Jen je škoda, že jsme nezvítězili v nájezdech, smutní Petr Valušiak

Jen je škoda, že jsme nezvítězili v nájezdech, smutní Petr Valušiak

Vladimír Vronka, 06.11.2006
Sareza Ostrava sehrála s lídrem soutěže vyrovnanou bitvu, kterou rozhodovaly samostatné nájezdy. Střelci byli úspěšní a proto se drama přenešlo do šesté série. Nejúspěšnější v proměňování nájezdů byl Milan Baranyk, který se rozjel na hradeckou bránu třikrát a pokaždé se kotouč třepetal v síti. Nakonec však bod navíc získali hosté. Asistent trenéra domácích Libor Polášek mohl být s výkonem mužstva spokojen. K nejlepším hráčů na ledě patřil Petr Valušiak, jemuž jen výborný Hylák překazil radost z branky.

Asistent trenéra Sarezy Libor Polášek hodnotil, podruhé za sebou, domácí utkání, které rozhodovaly samostatné nájezdy. „Soupeř byl dnes velmi silný. Můžeme být spokojeni s předvedenou hrou, vedli jsme 2:1, ale nechali jsme Hradec vyrovnat. Trestná střílení se nám, bohužel, nepovedla.“ Na nájezdy se dnes našel specialista: Milan Baranyk třikrát nastoupil na penaltu a pokaždé ji proměnil. Na poslední nájezd nastoupil do brány Michal Holeš, ale tato změna k bodu navíc nevedla. „Vycítili jsme, že má Milan formu, tak jsme jej tam posílali a vycházelo to. Nástupem Michala Holeše jsme chtěli něco změnit, bohužel to nevyšlo,“ smutní Polášek.

Milan Baranyk po utkání nebyl spokojený, neboť právě jeho vyloučení přineslo vyrovnávací branku v ostravské síti. „Na Hradci je vidět, že je v pohodě. Bruslí, dají si puk a vyzařuje z nich sebevědomí. Tím byli nepříjemní. První třetinu jsme se štěstím uhráli 0:0, pak již byl zápas vyrovnaný a rozhodlo asi mé vyloučení za faul nefaul. Rozhodčí mě za to vyhodil a tým jako Hradec by za čtyři minuty v přesile gól měl dát.“ Jako poslední se rozjel k trestnému střílení a musel dát, tato situace se pak ještě dvakrát opakovala a Milan byl vždy úspěšný. „Já si na Hyláka věřím, protože se mi na něj daří, v Brně jsem mu dal trestné střílení, v Hradci dokonce hattrick. Předtím jsem jel několik trestných střílení, která jsem nedal. Díval jsem se na mě na videu a jel jsem je moc profesorsky, nejel jsem rychle a chtěl jsem dělat kličky. Teď jsem si řekl, že musím jet rychleji. První brankou to ze mě spadlo a pak jsem si věřil, že ty góly dám. Když se daří, tak je člověk uvolněný a moc o tom nepřemýšlí. Dal jsem tři ze tří, což bylo taky o štěstí, po čtvrté jsem jít nechtěl, trenér řekl Pavlu Šebestovi, ale kdyby dal, tak bych asi jel znovu,“ přemítá hráč s osmadvacítkou na zádech o případných čtyřech brankách z nájezdů v zápase.

Na ledě byl také hodně vidět Petr Valušiak, který zakončoval mnoho úniků v úniku se spoluhráči, ale pokaždé se mu do cesty postavil Alexand Hylák. „Zápas byl hodně těžký, Hradec je na tom velmi dobře, daří se mu. V první třetině měli šance, což asi každý viděl, ale udrželi jsme výsledek 0:0. V druhé třetině jsme měli šance my. Remíza je asi spravedlivá. Jen je škoda, že jsme nezvítězili v nájezdech.“ Řada, jejímž byl Petr členem, mohla dát v utkání několik gólů, ale žádná ze střel se neujala. „Měli jsme dost šancí, to je pravda, mrzí mě, že jsme je nedali. Byla to smůla,“ krčí Valušiak rameny.