Jiří Trembáč hodnotí uplynulou sezónu nejstarší přípravky - 5. ročníku
Kluci pod vedením Jiřího Trembáče a asistentů Jana Dreslera a Ladislava Imlaufa dosahovali během sezóny rozdílných výsledků. Některé favority soutěže dokázali řádně potrápit, v některých zápasech byly výsledky naopak nepříznivé. Slabší týmy dokázali porubští mladíci rozstřílet desetibrankovým rozdílem, ale také dokázali prohrát rozdílem jedné branky. Detailně jsou všechny výsledky na www stránkách klubu i Českého hokeje. O slovní hodnocení jsme požádali trenéra Jiřího Trembáče, který po celou sezónu připravoval klukům pestrý program tréninkových jednotek, ale i dalších doprovodných akcí.
Jak hodnotíte uplynulou sezónu?
V sezóně jsme byli schopní hrát velmi pěkná a vyrovnaná utkání, ale také jsme byli schopni podat velmi špatný výkon. Tento tým se stále srovnával s tím, že mu odešli čtyři nadstandardní hráči. V průběhu sezóny jsme ale zaznamenali jasné zlepšení ve všech činnostech, na které jsme kladli důraz. V druhé polovině soutěže už kluci byli schopni některé soupeře v mezihře přehrávat, ztroskotávali však na špatném zakončení. Většinu obdržených branek inkasovali po individuálních chybách a z před brankového prostoru, kde neuměli být důrazní a pohotoví.
Po hráčích jsme vyžadovali aktivní hru s kotoučem i bez. Chtěli jsme, aby byli kreativní, a nebáli se hrát a udělat chybu, jelikož i chyby nás posunují vpřed. V obraně jsme chtěli, aby se kluci snažili konstruktivně rozehrávat, anebo akci rozjeli sami. Útočící hráči měli volnost, neměli jsme naučené žádné signály a chtěli jsme pouze, aby hledali nejjednodušší řešení situací, vzájemně spolupracovali a tlačili se do zakončení. Po ztrátě kotouče jsme usilovali o okamžité napadání a nedat soupeři čas na rozehrávku. Dále jsme se klukům snažili vysvětlovat, že pět hráčů útočí a pět hráčů brání.
Co se týče tréninkové účasti a píle, musím říct, že s docházkou problém nebyl. Kluci rádi trénovali. Přístup k tréninku měli celkově výborný, jen u některých bych čekal větší chuť. Kluci dostávali i „domácí úkoly“ v podobě různých cvičení a obratnostních prvků a po nějaké době bylo vidět, kdo doma trénuje navíc a kdo ne. Věřím, že i když se tenhle ročník oslabil, že v něm je dost hráčů s potenciálem a motivací, a když se s nimi bude v maximální možné míře všestranně pracovat, tak se to v následujících ročnících projeví.
Co považujete v týmu za největší úspěch, překvapení či naopak zklamání?
Základním úspěchem je samozřejmě to, že jednotliví hráči zase posunuli svou výkonnost a dovednosti na vyšší úroveň, a vyprofilovali se tak vůdčí osobnosti mužstva. A to je další střípek do mozaiky do dalších sezón. Jako úspěch také vnímám to, že kluci pochopili, že každá činnost, kterou dělají navíc, jim pomůže a podle toho také k tréninkům přistupovali. Po každé tréninkové jednotce na ledě v odpoledních hodinách jsme ještě zařadili suchou přípravu, kde jsme hráli různé hry, skákali, běhali a dělali všemožné výzvy, u kterých se kluci předháněli, kdo je zvládne lépe. A že to někdy byly boje! Účast byla vždy vysoká a to je pro nás signál, že to hráče bavilo. Dalším úspěchem také bylo to, že kluci fungovali jako tým, podporovali se, fandili si a uměli táhnout za jeden provaz – jak na ledě, tak i mimo led.
Příjemným překvapením pro mě bylo, jaký udělali někteří hráči výkonnostní progres, který byl u některých opravdu skokový. A zklamáním, jestli se to tak dá nazvat, bylo asi to, že si někteří hráči neumí v 5. třídě zavázat brusle, přestože jsme rodičům doporučovali, aby si kluci brávali brusle domů a tam zavazování trénovali, aby to nejpozději o Vánocích zvládali sami. Přesto věřím, že v další sezóně, už to všichni zvládnou.
V neposlední řadě, je pro mě obrovským překvapením, že ve chvíli, kdy nám byla z vyšší moci ukončená sezóna, jeden z hráčů založil Whats app skupinu, kde klukům předcvičoval a ostatní trénovali podle něj, na čemž je vidět, že kluci sport prostě milují a pochopili, že je potřeba hýbat se i mimo klubový trénink. V této situaci hráčům točím výzvu na každý den. Jsem velmi rád, že mi posílají videa se splněnými výzvami a co víc, baví se u toho. Třešničkou na dortu je, že se přidávají i někteří rodiče a sourozenci.
V klubu jste znám jako trenér, který klukům dává maximum svého času, vymýšlí pro ně řadu doprovodných aktivit a programů. Když se potom některý zápas nepovede, musí to o to více mrzet. Kde berete elán do dalších a dalších akcí?
Je pravda, že se snažíme s ostatními trenéry klukům tréninkový program zpestřovat různými aktivitami navíc, aby to byla hlavně zábava. A proto jsme si v sezóně užili taky hodně legrace. Byli jsme na exkurzi v hasičské stanici, kde si hráči i rodiče vyzkoušeli průlez překážkové dráhy ve tmě a ve stísněných podmínkách, dále jsme si zahráli fotbalové utkání proti stejně starým klukům z FC Vřesina a také jsme si byli zahrát Laser game atd.
Ano, samozřejmě mě mrzí, když se utkání nepovede. Myslím si, že každý, kdo vykonává nějaký sport, tak nechce prohrávat. A ani já, ani hráči nejsme výjimkou. Ale prohry ke sportu také patří. Výsledky v této kategorii ještě nejsou tou nejdůležitější věcí, proto je potřeba vyhodnotit utkání i z jiného úhlu, a to jaké jsou individuální dovednosti hráčů, spolupráce, sounáležitost s týmem a také chuť hrát. Největším zklamáním pro mě osobně je to, když vidím, že některý z hráčů nemá chuť hrát a po zápase na něm není ani kapka potu.
Zklamání mě vždy brzy přejde, utkání si vyhodnotím a už přemýšlím, jak kluky posunout dále. Elán nebo chuť mám neustále, zejména když vidím, že kluky naše společné akce baví a zlepšují se. Největší radost mám, když akce hráče i hráčky baví, jsou vysmátí, uvolnění, a to je přesně to, co mě pohání dále. Ale není to takhle jen o mně. Přesně tak to mají všichni mí kolegové v klubu.
V dalším ročníku již budou kluci v kategorii mladších žáků. Co bude pro ně jiné?
Je to tak, příští sezónu již hráče čeká soutěž mladších žáků. Žádná extra zásadní změna je nečeká, jelikož už letos hráli na celou plochu a se všemi pravidly velkého hokeje. Jedinou novinkou pro ně bude to, že po faulu bude následovat klasický dvouminutový trest, nikoli samostatný nájezd. Tréninkový proces bude samozřejmě zase o něco náročnější, ale stále se bude dbát zejména na kvalitní bruslení, individuální dovednosti, rovnovážné i nerovnovážné situace, vzájemnou spolupráci a hry, jak na malém prostoru, tak na celou plochu. Doplněné o každodenní tréninky na suchu.
Jsou hráči na přechod připravení?
Ano, hráči jsou na přechod určitě připravení. Samozřejmě někteří více, někteří méně. Je potřeba, aby i teď v období volna na sobě pracovali a zlepšovali své nedostatky. Jak už jsem se v rozhovoru zmínil, věřím, že potenciál v klucích je, a když jej budou rozvíjet, tak se úspěchy dostaví.
