Po 250. utkání v historii Sarezy končí Ostravský klub na 9. místě první ligy!
V posledním soutěžním zápase před baráží získal Jindřichův Hradec v Ostravě jeden bod a trenér Veber je s výkonem svých svěřenců jistě spokojen: „Můžu naše hráče pochválit, oproti minulým čtyřem zápasům, které jsem hráli, byl diametrální rozdíl v nasazení a bojovnosti. Sice jsme prohráli v prodloužení, ale v té sestavě, ve které jsme tady byli, šli kluci za tím a klidně jsme mohli i vyhrát.“ I přesto, že hrál Vajgar pouze na 3 formace, dokázal domácí často velmi potrápit. „Hráli jsme na 3 pětky, ale utkání jsme určitě nepodcenili, máme totiž několik zranění, některé hráče si stáhly extraligové celky,“ vysvětluje Jiří Veber, proč přijel do Ostravy celkově se 17 hráči. Na Vajgar nyní čeká nevyzpytatelná baráž, trenér Hradce popsal, co čeká hráče v nejbližších dnech: „Dva dny máme volno, čtvrtek a pátek dvoufázově potrénujeme, sobota a neděle volno a od pondělí začneme čtrnáctidenní program – přípravu na baráž.
V dresu Jindřichova Hradce se představili dva ostravští odchovanci, Filip Mleko a Jan Tesařík. „Hrálo se mi super, ale byl jsem trošičku nervozní z toho utkání,“ řekl po utkání své bezprostřední dojmy prvně jmenovaný, který letos hrál i druhou ligu v Pelhřimově. „V Pelhřimově jsem měl domluvený střídavý start. Pelhřimov se ale o jediný bod nedostal do playoff a tak tam okamžitě ukončili sezónu a připravují se na další rok a tak jsem se vrátil zpátky do Hradce.“ Ve 37. minutě se podařilo Mlekovi srovnat: „Najížděli jsme dva na jednoho, po střele se dostal puk ke mně a já jsem byl už před prázdnou brankou a dorazil jsem puk do brány.“ Filip Mleko tak ukončil letošní sezónu gólem, proč to byl jeho poslední zápas i když Jindřichův Hradec čeká baráž? „Baráž hrát nebudu, protože nemám odehraných 16 zápasů za Hradec, trošku mě to mrzí – byl to pro mě dnes poslední zápas sezóny, v Hradci budu ještě trénovat a uvidím, co bude příští rok,“ vysvětluje exostravský útočník a popisuje svou blízkou budoucnost.
„Po dlouhé době doma, sice na druhé straně, ale těšil jsem se na to, hrálo se mi docela dobře. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale mám z toho dobrý pocit,“ radoval se po utkání Jan Tesařík. Motivace však byla vysoká a hned v první minutě putoval Tesařík na trestnou lavici: „Viděl jsem, že jde na Sochyho nahrávka, chtěl jsem mu nadzvednout hokejku, on s ní na poslední chvíli uhnul. Možná jsem se ho nedotkl, nevím, ale hokejka byla nahoře.“ V zápase Sarezy s Prostějovem mířil bývalý ostravský útočník Polák po vyloučení na trestnou lavici Sarezy, Tesařík však takové problémy neměl: „Soustředil jsem se, chtěl jsem předvést co nejlepší výkon, s orientací problémy určitě nebyly.“ Své slova o dobrém výkoně na ledě potvrdil, svým bývalým spoluhráčům nedaroval ani centimetr ledu zadarmo: „Nechtěl jsem, aby mě někdo obehrál, snažil jsem se hrát do těla a myslím, že čistě. Před brankou jsem ale musel přitvrdit, protože obránce musí chránit brankáře, nesmí nechat dorážet. Třeba jak mi dvakrát dorážel Šeba, tak jsem mu musel dát (smích).“ Jan Tesařík proti „svým“ odehrál 16. zápas za Vajgar a tak si letos zahraje baráž a věří, že se první liga na jihu Čech udrží: „Dneska jsem odehrál šestnáctý zápas, takže budu hrát baráž. Kluci jsou teď unavení, tak si odpočineme, něco natrénujeme a myslím, že bychom to mohli udržet.“ Uvidí mladého obránce fanoušci příští rok opět v dresu Ostravy? „Dneska mi pan prezident řekl, že 1. dubna začíná letní příprava a že se na mě bude těšit, určitě se vracím tady,“ popisuje nejčerstvější informace nyní obránce Jindřichova Hradce.
Domácímu trenérovi se letošní poslední soutěžní utkání těžko hodnotilo, navíc u hráčů postrádal pro zápas s posledním celkem motivaci: „Zápas byl strašný, dvě třetiny od nás byly špatné, nedokázali jsme si pořádně přihrát. Dokonce jsme ani nebojovali, už při nástupu hráči nevlítli na led jako jindy, ale vlezli tam jak hadi, pomalu. Hráči byli zklamaní z toho, že nejsme v playoff a že už s tím nemůžeme nic udělat.“ Ve třetí třetině však hráči zabojovali, přesto inkasovali jako první: „Třetí třetinu jsme se je snažili vyhecovat, i oni sami mezi sebou si něco řekli, stáhli jsme hru na tři pětky, chtěli jsme to vyhrát, bohužel jsme dostali špatný gól, brankář neviděl vůbec nic, ale nakonec jsme zabojovali, i to vítězství v prodloužení je pro nás nyní cenné.“ Sezónu načala Sareza velmi dobře, poté následoval pád až na konečné deváté místo. „Myslím si, že jsme hráli nad své možnosti, hráli jsme velmi dobře v obraně, plnili jsme si své úkoly, všichni hráči chtěli hrát to co jsme po nich my trenéři chtěli,“ říká Josef Halouzka a dodává: „Byli jsme moc uspokojení tím, kde jsme na konci října.“ Množství zraněných a nemocných hráčů však Sarezu ve snažení o playoff řádně zabrzdilo: „Skolilo nás spousta nemocí a zranění, nějakých pětadvacet zraněných a nemocných by neunesl ani klub, který má rozpočet 100 miliónů. V první lize nepatříme mezi nejbohatší, prostě jsme to nemohli zvládnout. Navíc jsme nemohli použít juniory, museli jsme odněkud vždy někoho přitáhnout, aby nás bylo 15 nebo nejlépe 20.“ „Junioři hráli o záchranu, proto jsme je nemohli použít, ke konci jsme nasadili dvanáct nebo třináct, co odehrálo několik zápasů, to byl další důvod, proč jsme šli v tabulce dolů,“ přidává další důvod neúspěchu trenér Ostravy a záhy přidává další, možná právě ten zlomové: „Třetím důvodem pro nás bylo rozlosování, přes Nový rok jsme hráli 4 zápasy venku a bohužel jsme v nich ani jednou nebodovali. Tam se to zlomilo natolik, že forma i přesvědčení hráčů, že na to máme šlo dolů. Nakonec ani odchod nejlepšího střelce z útoku a nejlepšího střelce z obrany mužstvu určitě nepomohl.“ Po posledním soutěžním zápase však pro hráče sezóna nekončí. „Do neděle máme volno, od pondělí budeme tři týdny trénovat, měli bychom mít 4 přáteláky. Tréninky budeme střídat s rehabilitacemi a bazénem, 17. března pro nás končí sezóna,“ popisuje co v nejbližších týdnech hráče Sarezy čeká Josef Halouzka.
„Dneska jsme si kalich hořkosti vypili až do dna, až na poslední třetinu jsme byli o krok pomalejší, Jindřichův Hradec neměl v 15 lidech co ztratit, hrál bez nervů, kdežto my museli poslední zápas vyhrát,“ poznamenal k poslednímu soutěžnímu zápasu sezóny kapitán mužstva Pavel Šebesta. Po loňském osmém místě sliboval, že letos to bude ještě lepší, nyní je však v prognózách opatrný: „Letos nic slibovat nebudu, protože jak se říká, sliby chyby. Skončili jsme devátí, to znamená, že tuto sezónu osobně považuji za neúspěch, jak svůj, tak klubu.“ „Myslím si, že se stala někde chyba a je třeba to zhodnotit a zjistit, kde se ta chyba stala, protože sezónu jsme rozehráli dobře. Určitě v tom neseme chybu i my hráči, ale myslím si, některé změny v kádru, když se příliš nedařilo, nebyly správné,“ přemýšlí druhý neproduktivnější hráč Sarezy nad letošním nezdarem a dodává: „Hráčům to nikdy nejde pořád, máme hluché zápasy. Kuba Čech chytal v úvodu výborně, ale jako každý hráč potřeboval oddych, ale Kuba Štěpánek musel pomáhat juniorce.“ Kapitán uzavírá nezdar slovy: „My hráči jsme neodvedli maximum a obměna hráčů tomu taky nepřispěla.“ Pavel Šebesta patří k nejlepším hráčům Sarezy a fanoušky určitě zajímá, zda mu budou moci fandit i příští rok. „Klub na mě uplatnil opci, zvažuji to, musím si sednout s manželkou a rozhodnout se, zda budu pokračovat v hokejové kariéře nebo ne,“ říká hráč, jenž v Sareze nosí dres s číslem 22. Na nevytíženost si odchovanec Vítkovic stěžovat nemůže, přes Vánoce hrál opět v dresu Vítkovic, v sobotu znovu oblékl dres nejúspěšnějšího ostravského týmu a i proto se mu dle vlastních slov poslední zápas nevyvedl: „Dnes jsem šlapal vodu, to asi bylo vidět ze všech stran, je mi 32 let, mám toho opravdu hodně, předevčírem jsem hrál v Kravařích s CSKA Moskva.“ „Vytíženost je jeden z důvodů, proč jsme v důležitých momentech hráli špatně, Dušan Brincko chodil co druhý den hrát zápas za Vsetín, nejde odehrát vše v plném tempu,“ vrací se kapitán Sarezy ke konečnému nezdaru týmu.
„Dnešní zápas byl špatný, co víc říct, nevím, snad jsme je podcenili, prostě to bylo velmi špatné,“ hodnotil zápas autor první branky Sarezy Milan Ovšák. Na svou branku čekal v této sezóně dlouhých 52 utkání, asistent kapitána se trefil až v posledním zápase. „Najel jsem si před bránu, viděl mě tam Michal Holuša, dal mi to a já jsem to zasunul do prázdné branky. Nejsem střelec, pořád nahrávám, často nesmyslně,“ popsal porubský odchovanec svou branku i důvody, proč na gól čekal až do konce sezóny. V minulosti však patřil k nejproduktivnějším hráčům Poruby. „To byla druhá liga,“ poznamenává obránce, který v Orlové dokonce nastupoval v útoku: „Útok mě láká, jsem útočný obránce.“ Mezi hráče, kteří neví, kde budou příští rok hrát, patří i střelec první branky v síti Jindřichova Hradce. „Nevím, jestli tu budu, nemám nic podepsaného,“ nechává svou budoucnost otevřenou.
