Mám z kluků dobrý pocit, láká mě s nimi dále pracovat, hodnotí svou misi Miloš Holaň

Mám z kluků dobrý pocit, láká mě s nimi dále pracovat, hodnotí svou misi Miloš Holaň

Lukáš Bajgar, 02.03.2019
A-tým HC RT TORAX Poruba 2011 skončil své první prvoligové působení v novodobé historii v posledním kole základní části na ledě Prostějova sympatickou výhrou 3:2 a se 70 body skončil na 12. příčce. Hlavní kouč, Miloš Holaň, jenž se k týmu vrátil po patnácti letech, po Vánocích vystřídal dosavadní trenéry Flašara se Sršněm a měl nesnadný úkol, dovést klub do playoff. „Jsem na kluky hrdý, co dokázali do konce sezóny,“ těší ostravského lodivoda.

Na začátku rozhovoru, dříve, než se dostaneme k hodnocení právě skončené sezóny, by čtenáře zajímalo hodnocení úterního souboje na ledě Jestřábů z Prostějova, jak jste spokojen s výkonem týmu?
„Musím kluky pochválit, jeli jsme do Prostějova s čistou hlavou, užít si poslední zápas, protože pro nás, bohužel, sezóna končí. A v té fazóně, v jaké hrajeme poslední zápasy, je mi to opravdu líto, mužstvo se sehrálo, i když nám spoustu hráčů odešlo, tak jsme odehráli zápas na pár lidí. Klobouk dolů před Kubou Illéšem, zblokoval střelu, přišlo zranění, ale udělal hodně pro mančaft. Od začátku jsme hráli trpělivě, i když opticky to muselo vypadat, že nás Prostějov tlačil, což tlačil, ale šance byly spíše sporadicky od mantinelu, nedostávali se k nám do malého boxu. A když ano, tak skvělý výkon podal v brance Hynek Kůdela, držel nás do poslední minuty.

Dali jsme pěkné góly, v přesilovce, každou třetinu jsme šli, že hrajeme 0:0, dobře z obrany na brejky. Tato taktika se nám vyplácela, když už ne celý zápas, tak dvě třetiny, kdy jsme vedli 2:0. Na začátku třetí třetiny jsme udělali obrovskou chybu, kdy jsme jim vlili krev do žil a bylo to vidět, že nás zatlačili a že jsme se nedokázali z toho tlaku vymanit ven. Naštěstí jsme vždy o ten gól odskočili. Kluci podali opravdu povedený takticky, bojovný výkon. Jsem za ně strašně rád, v šatně každý říká, že je škoda, že končíme, ale asi je to tak, jak to má být.“

Přesto končit sezónu vítězstvím je vždy povzbuzující, že?
„Ano, končíme výhrou a budeme začínat výhrou. Nálada bude určitě dobrá už nyní v autobuse, a jsem hlavně pro kluky rád, že zápas zvládli a že všichni dobře zahráli, zamakali a šli jako parta. Užili si zápas a obětavost byla vidět v zisku tří bodů.“

K týmu jste se připojil v novém roce a fanoušci očekávali jak výsledkové zlepšení, tak boj o vyřazovací boje, byla očekávání reálná?
„Myslel jsem si, že to je dost nereálné, protože odskok byl moc velký, ač nástup, jak jsem přišel k mužstvu, byl fantastický – šest výher. Potom se asi projevila realita mužstva, ale já jsem na kluky hrdý, co dokázali do konce sezóny. Odehráli kupu výborných zápasů a těžko budu hodnotit sezónu, přišel jsem na dva měsíce, dvouměsíční mise skončila a mám z toho pozitivní dojem. V týmu je spousta kluků, kteří mají budoucnost, a uvidíme, co bude dál.“

Co tedy chybělo, aby se playoff podařilo vybojovat, byl chybějícím kamenem například jeden klíčový hráč?
„Když se podíváme na kanadské bodování hráčů celé ligy, má Poruba v první osmdesátce možná dva hráče, což je strašně málo. Chtělo by to určitě posílit v útoku a i v obraně, chybí nám konstruktivní bek, ofenzivní, který by pomohl s body. Vše je ale o vyváženosti mužstva a to včetně gólmana. S vedením si sedneme a budeme o týmu mluvit, o strategii na příští rok, jak se opírat či neopírat o spolupráci s Vítkovicemi. Bylo by totiž dobré, kdybychom v týmu měli jedničku gólmana nastálo, k tomu realizační tým, a tak dále a tak dále. Faktorů je hodně moc a vše je o velké debatě o nastavení si nějakého plánu a pravidel na příští sezónu.“

Spolupráci s Vítkovicemi a se Zlínem jste viděl jak? Zatímco Zlín dodával převážně beky, mohla se Poruba opřít o útočnou sílu Vítkovic…
„Není vždy zcela ideální stav, kdy na někoho čekáte či prosíte, ale hodnotím jen etapu, kdy jsem byl u mužstva, a tudíž nevím, jak vše bylo domluveno. Ideální je samozřejmě mít všechny čtyři pětky dennodenně na tréninku, včetně dvou gólmanů, kteří v Porubě jsou, a jen případně čekat, že někdo z extraligy přijde a vypomůže, ale aby to bylo naopak, toho nejsem zcela zastáncem. Vše je ale na dlouhou debatu.“

Z Vašich slov se zdá, že byste rád u týmu pokračoval, může se tedy porubský fanoušek těšit na Miloše Holaně také v následujícím ročníku?
„Je to má práce, hlavně z kluků mám dobrý pocit a to mě láká, že bych chtěl s nimi pracovat, trochu upravit, nastavit si pravidla. Jsem rád, že situaci respektovali, že jsme vytvořili partu a jestli jsme nějak týmu pomohli, jsem rád, že se nejednalo o one-man-show, ale že vše bylo o klucích, o hráčích. Některé věci dělali tak, jak jsme chtěli, ale ono to nejde změnit během dvou měsíců, myslím tím myšlení nebo strategii, kterou mám zažitou deset let, to trvá samozřejmě rok, možná dva. V tomto souhlasím s Miloslavem Hořavou, že než si mužstvo zvykne a zažije drily nového systému, trvá to strašně dlouho.“

Otázka na závěr – myslíte si, že některý z letošních týmů Chance ligy postoupí do extraligy, případně který?
„Je to vždy těžko, cesta je strašně dlouhá, což je nevýhoda první ligy, že tým musí jít celou sezónu – daleko náročnější – pondělí, středa, sobota není jednoduchý rytmus hry, poté musí vyhrát ještě playoff a až potom jde teprve do baráže, kde jsou již jasná dvě družstva, respektive Pardubice stoprocentně v baráži. Ti už nemusejí nyní nic hrotit, mohou hrát v klidu i playout a myslet dopředu na baráž. Myslím si, že jedno mužstvo postoupí, ale neprozradím které.“