano, bylo skvělé se po sezóně, kdy jsem nastupoval i za A-tým Vítkovic, vrátit „domů“ a pomoct klukům, se kterými jsem vyrůstal, s postupem do extraligy. Hned po mém příchodu bylo jasné, že budu hrát s bráchou, což bylo úplně super. Mrzelo mě jen zranění na konci, ale postup jsme si všichni strašně užili.
Půjčím si otázku z jednoho Tobiášového rozhovoru, protože chci znát i názor druhé strany. V čem jste si podobní a v čem naopak rozdílní?
Herně má lepší střelu i zakončení, je to takový zabiják, který chce dát gól. Já spíš vidím hru a hledám spoluhráče na přihrávku, v čem vynikám, tak to je bruslení. Odlišné máme i nastavení hlavy. Já si některé věci beru víc k srdci, on je v tomhle klidnější, neřeší. Ale právě to nás dobře doplňuje.
Jste si evidentně hodně blízcí. Měli jste od malička sen hrát spolu?
V žácích jsme to tak asi ještě neměli. Popichovali jsme se, byli jsme soutěživí a špičkovali se, kdo dal kolik gólů. Ale teď i do budoucna bychom rádi hráli spolu v jednom týmu.
V loňské sezóně jste hrál, dá se říct, ve třech týmech. Nebylo to náročné?
Nebylo. Jsem rád za každý zápas, do kterého můžu nastoupit. Ve Vítkovicích se bohužel skončilo velmi rychle, takže jsem pak byl rád, že můžu do domácího klubu a být nápomocen postupu juniorky do vyšší soutěže. Což byla pro mě třešnička.
Aktuálně se porubské juniorce daří i výsledkově. Po nevyrovnané základní části přišel zlom. Pozitivním signálem je také vysoké zastoupení porubských hráčů v kanadském bodování soutěže, což svědčí o velké produktivitě týmu…
Bylo to hodně nahoru a dolů, tým se ale semkl. Máme super partu a zdravou rivalitu na ledě i mimo něj. Nikdo nehraje na sebe, přejeme si bodové úspěchy navzájem a tým šlape. Což je vidět pak i ve statistikách.
Ovšem sužují vás zranění a nemoci, zatím jste moc zápasů v plné sestavě v nadstavbě neodehráli. Dá se říct, že reprezentační pauza přišla vhod?
Marodka nás teď trochu trápí, to je pravda, takže pauza přišla určitě vhod. Doléčí se zranění, nemocní s chřipkou a taky doufáme, že se kluci z reprezentace, včetně bráchy, vrátí v pořádku a v plné síle.
Devět zápasů do konce nadstavby je poměrně hodně, navíc se na postupovou čtyřku tlačí dalších pět mančaftů. Boj o umístění v elitní čtyřce nebude procházka růžovou zahradou…
Playoff máme v hlavách, a i když jsme nováček soutěže, chceme dojít daleko. Ovšem jdeme zápas od zápasu a každý chceme vyhrát. Máme malý bodový náskok, na což ale vůbec nemyslíme. Víme, že se to může po dvou třech utkáních rychle otočit.
Porubská juniorka dnes 10. února tedy vstupuje do závěrečné fáze sezony s jasným cílem – pokračovat až do 7. března v dobrých výkonech a vybojovat si předkolo playoff.
