Nejdříve jsem čeknul extraligové kluby, pak přijal nabídku Poruby, tetelí se Miloš Holaň

Nejdříve jsem čeknul extraligové kluby, pak přijal nabídku Poruby, tetelí se Miloš Holaň

René Chyla, 07.01.2019
Veni, vidi, vici. Aneb přišel, viděl, zvítězil. Poruba s úderem silvestrovských oslav sáhla k razantnímu kroku, k 1. lednu 2019 vyměnila trenéry a k Marku Pavlačkovi a Petru Bolkovi se v pátek připojil také staronový trenér týmu HC RT TORAX Miloš Holaň. Ten si svou premiéru na Slavii vychutnal tříbodovým skalpem sešívaných, aby poté v domácí premiéře přemohl silné Zubry. Jeho tým vyhrál 2:1 po nájezdech a ze šesti možných bodů získali Ostravané rovnou pět, čímž zahodili sérii proher za hlavu a nastartovali se k lepším zítřkům. „Řekl bych snový start,“ zářil krátce po utkání sedmačtyřicetiletý trenér, který má za sebou řadu extraligových, ale také zahraničních angažmá.

Důležité utkání s Přerovem Poruba zvládla poměrem 2:1 na nájezdy, jak byste zhodnotil zápas?

Abych pravdu řekl, tak po úspěchu na Slavii jsem měl trochu obavy, abychom si nemysleli, že to půjde všechno samo. Tomu asi prvních deset minut i napovídalo, kdy jsme se vůbec nedostali do tempa, odskakovaly nám puky, prohrávali jsme osobní souboje. Přerov má vysoké hráče, kteří jsou silní na puku i v soubojích, ale tu druhou polovinu první třetiny jsme se už zlepšili.

Trochu nás srazil ten brzký gól, chtěli jsme totiž hrát doma aktivně a do vedení jít my, ale to se nepodařilo. Byli jsme však trpěliví a nakonec se dočkali vyrovnání. To bylo zasloužené, protože z celkového hlediska byl celý zápas vyrovnaný, gólmani chytali výborně. Měli jsme i trochu smůly, dali jsme tři tyčky, ale utkání k prodloužení v podstatě směřovalo od začátku. Nájezdy jsou prý loterie, já tomu ale loterie neříkám, protože buď se nájezdy umí, nebo neumí. My jsme to uměli v tomto zápase lépe a jsou to velmi dobré dva body.


Poruba sice byla znovu soupeřem přestřílena, nicméně blíže ke gólu měla právě ona. Kdyby hráči proměnili nějakou tyčku dříve, mělo by to velký vliv na to, aby Poruba nakonec brala všechny tři body?

Je pravda, že nás soupeř přestřílel, mnoho ze střel ale nebylo vůbec nebezpečných, protože přicházely z prostoru, kde jsme nechávali soupeře hrát. Takže většinou od mantinelu a jen minimum z nich bylo z toho slotu, odkud branky padají. Naopak my jsme sice opticky stříleli méně, ale zase jsme třikrát trefili tyč. Tam se od nás odvrátilo štěstíčko a věřím, že kdyby padl gól na 2:1, došli jsme si pro vítězství za tři body.


Ztráta na osmičku je stále deset bodů, zůstává cílem stále playoff?

Pokud to bude matematicky možné, tak stále zůstává cílem playoff. Bylo by super, kdyby se to podařilo, určitě nic nebalíme. Odstup je sice velký, ale zápasů je zase ještě hromada. Když tomu dáme všechno a třeba se to nepovede, tak alespoň budeme mít čisté svědomí, že jsme pro ten cíl udělali opravdu maximum.


Za dva zápasy na střídačce pod Vašim velením jste získali 5 bodů, docela slibný začátek, že?

Řekl bych snový start. Děkuju všem hráčům, jak se k tomu postavili a jak hráli, protože pět bodů ze dvou zápasů s týmy, se kterými se budeme bít o playoff je opravdu parádní. Samozřejmě nemůže nikdo čekat, že to takhle bude pokračovat dále. Ač bych si to moc přál, tak vím, že hokej je nahoru dolů. Skvělou práci odvádí Daniel Dolejš, což je základ všeho mít tak skvělého brankáře. Kluci se pak k němu dokážou přidat a teď je to nastavené velmi dobře.


Jak se vůbec Vaše angažmá v HC RT TORAX celé zrodilo?

Oslovil mě majitel klubu, jestli bych nemohl přijít pomoci. Nechtěl jsem už nikde cestovat, doma je navíc doma, mám dvě malé děti, které chodí do školy, manželka pracuje, takže jsem nabídku uvítal a dohodli jsme se. Jsem maximalista, budu se snažit všechno přenést a svými cíli, nebo prací rozhodně nehodlám jít nějak dolů, protože jsem zvyklý takhle pracovat už patnáct let. Doufám, že to nikdo nebere tak, že přišel Holaň a postoupí se do extraligy. Je to o klucích v kabině, já budu jen rád, když budu moct předat zkušenosti a jakkoliv jim pomoct, ale na ledě je to pořád jen o nich. Doufám, že nalezneme společnou řeč, za ty čtyři dny z toho mám dobrý pocit, kluci dobře komunikují a věřím, že to brzy bude znát i na předváděné hře.


Byla komunikace s klubem již dříve, nebo se vše upeklo narychlo?

Já jsem si „očekoval“ mužstva z extraligy, která by ještě mohla měnit trenéry a už mě ani nikdo nenapadl. Tam, kde připadala změna v úvahu, tak tam už také proběhla a pak jsou tam také kluby jako Chomutov, kde se trenéři nemění. Měl jsem nabídky z Rakouska i ze druhé německé ligy, ale kvůli rodině jsem odmítl a v podstatě tuto sezonu už i odpískal. Chtěl jsem se věnovat rodině a svým aktivitám, ale přišla nabídka z blesku. Vůbec jsem o tom nevěděl, to přišlo asi 31. prosince ráno, kdy jsem měl silvestrovskou pohodu a najednou zničehonic jsem byl pozván na hotel do Beskyd, kde jsme se se zástupci klubu sešli a domluvili.


K týmu jste přišel po šesti porážkách v řadě, jak moc to bylo znát nejen na psychice družstva, ale třeba i na náladě v klubu?

Vůbec nevnímám to, co bylo předtím, než jsem přišel. Už se mi jednou něco podobného stalo, také jsem měnil trenéra v klubu, kde se nedařilo, a také jsem neřešil, co bylo, prostě mě nezajímá minulost. Samozřejmě mě už i třikrát vyhodili (směje se), takže znám obě strany této mince. Já mám hlavu vyčištěnou a podle toho také s kluky v kabině pak mluvím a vždy to přinese nějaký efekt. Změna trenéra na hráče vždy nějakým způsobem zapůsobí a buď je to efekt pozitivní a kluky to nakopne, nebo to zůstane tak, jak to je. Záleží vždy na hráčích a na jejich síle. Věřím tomu, že to bude změna pozitivní a zvedneme se.


V Porubě jste už před let trénoval tehdejší Sarezu, vyplynuly nějaké vzpomínky na povrch?

Vzpomínám si na všechno, stačilo jen vkročit na zimní stadion a všechno se vrátilo. Za Ivoše Mocka jsem zažil v Porubě krásné začátky v hokeji, začínal jsem v mládeži. Pak jsem na chvíli odešel do Znojma, abych se následně vrátil jako trenér A-mužstva. Závidím trenérům, kteří mohou pracovat doma, já jsem to štěstí moc neměl. Za mou dlouholetou trenérskou praxi to bylo jen krátce v Porubě a pak tři čtyři roky ve Vítkovicích s Vladimírem Vůjtkem, pak jsem cestoval po světě. To bylo ale přesně také to, co jsem i chtěl.

Myslím, že když český trenér udělá nějaký úspěch v zahraničí, tak je to daleko více oceněno, než kdyby ten úspěch udělal v domácí soutěži. Musíte se přizpůsobit řečí, způsobem života a hlavně máte na co vzpomínat. Poznáte různé mentality lidí po světě a s tím jsem velmi spokojený. Teď už jsem ale rád, že už mohu být blízko svým rodičům a také rodině.


Zmiňoval jste, že jste rád za angažmá blízko domova. Odkud by však musela přijít nabídka, abyste vůbec neváhal a na nabídku kývl?

Z KHL. (směje se) Každé nabídky si vždy velmi vážím a zvažuji. Nesoustředím se jen na sebe, ale také na rodinu a neřeším, co třeba bude v budoucnu. Teď jsem v Porubě, budu se věnovat porubskému klubu a co přijde za rok, za dva, teď neřeším.


Vzpomínáte na nějaké zahraniční angažmá obzvlášť rád?

Není snad žádné, na které bych rád nevzpomínal. Krásné roky jsem prožil v Norsku i na Ukrajině a v Bělorusku nebo Rakousku. Potkal jsem spoustu dobrých lidí, naučil se žít v jiných zemích. Čeho si velice cením, tak hlavně toho, že z každé štace mám kamarády, kteří mně zůstali až dodnes. Možná to bylo také tím, že jsem nebyl v uvozovkách takový k***t (směje se).

Už kdysi byla mezi Sarezou a Vítkovicemi spolupráce, tehdy ale s tím rozdílem, že v Porubě byli starší hráči, teď se v ní rozehrávají hlavně mladí, jak vnímáte spolupráci s Vítkovicemi právě Vy?

Úplně teď nevím, jak moc je Poruba provázána s Vítkovicemi. Úplně nejlepší varianta by samozřejmě byla, kdyby byly spojené oba kluby, trenéři by byli placeni Vítkovicemi, hráči by se protáčeli a to by pak měla spolupráce velký smysl. Situace se nabízí, ale vše je otázka peněz. Jsem ale za tu spolupráci i tak rád, že vůbec něco takového je, znám snad všechny kluky z Vítkovic od Jakuba Petra přes Aleše Pavlíka a vůbec všechny kluky. Za čtyři dny, co jsem tady, tak cítím, že ta spolupráce a komunikace je na vysoké profesionální úrovni a že to bude vše fungovat. Budu pak rád, že třeba nějaký kluk v budoucnu odejde, protože dostane nabídku z lepší soutěže a řekne, že to tady bylo fajn.


Ve Vítkovicích jste jako hráč sbíral body jako na běžícím páse a jako bek nasbíral za sezonu neuvěřitelných 68 kanadských bodů. Budete podporovat ofenzívu obránců, nebo budete raději vycházet ze zajištěné obrany?

Je to otázka typologie hráčů, kteří tady jsou. Hokej je ale o tom, že se obránci musí zapojovat do útočné fáze. Bude to ale trvat, protože to není tak, že se mávne proutkem a vše se změní. Některé věci jsou ale v Porubě velmi dobře nastavené a kluky budu určitě více nabádat, aby byli více aktivní, ale aby dali třeba osmašedesát bodů, tak to nevím.


×
Dnes v 18:00 | Muži
HC Slovan Ústí nad Labem
HC RT TORAX Poruba 2011